Sporná událost může dále vyostřit vztahy obou zemí, které jsou velmi napjaté od nástupu japonské premiérky Sanae Takičiové, která Peking pobouřila slovy o možné japonské reakci na napadení Tchaj-wanu Čínou.

"Tyto radarové impulzy překročily hranice toho, co je nutné pro bezpečný provoz letadel," napsal na síti X ministr obrany Šindžiro Koizumi. Dodal, že podal oficiální protest kvůli činu, který označil za politováníhodný.

Čínské stroje na japonský letoun podle Tokia zaměřily svůj naváděcí radar ve dvou na sobě nezávislých případech. Tento radar vysílá silné radiové vlny určené ke zjištění přesné pozice cíle, možných překážek a ideální trasy pro střelu krátce před jejím vypuštěním. Považuje se za jednu z nejvážnějších hrozeb, protože signalizuje možnost bezprostředního útoku.

Mluvčí čínského námořnictva podle Reuters uvedl, že japonská tvrzení se nezakládají na faktech. Japonský letoun podle něho opakovaně narušil prostor, v němž se konalo cvičení čínského námořnictva.

Podobné incidenty mezi oběma zeměmi se občas stávají v oblastech, které si nárokují jak Čína, tak Japonsko. Tokio například před dvěma týdny vyslalo letadla k japonskému ostrovu Jonaguni, kde se objevil čínský dron. O týden dříve zase lodě čínské pobřežní stráže pluly u ostrovů Senkaku nárokovaných Japonskem.

Současné napětí panuje od chvíle, kdy nová premiérka Takaičiová 7. listopadu řekla, že čínský vojenský útok na Tchaj-wan by mohl představovat situaci ohrožující přežití Japonska, v níž by Tokio mohlo uplatnit právo na kolektivní sebeobranu na základě zákona z roku 2015. Čínský generální konzul v Ósace jí za to vyhrožoval uříznutím hlavy, načež Tokio podalo Číně protest. Peking naopak podal protest Japonsku, obvinil jej z provokací a pohrozil, že Japonsko utrpí od čínské armády "zdrcující" porážku, pokud by zakročilo.

Čína považuje demokraticky spravovaný Tchaj-wan za vzbouřeneckou provincii a za legitimní součást svého území, se kterým se znovu spojí, i kdyby to mělo být podle jejích slov silou. Na ostrov vyvíjí vojenský tlak tím, že do jeho blízkosti pravidelně vysílá válečné lodě i letadla. Podle oficiální politiky jedné Číny, kterou Peking uplatňuje, na ostrově neexistuje samostatná politická entita. Tchaj-wan od roku 1949 funguje de facto nezávisle, má vlastní vládu a pořádá volby.