V Česku existuje pár jistot – že pivo je nejlepší studené, že řízek chutná nejlíp v neděli, a že když začne mistrovství světa v hokeji, celý národ se přepne do režimu „fanoušek“. Ale proč vlastně má tahle sportovní událost v českých srdcích tak výjimečné místo?
Český hokej není jen sport – je to příběh, který se předává z generace na generaci. Od legendárního vítězství v Naganu 1998 až po nedávné dramatické zápasy, hokej psal a píše naše moderní dějiny. Když se na ledě hraje státní hymna, v hospodách, obývácích i na náměstích se lidé instinktivně postaví a zpívají.
MS v hokeji je tak trochu česká terapie. Po celoroční práci, školních povinnostech a politických debatách přijde čas, kdy se všichni sjednotí. Najednou je jedno, kdo koho volí – hlavní je, aby puk skončil v soupeřově brance. A pokud se nedaří? Češi mají neuvěřitelnou schopnost se z toho „vykecat“ u piva a druhý den fandit znovu.
Fandění má své nepsané zákony: dresy, šály, vlajky na autech a samozřejmě pivo na stole. V některých rodinách se MS plánuje dopředu – dovolená, rodinné oslavy, dokonce i svatby se někdy posouvají, aby nekolidovaly s klíčovými zápasy.
Pro hospody a sport bary je mistrovství doslova „zlatý měsíc“. Televizní sledovanost stoupá k milionům diváků a sponzoři se předhánějí, kdo nabídne originálnější reklamu. Zároveň se na sociálních sítích rodí memy, parodie a legendární hlášky komentátorů, které pak kolují roky.
Možná je to trochu kacířské, ale Vánoce jsou jistota, která přijde vždy. MS v hokeji je naproti tomu jedinečné – každý ročník má svůj příběh, hrdiny, zklamání i radost. A právě ta jedinečnost dělá z hokeje pro mnoho Čechů událost roku.
Možná se letos na MS zrodí nová legenda. Možná zase budeme všichni nadávat na rozhodčí a přísahat, že už „na to koukat nebudeme“ – dokud nezačne další zápas. A to je na tom nejkrásnější.
Komentáře