Desetitisíce žáků v těchto dnech absolvují přijímací zkoušky na střední školy. Jednotné testy z matematiky a českého jazyka připravuje státní organizace Cermat. Systém přijímaček ale dál čelí kritice - podle psychologa Hynka Cíglera jsou testy nejen zbytečně stresující, ale metodika hodnocení je zastaralá a nepřesná. V rozhovoru vysvětluje, proč se podle něj nevyplatí investovat do drahých přípravných kurzů, co Cermat dělá špatně a jak by mohl vypadat spravedlivější model přijímacího řízení.

Jaký je váš názor na efektivitu placených přípravných kurzů na přijímací zkoušky?

Data ukazují, že placené přípravné kurzy mají jen minimální efekt. Představme si dva uchazeče se stejnými schopnostmi - pokud jeden z nich absolvuje placený kurz a druhý ne, šance, že ho ten první přeskočí ve výsledném pořadí, je menší než 54 procent. To je jen o málo víc než náhoda, která by znamenala 50 procent. V českém prostředí pravděpodobně platí podobný trend, i když nám bohužel chybí přesná data z domácího prostředí. Každopádně ten rozdíl je zanedbatelný - i když marketing přípravných kurzů často slibuje mnohem větší efekt.

A co tedy má skutečně efekt?

Jednoznačně domácí příprava v klidném prostředí, nejlépe s podporou rodičů. Když má dítě možnost procvičovat testy z minulých let, seznámit se s jejich formátem, naučit se pracovat s časem a strukturou testu, může ho to posunout o desítky percentilních bodů. Ten rozdíl je dramatický - daleko větší než u placené přípravy.

Takže byste rodičům doporučil investovat spíš čas než peníze?

Přesně tak. Nejvíce pomáhá, když má dítě prostor k opakovanému tréninku. Stačí dostupné testy, klidné místo, kde se může soustředit, a možnost se ptát, když něčemu nerozumí. To má zásadní dopad na výsledek - a stojí to minimum.

Jak hodnotíte přístup Cermatu k tvorbě přijímacích testů? Co dělají dobře a v čem vidíte rezervy?

Cermat podle mě velmi dobře spolupracuje s didaktiky při sestavování testových úloh. Obsah testů, tedy jednotlivé otázky, bývá po této stránce solidně zpracovaný. Problém je ale v oblasti statistiky - tedy v tom, jak testy vyhodnocují a kalibrují.

V čem konkrétně je problém?

Cermat stále používá klasickou testovou teorii, což je zastaralý přístup. Tato metoda pouze sčítá body a neumožňuje hlubší analýzu toho, co se v testu skutečně měří. Například není možné adekvátně vyrovnávat obtížnost různých verzí testu nebo identifikovat, zda test zvýhodňuje nějakou skupinu uchazečů.

Mohl byste blíže popsat modernější způsoby vyhodnocování testů oproti klasickému sčítání bodů?

Klasické sčítání bodů předpokládá lineární vztah mezi odpovědí a schopností, což je statisticky chybné (zatímco měřená schopnost může být velmi vysoká či nízká, počet bodů je vždy v nějakém rozmezí; např. 0-1 bodu). Ve výsledku neumožňuje vyvažování obtížnosti paralelních forem testu a poskytuje méně přesné informace o skutečné úrovni dovedností.

Přitom moderní metody teorie odpovědi na položku se v zahraničí používají desítky let - například americký SAT je nasadil už v roce 1972. V posledních třiceti letech jsou tyto metody standardem v mnoha vzdělávacích systémech. Využívá je i Česká školní inspekce a jsou součástí mezinárodních studií, jako je PISA.

Co byste tedy doporučil změnit v praxi Cermatu?

Začal bych zveřejňováním analýz a spoluprací s odborníky na psychometrii. Transparentnost je klíčová - veřejnost by měla mít přístup k informacím, jak testy fungují, jaké jsou jejich slabiny a jaké změny se chystají. Dále by bylo vhodné zavést pravidelnou revizi testů, obměňovat typy otázek a nebát se inovací.

Jak lze přijímací testy učinit méně stresujícími pro uchazeče?

Důležité je, aby test nezačínal těžkými úlohami. Když se uchazeč nejdřív setká s otázkami, které zvládne, pomůže mu to zvládnout stres a lépe se naladit. Také je vhodné test časově nastavit tak, aby většina žáků měla reálnou šanci vše zvládnout bez paniky.

Má smysl penalizovat chyby odečtem bodů?

