Ten případ z přelomu tisíciletí dodnes vyvstane na mysli mnoha lidem, před kterými někdo vysloví "Albánie". V roce 2001 se do - sice už demokratické, ale nejdříve komunismem a poté válkou vyčerpané a zdevastované - chudé země vypravila na přechod hor trojice mladých Čechů. Trojice, která už se nikdy nevrátila. 

Jejich zmizení dodnes nikdo nerozluštil. Ostatky se nikdy nenašly. Neobjevily se ani žádné indicie, co se mohlo stát. Spekuluje se o únosu, o krevní mstě, o úmyslném zabití souvisejícím s obchodem s lidskými orgány, o roztrhání medvědem a podobně. To vše může a nemusí být pravda. V každém případě tato téměř čtvrtstoletí stará událost přetrvává jako strašák v hlavách některých Čechů dodnes.

Ti navíc mohou oprávněně poukazovat i na deset let starý případ, kdy v Albánii přišel o život mladý český pár. V dobré víře zastavil albánskému stopaři, který je chtěl v autě okrást, nakonec je i chladnokrevně zastřelil. Řešení bylo rychlé, Albánce hned dopadli a dnes sedí ve věznici u severoalbánského Skadaru.

Tyto dvě události znejistí každého Čecha, který poprvé míří do Albánie. Jako toho strašáka je před vás postaví každý, komu se zmíníte, že se do balkánské země chystáte. K tomu jedna osobní dnes už úsměvná vsuvka.

Strašák jménem Albánie

Před devíti lety, když jsme s přítelkyní během roadtripu campervanem do Řecka poprvé překračovali hranice Albánie, před námi ten strašák stál taky. Albánie pro nás sice byla jen tranzitní zemí, i tak jsme měli v plánu v ní jednu noc strávit formou tzv. freekempingu, tedy na divoko mimo civilizaci. Nakoupili jsme si po cestě čerstvé ryby a s přicházejícím večerem jsme si vybrali hezké místo na nocování přímo u řeky Vjosa.

Nikde nikdo, grilování, koupačka v ledové řece alpského typu, sem tam se k nám přišlo napít stádo krav. Romantika zakončená dobrým vínem při západu slunce a pak za šumění tekoucí řeky usínáním v otevřeném campervanu, protože kdo by zde, v území nikoho za polorozbořeným dřevěným mostem, mohl vůbec jet či jít. Natož přímo kolem nás, schovaným daleko od cesty na samém břehu řeky.

A v tomto bezstarostném usínání najednou uslyšíte zvuk přibližujícího se auta. Pak probliknou světla. Zaslechnete, jak auto zastavuje, otevírají se dveře a následují kroky.

Naočkovaní zmiňovanými událostmi (ta druhá byla velmi čerstvá) a varováním od vašich známých si myslíte, že se blíží vaše poslední hodinka. Popadáte v té tmě alespoň nůž a za zády s ním, s nastraženými smysly a s notným adrenalinem v krvi, opatrně vylézáte ven. Vidíte siluety dvou osob, slyšíte, že něco volají, ale nerozumíte samozřejmě nic.

Až po chvíli uslyšíte smích, poznáte dva starší pány a pochopíte, že se vás až rozmarně ptají, odkud jste. Na "Czech Republic" nereagují, ale "Praga" už stačí k tomu, aby se jeden z Albánců rozpovídal. To nevadí, že mu nic nerozumíme, nakonec použitím slovíček ze všech jazyků, co všichni známe, se domluvíme. 

Pochopíme, že jdou s kamarádem na ryby a že do Česka dříve jezdil na montáže a že od té doby má naši zemi rád. Mimochodem, v Albánii není rozhodně sám. Až se zastydíte, že jste si mysleli, že vás jdou tito dva milí dědečkové zardousit. 

Bezpečnější než Česko

Abyste se vy při odletu z Albánie nemuseli ve finále stydět a před odjezdem na dovolenou mohli uklidnit sebe i vaše blízké, mohu vám nejen ze svých zkušeností říct, že Albánie je bezpečnější zemí než Česko. Potvrzují to i data.

Podle statistik z policejních záznamů, které shromažďuje Eurostat, má Albánie v přepočtu na sto tisíc obyvatel násobně nižší roční míru přepadení, loupeží i znásilnění než Česká republika. Což můžeme potvrdit i z našich dřívějších roadtripů, kdy se nám za celou dobu nic neztratilo. Proti takové Itálii, kde je vykrádání obytných vozů na denním pořádku, to byla opravdu příjemná změna.

Pro někoho pak může být překvapující i skutečnost, že Albánie dokonce patřila k zemím s nejnižší mírou přepadení v celé Evropě. 

Mafie operuje v zahraničí a trápí podnikatele

Možná vás napadne, co albánská mafie, která dnes patří k nejmocnějším zločineckým organizacím na světě. Tak i ohledně ní můžete být v klidu. Koneckonců, s tou už dnes žijete.

Albánská mafie totiž operuje zejména ve Velké Británii a zemích Evropské unie včetně Česka. A stejně jako v Česku, ani v Albánii se s ní obzvláště jako turista nesetkáte. Pokud se s ní tedy sami nezapletete například nákupem kokainu, což je dnes její hlavní obchodní artikl.

Něco jiného je, když byste v Albánii chtěli podnikat. Před rozjetím byznysu byste měli poznat lokální bosse, kteří vám dají posvěcení ve formě výpalného, za které ale dostanete klid na práci. Ne že by se to tak dělo všude a bez rozdílu, ale stále to patří k jakémusi místnímu folkloru, který si někteří můžeme pamatovat z našich divokých devadesátek. I proti tomu ale Albánie v rámci touhy stát se členem EU dnes ve velkém bojuje.

Bezpečná turistika

Z pohledu turisty se tedy člověk nemusí vůbec obávat nebezpečí ze strany Albánců. Ten pocit pramení jen z předsudků.

Nemusíte se obávat ani toho, že Albánci jsou z většiny muslimové. Své ženy respektují, stejně jako starší lidi nebo děti. Ty Albánci opravdu milují, tak se spíše připravte na to, že si s nimi budou snažit hrát více, než jste zvyklí. Bude vám to možná připadat až moc vtíravé, ale mají to zkrátka ve své nátuře a nemyslí to nijak zle.

Na závěr přece jen jedna negativní zkušenost s pozitivním koncem z letošního května. Mému známému byla v Drači ukradnuta motorka. Klobouk dolu před albánským policejním sborem, že ji byl schopen během pár dnů najít a pachatele dopadnout. Chci ale poukázat na jeden paradox. Nakonec se ukázalo, že motocykl byl ukradený skupinou lidí, v které figuroval Slovák a dva další lidé z východní Evropy.