Kdyby někdo měl sestříhat video na počest vaší kariéry, co vás na první dobrou napadne, že by tam nemělo chybět?

Asi ten začátek, ten byl brutální. Pak druhé místo se Zlínem, kdy nám chyběl opravdu kousínek, a nakonec angažmá v Rize, kde jsem měl slušné roky.

Co myslíte tím brutálním začátkem?

Měl jsem velmi povedený start do extraligy. V 18, 19 nebo 20 letech se to podaří málokomu. Bral jsem to jako něco výjimečného.

Nenapadlo vás někdy, že jste se jako hokejový brankář narodil do špatné éry? Mám tím na mysli, že někdy v 80. letech byli gólmani s vaší výškou 175 centimetrů naprosto běžní, ale pak to rostlo a vlastně pořád roste. Dnes má průměrný brankář v NHL nějakých 190 centimetrů. A bude to ještě více.

Máte stoprocentní pravdu. Já to manželce říkám pořád. Nebudu jmenovat, ale tři různí trenéři gólmanů mi řekli, že kdybych měl o deset centimetrů víc, tak moje kariéra vypadala jinak. Když si vezmu svoje první dva roky v extralize, tak kdyby se tohle povedlo někomu se 190 centimetry, tak by šel rovnou do NHL. Za tím si prostě stojím, ať si každý říká, co chce.

Jasně, v roce 2008 ještě chytali Marek Pinc nebo Lukáš Mensator, kteří na tom výškově byli jako já. Ale takoví postupně vymřeli. Dnes když na téhle úrovni máte tři gólmany, jednoho se 175 centimetry, druhého se 185 a třetího se 195, tak se automaticky vyškrtává ten nejmenší. Takový je prostě trend. Takže ano, myslím, že kdybych se narodil dřív, bylo by to jiné.

Kdy během kariéry jste pocítil poptávku po mohutných brankářích? 

Myslím, že začátek byl ještě v pohodě. V extralize nebo v Evropě se to ještě moc neřešilo. Od nějakého roku, dejme tomu 2015, ale tenhle trend nastal i v Evropě. Pro mladší generace z toho vyplývá, že když máte výšku jako já, tak bojujete proti větrným mlýnům. Nedá se s tím nic dělat. O to více si cením své kariéry. Že byla taková, jako byla. 

Máte za to, že se 190 centimetry byste dostal šanci v NHL. Co reprezentace? Dvakrát jste byl v přípravném kempu před světovým šampionátem dospělých, ale ani jednou jste neprošel škrty. Říkal vám někdy někdo, že přednost dostanou vyšší kolegové?

Že by mi to někdo řekl do očí, to ne. Máte ale všeobecné trenérské mítinky, trenéři gólmanů se baví mezi sebou. Nejsem blbý, abych nevěděl, jak to je. V roce 2010 mě vyškrtli týden před mistrovstvím - to jsem byl ještě mladý. V roce 2016 jsem přijel z Rigy a myslel si, že mám větší šanci. Ale byli vybráni jiní kluci. A když si vezmu tehdejší éru, tak Alexander Salák byl jedním z nejlepších brankářů v Evropě, dál Kuba Štěpánek, Kuba Kovář… Bylo těžké se přes ně prosadit. 

Co může menší brankář obecně dělat, aby se vyrovnal těm mohutným, když z principu nemůže zakrýt tolik prostoru?

Musí o dost líp bruslit, o dost líp vykrývat úhly, o dost líp číst hru. Nemůže si tolik klekat, protože když si kleknete, tak máte místo všude nad vámi i vedle vás. Prostě musíte být lepší gólman, než jsou ti větší. Musíte být akrobatický, rychlý. Ale pak se vám může stát, že si něco natáhnete a že vás po třicítce začne zrazovat tělo. Jako mě.

V minulosti jste říkal, že po kariéře se usadíte v Lotyšsku, že si tam postavíte barák. Pořád to platí?

Ano, platí to. Barák se tedy momentálně nechystáme stavět, ale do měsíce se tak nějak přestěhujeme. Uvidíme, jak to bude. Určitě máme plán se tam zabydlet a něco si postavit, ale nebude to třeba během jednoho roku.

Přilnul jste k Lotyšsku kvůli lotyšské manželce, nebo to není jediný důvod?

Samozřejmě je to ten větší důvod, ale jde i o ten národ, zemi… Strávil jsem tam čtyři roky a zamiloval si to. Je to můj druhý domov.

Překvapilo v minulosti někoho, když jste mu říkal o vašich plánech žít v Lotyšsku?

Lidi byli překvapení. Ale Riga je evropská metropole, vždycky o ní mluvím jako o takové menší Praze. Z toho se dá pochopit, že je tam krásně. Lotyšsko počtem obyvatel samozřejmě není tak velké jako naše země, žijí tam dva miliony lidí. A Riga je největší město. Jinak je tam krásná příroda, Baltské moře, kde se dá čtyři měsíce v roce i koupat.

