Pověst rodáka z Varšavy předcházela. Nepatřil mezi horolezce, kteří se ženou k vrcholu osmitisícovek hlava nehlava. 

Vlastně právě naopak. V roce 2006 zarazili s Piotrem Pustelnikem postup vzhůru na Annapurnu, přestože za sebou měli překonání východního vrcholu hory a k nejvyššímu bodu měli jen pár desítek metrů.

Raději šli zachránit život tibetskému horolezci, který přicházel o zrak a měl výškovou nemoc.

Ve stejném roce na Broad Peaku zase spolu s polským týmem zastavil ve výšce 7900 metrů u vyčerpaného Rakušana, kterému pomohl do bezpečí tábora. 

Však mu také Polský olympijský výbor udělil za všechny tyto hrdinské činy Cenu Fair Play. 

Vedle toho měl za sebou veleúspěšné expedice. V lednu 2005 si připsal zimní prvovýstup na čínského velikána Šiša Pangma. K tomu přidal zářez dalších pěti osmitisícovek, včetně například Nanga Parbat. 

I proto se jevil plán na dva nepálské vrcholy celkem bezproblémově a komplikace přišla při relativně nevinném návratu z přípravných prací. 

"Ze druhého tábora ve výšce 6500 metrů jsme začali sestupovat zavčasu, abychom ještě před obědem dorazili do základního tábora. Navzdory ne úplně ideálnímu počasí jsme udělali vše, jak jsme plánovali, a čekal nás třídenní velikonoční odpočinek," vzpomíná Hámor na svém blogu.

V prvním táboře byli už v půl deváté ráno. Čekal je zhruba kilometr do základního tábora. "Dobré počasí, vyšlapaná stopa a pod námi stany ve výšce 4700. Piotrek sebral batoh a vyrazil," líčí kritický okamžik slovenský horolezec.

Hámor se na chvíli zahleděl na vlastní cestu pod nohy, a když o chvíli vzhlédl před sebe, polského parťáka neviděl. Jen čtyři horolezce z jiného týmu, kteří z dálky mířili směrem vzhůru s vynáškou věcí do prvního tábora. 

Když spolu s další členkou týmu Justýnou Szczepieniecovou přispěchali k místu Polákova zmizení, poznali, že se pod jejich kamarádem utrhl sněžný most.

"Je hluboko, ale ještě žije. Spouštíme lano a snažíme se ho dostat z trhliny. Neúspěšně. Justýna vysílačkou informuje tým na platu pod námi a prosí je o pomoc. Slaňujeme do trhliny, čeká mě nejtěžších 150 minut v životě," přiznává ve vyprávění Hámor.

Společně už s Morawským něco prožili. Bok po boku uskutečnili výstup na Nanga Parbat i dva vrcholy masivu Gašerbrum. 

Teď pod ním potlučený parťák, který uvízl v trhlině po pětadvacetimetrovém pádu, bojuje o život. Ovšem marně. 

"Doktor Mazik skončil s oživováním Piotreka a nahlas pověděl to, čemu dodnes nemůžu uvěřit: Čas úmrtí 12:20."

Nastala další těžká chvíle pro tým. Telefonáty s rodinou, s policií, úřady. Přitom přání Morawského bylo v takové chvíli jasné, chtěl pohřbít přímo v Himálajích. 

"To jsou věci, které o sobě partneři v horách ví. Byl to standardní horolezecký pohřeb. Samozřejmě nikdo z nás není kněz nebo nějaký funkcionář, ale v horách má takový akt svou pietu a důstojnost. Spustili jsme ho do ledové trhliny," uvedl pro cas.sk Hámor.

Manželka Olga Morawská časem zveřejnila deníky, které si její choť vedl. Z nich bylo patrné, že ještě pár dnů před svou smrtí přímo na Dhaulágií hodně bilancoval o životě.

"V hlavě se mi najednou objeví otázka: Proč to všechno dělám? Bavím se vyčerpáváním své mysli i těla. Zkoumání mých limitů pro mě vždy bylo výzvou. Je mi téměř 33 let a pořádně nevím, jak uživím sebe i svou rodinu. Čekám na expedice, protože v horách si můžu lehnout a nic nedělat. Jsem to ale opravdu já?" stálo v jednom z jeho posledních zápisků.

Odpověď na jeho otázku s odstupem času našla zřejmě jeho žena a založila Memoriál Měj odvahu pro všechny dobrodruhy z řad cestovatelů, horolezců či badatelů, kteří pro svůj projekt hledají finanční podporu.

"Všichni věříme, že Piotrova energie a síla stojí za záchranu. Piotr byl horolezec a vynikající horolezec. Měl odvahu jít za svými sny a jeho vášeň nakazila ostatní. Odvaha a životní nápad je to, co budeme u účastníků soutěže vždy hledat," slíbila Morawská.