Fotografie byla poprvé zveřejněna 5. srpna 1948 v novinách Vidette-Messenger. Malý regionální plátek sice umístil fotku na titulní stranu, ovšem do rohu. Po něm ji převzala i další média a příběh dětí na prodej se rozšířil po celých Státech.

Odborníci dodnes spekulují, zda byla situace zachycená na fotografii inscenovaná, či nikoli, podstata však zůstává. Matka své děti skutečně chtěla prodat. A také to dotáhla až do konce. 

RaeAnn, Milton, Lana a Sue Ellen

Lucille Chalifouxové bylo v době pořízení fotky 24 let a byla znovu těhotná. Během šesti let čekala své páté dítě. Její o 16 let starší manžel Ray přišel o práci řidiče a rodina živořila v nuzných, špinavých podmínkách prakticky bez prostředků. Aby toho nebylo málo, hrozilo jim vystěhování z bytu. To vše vedlo Lucille a Raye k rozhodnutí, že se zbaví svých čtyř dětí RaeAnn, Miltona, Lany a Sue Ellen.

Ikonická fotka byla na světě.

Přesto, že její zveřejnění vyvolalo vlnu solidarity, nabídek práce, finanční pomoci, a dokonce i nabídku nového domova pro děti, svému osudu sourozenci neušli.

Lucille tehdy žádnou pomoc zřejmě nevyužila nebo jí prostě nestačila. Navíc otec dětí rodinu krátce nato opustil a domů se už nikdy nevrátil. Lucille se tak vrátila k nápadu dětí se zbavit.

Cena? Dva dolary 

Zhruba dva roky po pořízení snímku si RaeAnn za dva dolary koupili manželé Ruth a John Zoetemanovi, farmáři z Indiany. Když chtěli RaeAnn odvézt, její mladší bratr Milton začal plakat, protože byl na sestru silně fixovaný. Manželé Zoetemanovi si vzali i jeho.

Jestli i za něj zaplatili dva dolary, nebo ne, nikdo dnes neví. Dva dolary byly sice v té době slušné peníze, například hamburger stál v roce 1950 zhruba 12 centů, ovšem Lucille nešlo o peníze na jídlo. Jak RaeAnn později uvedla, její vlastní matka ji prodala za dva dolary jen proto, aby měla na bingo.

Zoetemanovi děti bez oficiální adopce přejmenovali na Brendu a Kennetha. Nevlastní otec obě děti krutě týral, většinu času, pokud zrovna nedřeli na poli, byli připoutáni řetězem ve stodole. Miltona zbil hned po příjezdu do nového domova a řekl mu, že bude sloužit jako otrok. "Souhlasil jsem. Nevěděl jsem, co je to otrok. Byl jsem jen dítě," řekl po letech Milton.

Přesto, že Ruth Zoetemanová byla k dětem údajně milejší než její manžel, roky strádání a psychického i fyzického týrání se na obou podepsaly.

RaeAnne byla jako náctiletá znásilněná a otěhotněla. Pachatel nebyl odhalen a ona skončila v domově pro mladé svobodné matky, kde porodila syna Lance. Protože však byla nezletilá, dítě jí odebrali. Navzdory všem a všemu, co ji samotnou potkalo, syna získala zpět do své péče a sama ho vychovala. Lance později říkal, že byla milující matkou, tvrdou jako hřebík.

Milton na tom nebyl o moc lépe. Vše, čím si prošel, na něm zanechalo stopy. Měl problémy s agresivitou a choval se násilnicky. Jako mladistvý skončil po jedné z potyček s policií u soudu, kde byl označen za hrozbu společnosti a dostal dvě možnosti. Buď polepšovna, nebo psychiatrická léčebna. Milton si vybral léčebnu. Byla mu diagnostikovaná schizofrenie a záchvaty zuřivosti. V léčebně si pobyl až do roku 1967, kdy mu bylo 23 let. Oženil se a přestěhoval do Arizony. Přesto, že mu manželství nevyšlo, zůstal v Tusconu.

Shledání po letech

A co Lana a Sue Ellen? O Laně se neví nic, jen to, že v roce 1998 zemřela na rakovinu. Sue Ellen byla z rodiny odebraná oficiální cestou a později adoptovaná. Většinu života prožila v chicagské čtvrti East Side, kde se jí narodily dvě děti.

Všichni sourozenci se po letech našli až jako dospělí. Shledání se jim poprvé podařilo v roce 2013, kdy byla Sue Ellen v posledním stádiu rakoviny plic. Přesto dokázala své sestře RaeAnn na lísteček napsat "miluji tě". A názor na jejich biologickou matku? Napsala jen "musí být v pekle a hořet".

Páté dítě z fotky

Příběh však není úplný. Jak už bylo zmíněno, na fotografii byla Lucille těhotná. Několik měsíců po zveřejnění fotky se jí narodil syn Bedfort. To už ale rodinu sledovaly úřady a Bedfort byl Lucille odebrán soudní cestou a legálně adoptován. Na rozdíl od svých sourozenců měl víc štěstí. Dostal nové jméno David a spolu s adoptivními rodiči se odstěhoval do Indiany. 

Přesto, že se Davidovi dostalo láskyplné výchovy, byl, jak sám později říkal, vzpurné dítě, s nímž byly často problémy. V 16 letech se dal k armádě, kde strávil dvacet let. Později pracoval jako řidič.

Za každou fotografií jsou příběhy skutečných lidí. Děti na prodej bohužel skutečné byly a jejich fotografie dnes zůstává upozorněním, kam může vést nejen zoufalství pramenící z chudoby a sociálních problémů, ale také lhostejnost společnosti.