Na úvod druhé části profilu bývalého ministra spravedlnosti Pavla Blažka (první vyšel v úterý) je třeba zopakovat: ponecháváme stranou vše, co se nějak týká bitcoinové kauzy, včetně pravděpodobné naivity a trestuhodné lehkomyslnosti Pavla Blažka. Nevracíme se ani k tomu, jak se o něm psalo v souvislosti s tím, že měl ovlivňovat prodeje pozemků v Brně nebo že se pohyboval v bezprostřední blízkosti brněnské bytové kauzy a že se o ni měl zajímat i coby ministr tím, že údajně vytvářel nátlak na žalobce.

A v danou chvíli není zrovna tak nutné pozastavovat se nad jeho památnou šlamastykou, která spočívala v tom, že se nějaký čas zdržoval ve stejné hospodě jako poradce bývalého prezidenta Miloše Zemana Martin Nejedlý - prý kvůli tomu, že zrovna pršelo. Existují totiž i svědectví, která nasvěcují jeho obraz také v jiných tónech.

Blažek je z Brna a v Brně také započala jeho politická kariéra. V roce 2002 byl poprvé zvolen do zastupitelstva v obvodě Brno-střed. Postupem času se z něj stal vlivný zákulisní hráč a hlavní hybatel politického dění. Památný je rok 2010 - tehdy vyjednal se sociálním demokratem Romanem Onderkou velkou koalici navzdory faktu, že ODS disponovala na brněnském magistrátu většinou hlasů s lidovci a TOP 09.

Prostředník

"Pavla Blažka znám z komunální politiky, ale i ze sněmovny. A to jak z opozice, tak z koalice. Charakterizoval bych ho jako přesvědčeného pravicového politika. Velmi komunikativní a chytrý, vždy raději upřednostnil dohodu před střetem. Stál si vždy za svým slovem, což v politice není pravidlem. Dokázal respektovat odlišný názor, i když ten svůj neprosadil," vzpomíná exprimátor Brna Onderka.

Pozoruhodné je mluvit na téma Blažek také s lidmi, jejichž těžiště není v politice. Třeba spisovatel, básník a nakladatel Martin Reiner na něj v rozhovoru pro Aktuálně.cz vzpomíná takto: "S Pavlem Blažkem jsem se prvně potkal v mateřské školce Mateřídouška, když jsme vedle sebe seděli na těch mrňavých židličkách během mikulášské besídky, kterou tam měly naše děti. To jsem ale ani pořádně nevěděl, o koho jde; dozvěděl jsem se to ex post."

Osobně se poznali později, dle Reinera někdy v letech 2014 až 2015. "A ani to nebyla situace a místo, kde by člověk Dona Pabla (tak se Blažkovi také přezdívá - pozn. red.) očekával. Šlo totiž o knižní křest jedné z knih našeho autora Jiřího Kratochvila v brněnském Kabaretu Špaček. Pavel Blažek tam tehdy přišel s mými dvěma kamarády - nakladatelem Petrem Minaříkem a režisérem Břeťou Rychlíkem. Bylo evidentní, že se dlouho a dobře znají, byl jsem přizván ke stolu, byli jsme si představeni a Pavel mi okamžitě nabídl tykání. To už jsem samozřejmě věděl, o koho jde."

A když pak v roce 2019 Reiner začal rozjíždět projekt Moravského židovského muzea, zavolal mu. "Získat mobil na Dona Pabla v Brně není problém, a nevylučuju, že mi ho sám dal už tenkrát U Špačka. Potkali jsme se U Čápa, řekl jsem mu, co mám v úmyslu, načež proběhla dlouhá a z Pavlovy strany zasvěcená debata o holokaustu a souvisejících historických událostech," vzpomíná spisovatel a básník.

A zdůrazňuje, že Blažkův otec byl učitel dějepisu, který vystudoval na brněnské filozofické fakultě. "Jo, a abych nezapomněl; pak jsme se nějak dostali k muzice, kde se projevil jako velký ctitel Beatles. Budiž zaznamenáno pro dějiny, že z McCartneyho pobeatlesovského období má Pavel Blažek raději desku Ram než Band on the Run - a já to mám naopak."

Podstatnější však podle Reinera bylo, že mu Blažek otevřel dveře k primátorce Markétě Vaňkové a Robertovi Kerndlovi z ODS. "Ani jeden z nich mě neznal, stejně jako jsem je neznal já - myslím osobně. To nakonec vedlo k uzavření důležitého Memoranda o spolupráci Nadačního fondu Mehrin se Statutárním městem Brnem, čímž jsme získali příslib pozemku pro budovu nového muzea. Od té doby jsme se viděli, myslím, dvakrát - a v obou případech šlo o jednání, které se nějak týkalo projektu židovského muzea a kde hrál Pavel Blažek roli prostředníka."

