Večer odstartoval žánrovými kategoriemi, tedy těmi, které v rámci Litery existují teprve od roku 2023. První Literu obdržela detektivka Ilony Dobrovolné Panoptikum pana Perkinse (MOBA), v níž se autorka věnuje historickému zločinu z konce 19. století.

Literu za fantastiku předala Dagmar Havlová, která před lety sama hrála v české sci-fi Upír z Feratu. Odnesl si ji Jakub Hussar za román X-Tal (Argo). Jeho schopnost budovat komplexní fiktivní universum a zároveň reflektovat hlubší témata mu přinesla očekávané vavříny.  Důstojnými konkurenty mu byli Petra Klabouchová s hororovým příběhem ze Šumavy Ignis fatuus (Host) a Lukáš Vavrečka se svými Meziměsty (Prostor) přinášejícími reflexi pandemie koronaviru.

V hájemství humoristických knih se na vrchol vyšplhal Albrecht Smuten a jeho Kapitán Chemo (Epocha). Autobiografické komiksové stripy autora, jenž letos ve svých 41 letech podlehl leukémii, s nadsázkou a černým humorem sledují léčbu této zhoubné nemoci. Cenu in memoriam převzala jeho manželka. Favorizované Historky z Tinderu 2 (Ikar/EMG) od známé stand-up komičky Lucie Macháčkové nakonec na vítězství nedosáhly.

Domácí potřeby a sedmapadesátiletý debutant

V klíčové kategorii Litera za prózu se letos překvapivě ocitly dvě literární prvotiny: již zmíněné Hlaučovy Letnice a expresivně živelný román Lover/Fighter Kristiny Hamplové. Nakonec ale nezvítězila ani jedna z nich. Oceněny byly Domácí potřeby (Větrné mlýny) J. A. Pitínského - hravé a jemno humorné minipříběhy psané obrazným jazykem

Román Letnice (Paseka) s podtitulem Rozpomínání na konec světa ale rozhodně nezůstal bez povšimnutí. Naopak. Sedmapadesátiletý literární debutant Miroslav Hlaučo si odnesl jak DILIA Literu za debut roku, tak i hlavní cenu za Knihu roku. "V mém věku je pro mě relativně těžké být debutantem," poznamenal autor a poděkování věnoval nejen své matce, nakladatelství Paseka a české zemi za její poetický jazyk, ale také čtenářům, protože "oni jsou tady od toho, aby v nich vznikal svět, který jsem v knížce načrtnul".

Také prozradil, že se nehodlá stát spisovatelem na plný úvazek. "Chci se tím bavit, a ne živit," řekl Hlaučo, který se profesně věnuje biomedicínskému výzkumu. Děj jeho románu je zasazen do zapadlého horského městečka na přelomu 19. a 20. století, v němž lidé ještě umí konat zázraky. Autor v textu tematizuje boj starého světa s novým i hrozby, které s sebou přináší modernita. Odkazuje také na velká vyprávění minulosti typu Odyssea nebo Dona Quijota. Obsahově i formálně vyspělé knize s nápaditým využitím prvků magického realismu navíc nechybí humor ani jistá míra nadsázky.

Moc bychom si přály, aby naše kniha nebyla potřeba

Na území poezie byla podle poroty nejlepší sbírka Ahava (Triáda) Tomáše Tomáška, který se bohužel předání ceny nedožil. Ve své knize nabídl přírodní lyriku s intimním a existenciálním rozměrem. Cenu za otce převzala jeho dcera Ester a nakladatel, který sbírku nazval autorovým "vyznáním víry".

Literu za nakladatelský čin získala výpravná obrazová publikace System Langhans (Spolek PRO Langhans) a za překlad románové ságy Usedlost (Argo) ze švédštiny byla oceněna překladatelka Marie Voslářová. Ta v odpovědi na otázku, zda už se někdy pokusila ke své práci využít služby AI, přiznala, že ano, ale výsledky byly "značně rozpačité".

Litera za knihu pro děti a mládež putovala do rukou Báře Dočkalové za její titul Kost (Labyrint) - půvabně ilustrovaný příběh desetiletého Matěje, jenž si z pohřbu prastrýce přiveze domů nečekaný kostěný suvenýr.

ČRo Plus Literu za publicistiku si odnesla kniha Šárky Homfray a Lucie Václavíkové Pay Gap. Kratší konec provazu (Nakladatelství Alarm). Ta se věnuje hojně diskutovaným nerovnostem v odměňování žen a mužů, a to jak z hlediska dat, tak osobních příběhů. "Moc bychom si přáli, aby naše kniha vůbec nebyla potřeba. …Píšeme také o obyčejných ženách, které se snaží všechno zvládnout, ale systém jim s tím moc nepomáhá," zaznělo v děkovné řeči autorek.

Slavnostní večer v Národním divadle moderovali Daniela Písařovicová a Saša Michailidis. Ceremoniál sympaticky podkreslovala kapela Trio Romano se svojí world gypsy music a vše plynulo bez větších zádrhelů. Tradičně se děkovalo rodinám, nakladatelům, ilustrátorům, spolupracovníkům, ale také čtenářům nebo za poetickou češtinu.