3 0 0 27.03.2025
Píše se rok 1996 a v Rusku zatíženém ekonomickou krizí probíhají prezidentské volby. V souboji s komunistou Genadijem Zjuganovem vyhrává Boris Jelcin, který obhajuje svůj mandát. V té době se do Moskvy z Petrohradu přesouvá nevýrazný úředník Vladimir Putin.
Bývalý důstojník KGB předtím pracoval jako poradce petrohradského starosty Anatolije Sobčaka. V hlavním městě se stává zástupcem vedoucího prezidentského úřadu pro správu majetku a postupně se dostává do prezidentské kanceláře. Jeho vliv v Kremlu je najednou značný, přestože do té doby Putin nebyl nijak veřejně známý.
V roce 1998 se Putin stává šéfem tajné služby FSB. O rok později prezident Jelcin, který se potýká s alkoholem a se zdravotními problémy, začíná přemýšlet o svém nástupci. Jeho okolí, takzvaná Rodina a spřátelení oligarchové, hledá někoho, kdo by řídil zemi.
Jeden z nejvlivnějších oligarchů v zemi a mediální magnát Boris Berezovskij pak přichází s nápadem na nevýrazného úředníka původem z Petrohradu. Z naprosto neznámého šéfa tajné policie v průběhu několika měsíců udělá díky svému vlivu nejdřív premiéra a potom i prezidenta.
Nejdřív ho ale musí přesvědčit, proto za ním letí na dovolenou do Švýcarska, aby ho osobně přemluvil. Putin nakonec souhlasil s kandidaturou. "Celý den jsme strávili rozhovorem. Nakonec řekl: 'Dobrá, můžeme to zkusit. Ale chápeš, že to musí říct Boris Nikolajevič (Jelcin) mně,' " vzpomínal pak Berezovskij. Jelcin nejdřív reagoval nejednoznačně. "Vzpomínám si, že řekl: '[Putin] působí v pořádku, ale je takový… no takový malý.' " Nakonec ho opravdu předsedou vlády jmenuje.
Putin je na rozdíl od svých předchůdců v roli premiéra populární, zajistí si respekt tvrdým potlačením povstání Čečenců a pomalu začíná mluvit o svých plánech do budoucna. "Musíme zvýšit svou autoritu a nestydět se za své zájmy a sféry vlivu. Rusko bylo a zůstává velmocí. Nesmíme dovolit, aby byl náš názor ignorován," řekl tehdy varovně po svém jmenování.
Na samém konci roku 1999 oznamuje Jelcin, že odstupuje, a nahradí jej právě Putin. Šestadvacátého března následujícího roku v předčasných volbách svou novou roli prezidenta stvrzuje.
Zatímco Jelcinova Rodina a spříznění oligarchové očekávali nevýrazného úředníka, v úřadu Putin projeví svoje schopnosti a dokonce hned po několika týdnech proti oligarchům zasáhne. Například právě Berezovskij nebo další miliardář Chodorkovskij čelí trestnímu stíhání za údajné machinace. Svoje procesy oba muži popisovali jako politicky motivované. Prvně jmenovaný odešel do emigrace, kde za záhadných okolností zemřel. Druhý dostal milost až po deseti letech vězení.
Na začátku nultých let se Putin nebál ponížit v té době nejbohatšího Rusa Olega Děripasku. Jeho záměr dostat oligarchy pod svou kontrolu, který média popisují jako "likvidaci oligarchů jako třídy", se mu ale splnil.
Státem a oligarchy kontrolovaná média mu sice přinesla obrovskou popularitu, už v srpnu 2000 jej ale ta nezávislá (a dokonce Berezovského kanál ORT) kritizovala za přístup k havárii jaderné ponorky Kursk, kde zemřelo 118 lidí. Nejdřív se totiž k tragédii nevyjádřil vůbec, v rozhovoru s Larrym Kingem pak jenom v odpovědi na otázku, co se s ponorkou stalo, s úsměvem řekl: "Potopila se." Putin bral přístup ORT a Berezovského jako zradu, kterou začalo jejich nepřátelství. Nezávislá média se pak postupně rozhodl omezit, zlikvidovat nebo zestátnit.
O rok později Putinovi podporovatelé založili stranu Jednotné Rusko. Ta se na ruské politické scéně stala naprosto dominantní, má ústavní většinu ve Státní dumě, většinu ve všech regionálních parlamentech a většinu gubernátorů a prezidentů republik.
Podařilo se mu také zlikvidovat opozici. Jeho hlasitý kritik a politický protivník Boris Němcov byl zastřelen, Alexej Navalnyj zemřel ve vězení, Ilja Jašin a Vladimir Kara-Murza byli v různých procesech zatčeni a v rámci výměny vězňů emigrovali.
Jedním z hlavních důvodů, který Putina na začátku politické kariéry i přes omezování svobody udržel u moci, byly stoupající ceny energetických surovin, hlavně zemního plynu a ropy. Země je totiž jedním z největších exportérů suroviny na světě. To tehdy zásadně pomohlo ruské ekonomice v tom, aby se otřepala z problémů po rozpadu Sovětského svazu.