Mluvit s lidmi

Na jinou, pro osobnost Blažka typickou vlastnost, upozorňuje moravský nakladatel, scenárista a kulturní organizátor Petr Minařík. "Blažek není elitář, to pochopitelně mezi elitami nepůsobí harmonicky. Provozuje politiku tradičním stylem, není tu jeden zájem, jedna skupina, ale jsou desítky, stovky - a všichni nejen chtějí něco říct, ale mají na to dokonce právo," uvažuje Minařík.

A připomíná, že úkolem politika je pak hledat kompromisy a vyjednávat - byť třeba i bolestivě. "Pavel Blažek to umí nadmíru kreativně a baví ho to. Chce se bavit s oponenty, politickými soupeři a vždy zachovává jejich důstojnost a má k nim a jejich názorům respekt, pokud to tedy lze. Myslím si, že jeho metoda je prostá: mluvit s lidmi, nikoliv je korumpovat, slibovat nemožné, ale dát jim hlas, to je dnes vzácnost."

"Blažek není Rakušan (Vít Rakušan, ministr vnitra a šéf hnutí STAN - pozn. red.)," pokračuje Minařík v rozhovoru pro Aktuálně.cz, "aby chodil do hospod čtvrté cenové skupiny s týmem poradců a filmovým štábem; Blažek tam sedí sám a pravidelně, protože ho to těší. Není ani Zaorálek (Lubomír Zaorálek, exministr zahraničí a místopředseda SOCDEM - pozn. red.), který popře všechno v marné naději, že to ještě jednou klapne."

Také Minařík dává k dobru jednu pro Blažka typickou historku: "Seděli jsme v jedné brněnské hospodě po volbách, které vyhrál Andrej Babiš; bylo nás několik naprosto nepoučitelných voličů Strany zelených a podobných politických seskupení neproměněných nadějí. Guru brněnské ODS k nám přišel ke stolu a prohlásil, že se konečně můžeme posadit k jednomu stolu, když teď patříme do jednoho poraženého tábora. Byl vzdělaný, vtipný a mám naději, že jsme mu dokázali aspoň sekundovat."

Blažkův odchod z politiky je dle Minaříka potvrzením, že forma definitivně vítězí nad obsahem. "Z politiků se, vinou vlivu sociálních sítí, stává elitní třída vyprázdněné šlechty, která mechanicky opakuje stále stejné procesy, aniž o nich něco tuší; kreativita a iniciativa se neočekává. Věřím, že Blažkův konec bude nastartováním pro něj i pro českou politiku v budoucnu, nemá totiž smysl si pro jednu miliardu nechat vrtat koleno," uzavírá Minařík.

Štatlařství

Senátor, dokumentarista, herec a režisér Břetislav Rychlík se s Blažkem seznámil v roce 2011. "Pamatuju si to přesně. Měl jsem polámanou pánev, půl roku jsem ležel a pak jsem měl vycházky. A můj kamarád Petr Minařík mě vždycky doprovázel na pivo ke Stopkům - to byla nejbližší hospoda, kterou mám v ulici. A tam jsme jednou seděli - a kolem nás chodil Blažek. Ten slavný Blažek," vzpomíná Rychlík.

A pokračuje: "A když šel z toalety asi popáté, tak se u nás zastavil a povídá, tak trochu brněnským přízvukem: 'Promiňte, ale jen abychom o sobě věděli. Já su nějaký Blažek, Pavel Blažek. Vím, já mám tak trochu špatnou pověst. A vím, že jste pan Rychlík. Oni někteří naši,' dodal a ukázal ke stolu, kde seděla parta lidí z ODS, 'oni vás považují tady za nepřítele. Ale já si to nemyslím. Opravdu. Já si vás vážím, vždyť vy jste tady v Brně začal v listopadu 1989 jako první revoluci. Já vás sleduju ve veřejném prostoru a čtu vás. A jsme v tom veřejném prostoru oba dva - tak jenom, abychom o sobě věděli. Enom abyste věděl, že ne všichni z ODS jsou takoví.'"

Rychlík na to Blažkovi odpověděl replikou, jejímž autorem je výše citovaný Petr Minařík: "Janáček, Mendel, Tugendhat, nebudem si borci lhát." Načež se podle něj začal Blažek smát a řekl: "To je Brno, nic se tady neutají."

