Právě proto u nás bylo v roce 2022 evidovaných 636 282 Ukrajinců. Od té doby mírně klesl na letošních 572 250 osob. Při vší úctě ke statistikům tato čísla beru jako oficiální, ale částečně orientační. Před válkou zde mnoho mužů pracovalo na černo - příběhy se získáváním jejich víz do Česka i jiných zemí byly mnohokrát popsány. Méně už dobrodružné cesty, jak se někteří dostávali přes zelenou hranici. Řada z nich byla vykořisťovaná ukrajinskou mafií nebo i českými grázly.

Jakmile do Evropy začaly proudit jako uprchlice jejich ženy a děti, rodiny se znovu spojovaly. Po zavedení systému dočasné ochrany uprchlíků se mnoho těchto mužů šlo přihlásit a tvářili se, že utekli společně s rodinou. Od té doby se jejich pobyt zjednodušil, nemusí se už bát, že je třeba cizinecká policie vyhmátne v MHD při cestě do práce, mohou legálně k lékaři a podobně.

Přesto ani nyní není jasné, kolik Ukrajinců zde je nadále nebo znovu nelegálně, například proto, že nechtějí narukovat. Když získáte důvěru šéfa stavební firmy, bude vám vyprávět o nekonečné zásobárně dělníků, o které si může říct svým dodavatelům lidských zdrojů. Platí to i v jiných oborech.

V době vyhrocené volební kampaně se ještě více než dřív ozývají extremisté a populisté, kteří by nejraději vyhnali všechny Ukrajince zpět do vlasti. Při naivitě mnoha z nich můžeme předpokládat, že vůbec netuší, co by odchod Ukrajinců vyvolal na pracovním trhu. Nejlacinější odpověď je, že by jim neměl kdo utírat zadek v nemocnici. Je však pravdivá.

České zdravotnictví je už mnoho let postihováno odchody lékařů, sester a dalších profesí do důchodu, zahraničí nebo mimo obor. Z národních zdrojů je nedokáže nahradit. Bez cizinců, například Slováků, by se zhroutilo, včetně nemocniční péče. Měli bychom se proto modlit, aby se ukrajinští zdravotníci rozhodli u nás zůstat i poté, až tragická ruská agrese skončí.

Před válkou se lázně, domovy důchodců a podobná zařízení potýkaly s velkým nedostatkem personálu na pomocné práce, mytí nádobí, úklid pokojů, ale i kvalifikovanější činnosti. Ukrajinské ženy je do jisté míry zachránily. V lázních v nekvalifikovaných profesích tvoří asi pětinu personálu. V některých domovech důchodců většinu.

Ve stavebnictví je situace ještě horší. Čechů ochotných pracovat na stavbách významně ubylo. Do důchodu rychle odchází generace schopných zedníků a jiných řemeslníků. Mladší stavební dělníci, pokud vůbec přijdou do práce, mají horší pracovní výkon než Ukrajinci, pijí, nedokážou žít ani od výplaty k výplatě, protloukají se na ubytovnách. Bez Ukrajinců by se u nás nestavělo.

Na ukrajinských pracovnících je do značné míry závislý turismus. Stejně jako gastroslužby, velko- i maloobchod, zpracovatelský průmysl a úklidové a pečovatelské služby. Převážně zastávají práce, o které mezi Čechy není dlouhodobě zájem. Pokud pracují ve svém oboru, tak obvykle na nižší pozici, než na jakou mají kvalifikaci.

Pracující Ukrajinci již více než rok odvádějí českému státu víc, než kolik tato národnostní menšina získala na humanitárních dávkách. Pracuje drtivá většina z práceschopných, někteří si založili živnost. Pokud by hromadně odcházeli, bude náš pracovní trh potřebovat jiné cizince. Zejména do budoucna, protože česká populace stárne a časem pocítí rychle klesající porodnost. A ti noví cizinci by mohli být podstatně "exotičtější" než Ukrajinci, kteří mají běžné civilizační návyky.

Zaměstnávat některé Ukrajince není snadné, zejména v dělnických profesích. Často mají problémy s češtinou, takže je nutné s nimi být v intenzívním kontaktu, kontrolovat je, jinak riskujete, že udělají něco jiného, než měli. Občas narazíte na jinou mentalitu, která se projevuje třeba snahou z hostitelského státu vytěžit maximum dávek. Nebo určitým buranstvím spojeným s nadměrnou hlučností a nevděčností za péči. V období jejich svátků se někteří z nich na několik dnů ztratí, třeba se slovy "My na velikonoce pijeme". Ovšem, zaměstnavatelé nekvalifikovaných Čechů by mohli vyprávět obdobné příklady.

Postupné vyvolání nenávisti vůči ukrajinským uprchlíkům patří k majstrštykům negativních kampaní v Česku. Stojí na lži, že vláda Petra Fialy kvůli pomoci Ukrajině nemá peníze na české důchodce, zdravotnictví, cokoli se zrovna hodí. Každodenní rozsévání zloby a závisti tady uspělo natolik, že demokratům před volbami svazuje ruce.

Přestože je jasné, že cizince česká ekonomika potřebuje a bude jich potřebovat stále víc, vláda nevytvořila podmínky, které by uprchlíkům umožnily dočasnou ochranu snadno přeměnit v trvalý pobyt. Nyní je jednou z podmínek ekonomická nezávislost vyjádřená ročním příjmem 440 tisíc korun. Částka se navyšuje o 110 tisíc za každou další osobu v domácnosti. S jedním dítětem by tedy Ukrajinec měl mít příjem 46 tisíc korun měsíčně. Na ten přitom nedosáhne většina Čechů - medián mezd u nás je 42 tisíc měsíčně

Poskytnutím trvalého pobytu by uprchlíci získali podstatně větší jistotu do budoucna, mohli by více investovat do své češtiny i profesního růstu. Obdobně by měl stát odstranit překážky s uznáváním certifikátů a kvalifikací. Ty brání vzdělaným pracovníkům pracovat v jejich původních profesích na stejné pozici jako ve vlasti. To platí nejen o Ukrajincích.

Alternativ k zaměstnávání cizinců máme málo a jsou chabé. Dětská práce je v našich končinách nežádoucí. Prodloužení věku odchodu do důchodu vyvolává hysterii u stejné skupiny lidí jako podpora Ukrajiny. Robotizace a uměla inteligence takový výpadek pracovních sil hned tak nenahradí.

Jeví se to jako jasná věc. Prosadit ji proti obchodníkům se strachem, lidské naivitě, nenávisti a závisti je však nesmírně těžké.