Co se týče stěhování, nezviklala vás válka, respektive hranice s Ruskem, které vojensky vpadlo na Ukrajinu, jiného svého souseda?

Jasně, bojíme se, všechny baltské státy se bojí a bát se budou, protože historicky byly první na ráně. Tak to bohužel je. Proto jsou proti Rusům tak agresivní. Musí jim dát najevo, že to, co dělali v minulosti a co dělají teď na Ukrajině, se nesmí. Ve středu Evropy je to jiné, než když jste první na ráně. Nechápu lidi, co tohle i válku jako takovou nechápou, lidi, co jsou proruští. To jde absolutně mimo moje chápání.

Bylo vaše angažmá v Rize v něčem specifické, ať už v dobrém, nebo ve zlém? Říkal jste si někdy, že tohle by se v Česku nestalo?

Asi bych vypíchl, že fanoušci jsou jiní než v Česku. I když se nedaří, tak furt přejí týmu. V tomhle moc nechápu naši mentalitu. Že se sprostě řve na rozhodčí, že se hází piva na led, že fanoušci dělají bordel. S tímhle absolutně nesouhlasím a na Rize se mi líbí, že tohle tam není. 

Žádný zahraniční brankář toho za Rigu neodchytal tolik co vy. Vím, že Lotyšsko na naturalizované cizince snad vůbec nesází, přesto - nelanařil vás někdo alespoň v náznacích do lotyšské reprezentace?

Jo, druhý rok mi trenér gólmanů říkal, ať si udělám pas a že bych za ně mohl chytat. Tehdy mi ale bylo pětadvacet a měl jsem i jinou ambici, takže jsem nad tím ani nepřemýšlel. To byl jediný okamžik. A lotyšská brankářská škola je beztak výborná, s kluky v NHL mají tuhle pozici vyřešenou.

V roce 2015 jste do Zlína doporučoval útočníka Robertse Bukartse. Od té doby Lotyšů v české extralize přibylo, v uplynulé sezoně jich hned 13 odehrálo alespoň zápas. Umocnila to vlna po konci Rigy v KHL. Neangažoval jste se v tom jako takový hráčský agent?

Tehdy ano, Roberts byl určitý průkopník. Povedly se mu první roky a kluby zjistily, že… Tady bychom se museli vydat jiným směrem - k našim perfektním tabulkám. Že když přijde cizinec, tak je to zadarmo, a že za Čecha musíte platit tabulkové odstupné, což je strašné. Ale ano, Roberts byl průkopník a konec Rigy v KHL kvůli ruskému napadení to celé umocnil. Kluci se rozprchli po Evropě a hodně z nich do Česka. A myslím, že v klubech určitě nejsou do počtu.

Ptali se vás čeští manažeři na hráče z Rigy, když jich tolik znáte?

Určitě se mě trenéři nebo manažeři párkrát vyptávali. Ale práce agenta by mě nebavila, protože pak musíte určitým klientům hodně lhát, což nechci. (smích)  

Jak jste na tom s lotyštinou? Prý vám nejde tak dobře jako čeština vaší ženě.

To pořád platí. Manželka umí plynně česky, já se pomalinku zlepšuju. Teď máme dvouletou dceru, tak myslím, že s ní se zlepším mnohem víc. Ještě potřebuju nějaký ten pátek.

Budete dceru vychovávat dvojjazyčně?

Už ji tak vychováváme. Já mluvím česky, paní lotyšsky. Malá už rozumí oběma jazykům. Je to podobné, jako když jiní kluci mají kanadské manželky. Paní mluví anglicky a on česky, když dám jako příklad Tomáše Kundrátka.

A co sport? Budete dceru vést k hokeji nebo třeba k basketbalu, který je v Lotyšsku také populární?

Chtěl bych, aby se hýbala. Hlavně ať dělá, co ji baví. Doufám teda, že hokej to nebude. (smích) I když na druhou stranu vím, že v Česku je ženský hokej na vzestupu. Poslední léta je kvalitní. Kdyby to chtěla dělat, tak proč ne. Ať dělá, co bude chtít, ale ke sportu ji budu vést stoprocentně.

Kdyby se zadařilo, oblékla by jednou dcera český, nebo lotyšský dres?

To už by bylo na ní, jak by to cítila. Narodila se v Česku, občanství má české, ale samozřejmě i lotyšské.

A co vaše plány po kariéře? Hráčský agent být nechcete. Co vás zajímá?

Už během kariéry mě bavilo číst hodně knížek o financích a podobně, posledních pár roků se věnuji akciím. Mým plánem je v tom pokračovat, snad úspěšně.