"Byla to doba," pokračuje Rychlík pro Aktuálně.cz, "kdy ODS padala a motala se okolo pěti procent. Říkal jsem jim 'pětkaři', protože propadali. A taky jsem jim přál, aby se dostali aspoň přes pět procent. Takže vždycky, když jsem se dobelhal s berlemi do té hospody a šel jsem kolem jejich stolu, tak jsem ukázal ruku s roztaženými prsty a zahlásil, 'hoši, aspoň za pět'. Oni byli zkamenělí, jenom Blažek se vždycky smál, až mu slzy tekly."

S Blažkem se Rychlík v hospodě u Stopků tou dobou zjevně potkával opakovaně. "A pak jindy, to si k nám sedl, když jsme tam byli zase s Minaříkem. A vyprávěl nám o svém otci, který snad psal kdysi nějaké hry pro Husu na provázku. Bavili jsme se o té době několikrát, teprve po docela dlouhé době jsme si pak začali tykat."

Rychlík si například vzpomíná, jak mu Blažek jednou vyprávěl o svých studentských časech. "Když byl student, tak chodil rád do hospody na Střeláku. Nějak jsme na to jednou narazili, protože já jsem tam měl svatbu. To byla hospoda IV. cenové skupiny - chodili tam máničky, underground a různí kriminálníci. No, a on mi vyprávěl, jak tam chodil poslouchat historky těch kriminálníků jako student práv. A mimochodem, v tom týdnu, v jednom týdnu, kdy dostal cenu Právník roku a pak rezignoval na post ministra spravedlnosti, tak tam tu jednu historku ze Střeláku s kriminálníkem vyprávěl. 'Pavle, všechny cesty vedou Říma, jenom ta moje do Kuřima.' V Kuřimi je kriminál."

Rychlík přiznává, že ho to zaujalo. "Pochopil jsem, že on má 'štatlařskou' duši. A nemyslím v tom původním smyslu, ve smyslu brněnských flákačů, on je ten Brňák, který chodí hrozně rád mezi lidi, do hospod. A mluví s lidmi z nejrůznějších sociálních vrstev na nejrůznější témata. A časem jsem taky zjistil, že je nesmírně vzdělaný a sečtělý. Často mi ukazoval a doporučoval třeba politologické či historické knížky naprosto zásadního charakteru - a já jsem mu občas něco doporučil."

I Rychlík má s Blažkem několik kuriózních zážitků, podle něj je snad ani nejde popsat. Tak třeba: "Můj bratr žil a umřel v USA. Už byl nemocnej, měl rakovinu. A já jsem za ním jel a strávil s ním měsíc. A jednou jsme vyrazili do Washingtonu do Muzea americké historie. A najednou se ozve: 'Janáček, Mendel, Tugendhat, nebudem si borci lhát.' Zjevil se tam Blažek."

Rychlík mu říká: "Co tady děláš?" On na to, že tam je s rodinou, že den předtím byli v muzeu v Chicagu. "Taky jsem tam byl," reaguje Rychlík. "Byl jsem v Muzeu of Art," pokračuje Blažek, "je to skvělá galerie - možná jedna z nejlepší na světě. Byl jsem taky v muzeu indiánské historie. Teď jsem děckám ukazoval Muzeum Hlasu Ameriky a valíme dál." A Rychlík na to: "To jsi možná jediný odéesák, který nejezdí do Ameriky hrát golf."

Blažek prý hned objednal pivo. "A sedl si tam s námi. A začal popisovat historku s jedním členem ODS, který chtěl ve své funkci začít vybírat výpalné od nějakého člověka, který mu byl podřízený. Mluvil vyděšeně, že ho tyto praktiky strašně se*ou. Dost tím pohrdal," říká Rychlík.

Dostává se tím k podstatě Blažkovy osobnosti: "Já si pořád myslím, že jsou věci, které on nepřekročí. On má navzdory své špatné pověsti nějaký vnitřní demokratický kompas. Ale teď, po těch bitcoinech, na tom bude a už je s pověstí v troskách. Možná si na to vzpomínáte, ale když Rusko zaútočilo na Ukrajinu, nejlepší projev ve sněmovně měl Blažek. To byl zásadní projev. A vždycky, když přišel do Senátu obhajovat nějaký zákon, pokaždé řekl nějakou větu nebo dvě, kterými překročil takové tradiční politické půtky."

