Co rozhodlo čtvrtfinále proti Švédům? Loni v Praze a Ostravě měli také našlapaný výběr, Česko je v semifinále přesto porazilo vysoko 7:3. Co teď bylo jinak?

Karty byly rozdané jinak. V uvozovkách bylo blbé, že jsme jim dali nálož v tom semifinále. Takhle kvalitní tým pak bude víc v pozoru, bude víc chtít nám to oplatit. Letos navíc v posledním zápase skupiny dostali klepec od Kanady a všichni okolo z toho byli trošku rozčarovaní. V tu chvíli jsem si v duchu říkal, že to bude nejtěžší možný soupeř. Byli připravení oba tyhle výsledky odčinit. Navíc měli bez debaty narvaný tým.

A váš celkový dojem z turnaje?

Byl pitomý v tom, že náš tým jednou prohrál, v posledním zápase skupiny, a vyšlo to na třetí místo ve skupině, na obstrukce se stěhováním a tak dále. Na jeden zápas blbec má každý nárok. Dá se mluvit o smůle. Pravidla jsou samozřejmě pro všechny stejná, ale myslím, že turnaj v tomhle není atraktivní. Většinu základní skupiny se o nic nehraje a pak máte jednu prohru a jste v té horší dvojici ze čtyř postupujících. Jinak ale z turnaje nemůžeme mít špatný dojem. Porazili jsme Švýcary, kteří jsou znovu v semifinále. Hladkou jízdou… To Švédi byli nejtěžší možný soupeř. Vyšlo to pitomě.

Během turnaje, hlavně po zápase s Maďarskem, padaly názory, že na na MS hraje příliš mnoho týmů, případně že formát dvou velkých skupin je špatný. Jak to vidíte vy?

No jasně. Jsou tam zápasy, které nikomu nic nedají. Se vším respektem k rozvoji hokeje v méně tradičních hokejových zemích. Myslím, že by se mohl najít adekvátní formát. Aby ti nejlepší hráli co nejvíc zápasů proti těm nejlepším.

Vy jste jako hráč dvakrát zažil starý formát se čtyřmi čtyřčlennými skupinami a následnými osmifinálovými. Bylo to tak lepší?

Určitě, vytvořila se nějaká pyramida. Nechci tady rozebírat, jaký formát by byl nejvhodnější, ale ten současný není nejšťastnější.

Na MS 2000 a 2002 jste v základní skupině pokaždé hrál proti Japoncům, kteří tehdy měli tak trochu jisté místo jako asijský kvalifikant. Jak jste to tenkrát brali? Říkali jste si, že tam výkonnostně nemají co dělat, nebo vás překvapili? Ty zápasy nebyly úplně jednoznačné.

To nebyly. Vzpomínám si, že na mistrovství ve Švédsku jsme s Japonci hráli 3:3 a nakonec vyhráli 5:3. Ale všechny tyhle zápasy jsou těžké. Způsob, jakým jsme skupinou prokráčeli letos, je za mě nevídaný. Norové nás v závěru trápili, ale jinak jsme všechny tyhle soupeře sfoukli. I Dány a Němce, se kterými to nikdy není jednoduché. Český tým ukázal kvalitu. To mu také musíme připočíst k dobru, k celkovému dojmu. Není jednoduché se na takové zápasy namotivovat a zvládnout je. Proti soupeřům, kteří jsou nabuzení.

Švédsko i Spojené státy mají letos tým s olympijskými obrysy, podobné to bylo i loni. Co měření se s nimi ukázalo směrem k únorové olympiádě?

Je tam rozdíl v kvalitě. Abychom porazili týmy z absolutní špičky, musíme zahrát nadstandardní zápas od prvního brankáře po posledního kustoda. Všechno nám musí klapnout. Uděláte dvě chyby, teď se bavíme o nedisciplinovanosti v rozvrkočeném zápase s Amerikou, a stojí vás to zápas. Pak je z toho nejtěžší možný soupeř ve čtvrtfinále. To samé se Švédy. Nároďák udělá chyby, kterých za poslední dva roky moc neudělal, a je to 0:3 po první třetině. Země, které mají v NHL čtyřikrát víc hráčů, můžeme na krátkodobém turnaji zaskočit, ale musí se sejít všechno na sto procent.

Trenér reprezentace Radim Rulík má smlouvu ještě na příští sezonu, ale svaz mu ji podle obce může letos jednostranně ukončit. Měl by podle vás Rulík pokračovat?

No jasně. Myslím, že se určitým způsobem nastolil nějaký trend a atmosféra. Beru to i směrem k mládežnických reprezentacím a výchovnému procesu. Doba je dobrá. I výsledky během sezony v Euro Hockey Tour. Někdo může argumentovat, že ty turnaje nejsou relevantní, ale podle mě se na nich odráží konzistentní výkonnost reprezentace. Po dvou letech není důvod nic měnit.

Co kapitán Roman Červenka? Myslíte, že i on by měl pokračovat? Že i ve 40 letech bude mít na olympiádu?

Záleží na volbě trenérů a primárně na jeho volbě, chuti dál tohle podstupovat a reprezentovat. Jinak je to bez debat borec, který nároďáku furt má co dát.

Co říkáte na Dány a jejich čtvrtfinálovou výhru nad Kanadou? Vybavíte si podobné překvapení?

Bělorusko - Švédsko 4:3, Tommy Salo dostal gól od červené čáry (ve čtvrtfinále olympijského turnaje v Salt Lake City 2002, pozn. red.). Dánové obrovsky překvapili, ale znovu se ukazuje, že jednou za čas i ten trpaslík může zakousnout obra. Neřekl bych to do Kanady se Sidneym Crosbym, ale nestalo se to poprvé a ani ne naposledy.

Mohou Dánové vyhrát ve Stockholmu medaili, nebo se další skolení favorita za tak krátkou dobu opakovat nebude?

Já bych se divil, protože si dovedu představit emocionální vypětí, které je ten zápas stál. Pochybuju, že by se jim to mohlo povést ještě jednou, protože další soupeři jsou na stejné úrovni jako Kanada. To už by byl velký majstrštyk.