Kategorie zpráv

Bývalou továrnu na klobouky přetvořili na školu. Největší výzvou bylo světlo

Bývalou továrnu na klobouky přetvořili na školu. Největší výzvou bylo světlo; Zdroj foto: Veronika Raffajová a Jan Kundla a Gejza Szabó

Nelehké zadání čekalo na architekty Ivanu Svatošovou a Lukáše Janáka ze studia LIFE4ARCH, kteří dostali na starost rekonstrukci a propojení bývalých továrních budov pražského kloboučníka Stanislava Bartoše. Ten v nuselské ulici Kloboučnická na počátku dvacátého století vyráběl klobouky, o které byl zájem v celé Evropě i třeba ve Venezuele. Kdysi rušnou a úspěšnou továrnu nyní připomíná už jen samotný název ulice.

Smyslem bylo vytvořit přívětivý a prosvětlený prostor z komplexu ve tvaru L, který je obestavěn ostatními budovami a jehož větší část se nachází ve vnitrobloku. Architekti si museli poradit také s odlišnými výškami budov a propojením pater. "Našim cílem bylo proměnit starou nevyužívanou industriální stavbu pro potřeby nynější doby," tvrdí tvůrci realizace. 

Historicky byl komplex byl rozdělen na čtyři části - A, B ,C  a D, přičemž budova B byla dříve tvaru U. Část však byla zbourána a část prodána. Budovy C a D navazovaly na vzdálenější z ramen objektu B. Budova A s kubistickou fasádou směřující do ulice, kterou budova získala v roce 1914, byla osamocena a tvořila dominantu území.

Vliv prostředí a venkovní učebna

Kvůli nedostatečné výšce, lokalitě, parkovacím místům, náročnému hledání spolehlivého provozovatele i plánovanému pronájmu nešlo z komplexu s užitnou plochou 2640 metrů čtverečních vytvořit obchodní centrum či coworkingové centrum. Proto největší část nakonec tvoří školské zařízení.

"Vzhledem k poptávce po alternativním vzdělávání se jako optimálním řešením zdálo využít tuto část jako školské zařízení. V rámci studie využitelnosti se ukázalo schéma využití pro školské zařízení, malometrážní bytové jednotky a penthouse v posledním patře pro investora jako optimální řešení. Zadáním investora bylo zprovoznění jednotlivých celků po etapách, tak aby provozně fungovaly samostatně a v konečné fázi byly propojené," uvádí Svatošová s Janákem.

Vnitroblok se stal hlavní bránou do školní části, kde tvůrci vytvořili polosoukromé veřejné prostranství a rozptylovou plochu pro studenty. Na hlavní vstup navazuje studovna, čítárna a aula, přičemž v této společenské části se již dříve nacházela světlá výška přes dvě podlaží. Aula je navržena jako multifunkční prostor. Vzhledem ke sportovnímu souvrství podlahy je zde možné provozovat lehčí sportovní aktivity. 

V návaznosti na hlavní vstup je pak situována výdejna jídla a jídelna, která může fungovat jako samostatný oddělený provoz. Na nároží objektu A je umístěn multifunkční prostor školy propojitelný s jídelnou se samostatným vstupem, kde se mohou konat semináře či setkání s rodiči. "Provozně lze tento prostor a jídelnu oddělit od zbylé části budovy - samostatný vstup a samostatné zázemí," doplňují. Nad hlavním vstupem se nachází ředitelna a sborovna, přičemž škola nabízí i zcela neobvyklý prostor - venkovní učebnu. Ta se nachází na pochozí terase u třetího patra.

Koncentrace, světlo, čistota

Zrekonstruované i nově vzniklé části se nesou v industriálním stylu, takže u nich nechybí typické bílé, šedé a černé tóny. Aby prostor nepůsobil smutně a tvrdě, interiér zjemňuje zvolený textil a barevný nábytek, jako jsou lavice, židle, poufy či fatboye, které děti milují. "Dalším cílem bylo vytvořit estetické prostředí stimulující koncentraci, bez jakýchkoliv negativních vlivů na fyzické či duševní zdraví," tvrdí s tím, že důraz byl kladen i na rozumné ekonomické požadavky na výstavbu, provoz a údržbu.

Největší výzvou projektu bylo zajistit dostatečné denní osvětlení. Vzhledem k tomu, že je komplex ze všech stran obklopen jinými vysokými budovami, bylo podle architektů nutné do návrhu implementovat světlíky a světlovody. Právě kvůli nedostatku světla v zástavbě byl objekt s označením D využit pro skladové a technické zázemí.

Akustika a výrazové prvky

Architekti si dali záležet i na akustickém komfortu, který je ve školách a samozřejmě také v bytových jednotkách, vyžadován. Zatímco v aule je navržen akustický obklad v dekoru dřeva, na chodbách je obklad takzvaně plný nebo perforovaný. Ve třídách jsou pak velkoformátové akustické nepravidelně perforované podhledy.

"Vzhledem k tomu, že Budova A je multifunkční a ve čtvrtém až sedmém podlaží se nachází byty, bylo potřeba vyřešit prostorovou i stavební akustiku tak, aby se provozy navzájem negativně neovlivňovaly. Dbalo se na to, aby všechny navržené materiály a povrchy byly snadno čistitelné a odolné. Vzhledem k různým výškovým úrovním budov, které se nově propojily, bylo potřeba v chodbách realizovat rampy, takže podlahy musely být i dostatečně protiskluzové," sdělili s tím, že v budovách samozřejmě nechybí ani klimatizační jednotky.

Charakter školy i samotného komplexu umocňují výrazové prvky, u nichž se tvůrci snažili zachovat stávající konstrukce a industriální styl. Proto pracovali s neopracovanými cihlami, které byly očištěny a opatřeny bezprašným penetračním nátěrem, kovem, betonovými zdmi a stěrkami, masivními dřevěnými prkny, odhalenými trubkami a elektroinstalací i továrenským osvětlením. "Dominantním i výtvarným prvkem se stal strom sestavený z masivních prken z neopracovaného nebo recyklovaného dřeva z půdních prostor, který je doplněn o hranolky z broušeného nového dřeva," uzavírají.