Následně se vrací k okolnostem Blažkova politického pádu. "A já mám dojem, že takto zapeklitě absurdní věc, v jednom týdnu dostal ocenění Právník roku, ve sněmovně mu prošla zásadní reforma justice, na které spolupracoval s lidmi napříč politickým spektrem, napříč lidskoprávními organizacemi, napříč právnickými kapacitami - a v tom stejném týdnu rezignuje na post ministra. A pak oznámí, že odchází z politiky. Ale takřka okamžitě. To je něco nebývalého. A něco to o něm vypovídá. On mi napsal SMS: 'Nejsem zločinec, jsem blbec.' A já tomu docela věřím."

Režisérka Olga Sommerová Rychlíkovi minulý týden vyprávěla, že tři dny předtím, než Blažek rezignoval, tak jí a několika přátelům ve sněmovní restauraci nadšeně vyprávěl, jak získal pro stát miliardu korun, jak to přerozdělí pro oběti trestných činů, že to dá do vězeňství.

"Byl naprosto nadšený," pokračuje Rychlík, "prý jí celý ten příběh vyprávěl a říkal, že je to látka na film. Jsem tedy moc zvědavý, jak se to celé rozkryje, rozkryje-li se to. Nemyslím si ale, že se tím nechal zkorumpovat, že má někde ulité nějaké peníze. On není sebevrah. A současně je to člověk, který je vůči společnosti, kvalitě demokracie a politice odpovědný. A to vím, že má tak špatnou pověst, jako málokdo. Ale taky vím, že hodně přemýšlí o svém působení v politice. A vím i to, že už nějakou dobu uvažoval, že to tak či onak 'zabalí'."

Rychlík zdůrazňuje, že musí zmínit ještě jednu věc, pro Blažka opět typickou: "Když jsem kandidoval do Senátu, trval jsem na podpoře od Zelených. A on to vysvětlil nejen v ODS, ale i v TOP 09, která mne navrhovala. Je to vyjednavač, který umí překračovat stranickou a ideologickou zabuzenost, která politiku ničí."

Načež se Rychlík ještě jednou zamyslí a poví: "Chcu říct, že je to celé zvláštní, je to tragické se vším všudy. A jsem moc zvědavý, jak se to vyvine. Blažek je bytostně politický člověk, má ale taky kulturní přehled. Sleduje divadlo, hudbu. Ale to 'štatlařství' jako princip jeho duše, to je myslím zásadní. On se opravdu motá po těch hospodách, je to takový motal. A já mám dojem, že se zamotal i v tomto příběhu. Ale to, že sledujeme největší korupční případ od listopadu 1989, to bych si prosím - při vší kritičnosti a vážnosti - šetřil na jindy."

Machiavelista

Kratší vzpomínku na Pavla Blažka pro Aktuálně.cz vydoloval z paměti i bývalý brněnský politik a aktivista Martin Freund. Zprvu se bránil, že je snad až nepublikovatelná, nakonec si ale nechal říct.

"Kdysi dávno, ještě předtím, než jsem byl v politice, jsem ho úplně náhodou někdy nad ránem potkal ve Staré pekárně. Seděl tam, pil pivo, kouřil jednu "startku" za druhou. Byl jsem tam s nějakým svým kamarádem a přisedli jsme si k němu. On měl výbornou náladu, vůbec mu to nevadilo a okamžitě s námi začal plynule konverzovat. Jak kdyby nás znal deset let," vzpomíná Freund.

Po chvíli se Blažek rozpovídal o tom, jak je to v Brně s politikou. "My jsme byli hodně vyhranění proti ODS. Začal histrionsky rozhazovat rukama a říkal něco na tento způsob: 'No jo, když jsme tady měli čtyřicet procent, tak jsme mohli klidně postavit letiště na České. Nebyl by to problém, prošlo by nám to - mohli jsme všecko. Ale copak vypadám jako zloděj? Vypadám jako zloděj?' Je přesně takový, jak se o něm říká. Je to žoviální brněnský bonviván."

Sám sobě si pak Freund pokládá otázku, zda tato, jak sám říká, "hřejivě lidská maska Pavla Blažka" nezakrývá to, že je taky "šmelinář". A dodává: "Je to člověk, který rozhodně není transparentní. Na jednu stranu je pravda, že má obří sociální inteligenci - dokáže mluvit opravdu s každým. Nepovyšuje se. A on to moc dobře ví. A používá to jako nástroj. Což člověka trochu oslepuje. Je to ale taky politik. A velký machiavelista ve smyslu účel světí prostředky. A podle toho by měl být taky ve finále hodnocen."