Ne, to je podle mě špatná praxe. Některé testy, třeba od SCIO, za špatné odpovědi body odečítají. Jenže tím se do měření míchají osobnostní faktory - někdo si radši tipne, někdo se bojí a raději vynechá. Výsledek pak neříká nic přesného o znalostech, ale o odvaze riskovat.

A co třeba úpravy pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami?

Cermat má pro tyto žáky připravené alternativní verze testů - třeba pro zrakově postižené. To je správně. Problém ale je, že tyto úpravy nejsou ověřené. Například přidání 20 procent času může být někomu ku prospěchu, jinému škodí. U žáků s ADHD může delší čas znamenat víc chyb. Každá úprava by měla být psychometricky ověřená.

Jaký vliv má sociální zázemí uchazeče na výsledky přijímacích zkoušek?

Sociální zázemí hraje roli, to nepopírám. Děti z rodin s vyšším vzděláním nebo lepším zázemím mají často větší podporu v přípravě. Mají klid doma, rodiče jim pomůžou, někdy si můžou dovolit i placenou přípravu. Ale jak jsem říkal, ta samotná placená příprava až tak velký rozdíl nedělá.

Dá se ten vliv nějak kompenzovat?

Do určité míry ano. Například tím, že test bude dostatečně dlouhý a nezačne nejtěžšími úlohami. Dále tím, že se nebudou penalizovat chyby. Ale sociální nerovnosti v přístupu ke vzdělávání jako takové tím úplně nezmizí. To je úkol pro školství jako celek, ne jen pro tvůrce testu.

Myslíte si, že mohou být přijímací zkoušky někdy úplně spravedlivé?

Upřímně - nemohou. Společnost není rovná, a dokud budou omezené kapacity středních škol, vždy někdo uspěje a jiný ne. Cílem testu je co nejlépe rozlišit, kdo má větší předpoklady ke studiu. Ale zároveň je důležité omezit faktory, které výsledek zkreslují - stres, sociální nerovnosti, osobnostní rysy…

Jaké základní kroky by podle vás mělo podniknout ministerstvo školství nebo Cermat ke zlepšení přijímacích zkoušek?

Je třeba uvolnit zákonný rámec a dát Cermatu větší pravomoci i zodpovědnost. Dnes je postavený spíše jako vykonavatel zadaných úkolů, nikoli jako strategický partner. Měl by nést odpovědnost za kvalitu zkoušek a zároveň mít pravomoci určovat jejich podobu. Součástí toho by mělo být i zveřejňování psychometrických analýz a transparentní komunikace se školami a veřejností.

Jak si představujete větší odpovědnost Cermatu?

Cermat by měl být pověřen nejen tvorbou testů, ale i jejich dlouhodobou analýzou, srovnáváním napříč roky a zajištěním férovosti. V současnosti například odmítá sledovat vývojové trendy u maturantů s tím, že to není jeho zodpovědnost. To je podle mě chyba - tyto datové analýzy jsou zásadní pro vývoj vzdělávací politiky.

Zmiňoval jste i problém duplicitní práce mezi institucemi. Co tím máte na mysli?

Například testování provádí i Česká školní inspekce. Namísto toho, aby byla klientem Cermatu a využívala jeho nástroje, vytváří si vlastní testy. To je neefektivní a stojí to víc peněz. Cermat by měl být jednotným centrem pro tvorbu testů a analýz, což by přineslo jak vyšší kvalitu, tak úsporu financí. Část testů se vlastně duplikuje. Když už do nich investujete, tak je vhodné využít data co nejkomplexněji, nikoli je po prvním použití "zahodit".

Jaká další doporučení byste přidal?

Tady se trochu odvážu. Zásadní změnou by bylo rozšíření portfolia zkoušek. Neměly by se testovat pouze matematika a čeština. Měly by existovat testy z různých oblastí - obecné studijní předpoklady, jazykové dovednosti, přírodovědný či společenskovědní základ. Všechny děti by si tyto testy mohly zkusit ještě před podáním přihlášek - například během dvoudenního testovacího bloku v deváté třídě.

Jak by to podle vás fungovalo v praxi?

Všechny děti by prošly celou paletou testů a střední školy by si následně mohly zvolit, které kompetence jsou pro ně klíčové. Na základě toho by se rozhodovalo o přijetí. Tento systém by byl nejen spravedlivější, ale i efektivnější - školy by nemusely vytvářet vlastní testy, centralizovaný přístup by ušetřil čas i peníze a zároveň zvýšil kvalitu.

Už žádné výmluvy. Děti se nebijí ani "málo", hrozí traumata i rakovina, říká expertka (celý článek s videem zde)