"Když Zamojski v roce 1605 umíral, vlastnil území, které by odpovídalo dnešní Belgii," říká průvodce a zdejší rodák. Při naplňování vize o stavbě "la citta ideale", ideálního města, uprostřed ničeho tak pro tohoto bohatého muže nebyly peníze žádný problém. Někteří spisovatelé v průběhu času poukazovali na fantasmagorický charakter města, které jen stěží zapadá do okolní krajiny. Polský novinář a romanopisec Juliusz Kaden-Bandrowski o Zámostí napsal, že je to "zázrak v bahně, diamantová koruna položená v hromadě hnoje".

O osmdesát let později dospěl polský spisovatel a básník Andrzej Stasiuk k podobným závěrům. Podle něj "celé město vypadalo jako halucinace. Zamojski měl renesanční sen, italský přelud. A teď tam stojí, krásný a bez kontextu. Dokonalé město lemované poli s červenou řepou…"

Široké ulice vedou na Velký rynek (polsky Rynek Wielki), čtvercové náměstí, které připomíná třeba to v historickém centru Českých Budějovic. "Radnice tu není ve středu jako jinde. Hlavní tady byl palác Zamojského, na nějž muselo být dobře vidět. Radnice ho nesměla zastínit," říká průvodce.

Na prostorném náměstí ale upoutají pozornost hlavně barevně zdobené měšťanské domy, kterým se také říká arménské domy, protože je původně obývali arménští obchodníci. Obchod tu díky privilegiím a strategické pozici vzkvétal, stejně jako řemesla. V roce 1585 tak Arméni dostali právo se zde usadit.

Synagoga, která přežila

Židé záhy získali obdobné právo, jejich komunita rychle rostla a v roce 1610 tak začala stavba renesanční synagogy, která vydržela - navzdory nacistickému řádění - až do dnešních dnů. Dnes v ní sídlí muzeum a je od roku 1992, stejně jako historická část města, zapsaná na seznam UNESCO. Řekové, již mohli v Polsku prodávat koření a alkohol, dostali povolení k usídlení v roce 1589. Z toho je patrné, že město bylo od svého počátku multietnickým a multikulturním organismem. 

Zámostí, které je zároveň i pevnostní město, podobně jako u nás Terezín nebo Josefov, během své existence přečkalo nájezdy kozáků, švédská plenění, anexi habsburskou monarchií, ruskou nadvládu i desetiletí komunistického režimu. A co je nejzásadnější - přežilo zřejmě svou nejtemnější kapitolu: nacistickou okupaci, která začala v roce 1939 po napadení Polska.

Místní rotunda, součást městského opevnění, sloužila během německé okupace jako věznice a místo nacistických poprav. Odehrávala se v ní snaha "uvolnit" území pro německé osadníky. Tisíce obyvatel měst a vesnic v okolí Zamostí nacisté násilně deportovali do pracovních a koncentračních táborů a odhaduje se, že přímo v rotundě popravili 8 tisíc lidí.

"Před druhou světovou válkou v Zámostí tvořili židé více než 40 procent zdejší populace. Holocaust přežilo jen 350 lidí a po roce 1947 tu žilo asi jen 50 židovských obyvatel. Dneska tu už židovská komunita v podstatě není," říká průvodce.

"Vzduch v Zámostí vás činí moudrými," napsal knihkupec Dawid Szyfman ve svém díle Óda na Zamość, vydaném v roce 1879. Zamostí bylo už od svého založení také centrem vzdělanosti a kultury. Nemohl za to nikdo jiný než Zamojski, který se rád obklopoval významnými učenci i umělci, a proto v Zámostí založil akademii a knihovnu.

Švédský stůl v Zámostí

Zámostí je tedy známé především svou renesanční architekturou, pevností a vizí "ideálního města". Kouzlo získává i díky historkám, které dotváří život a důvtip zdejších obyvatel. Jednou z nich je příběh z dob švédského obléhání v roce 1656.

Podle vyprávění místního průvodce tehdy šlechtic Jan Sobiepan Zamojski nabídl nepřátelským Švédům hostinu - ne však uvnitř pevnosti, ale venku před jejími branami. Vyřešil tak diplomaticky situaci, kdy hrozilo, že švédský král Karl X. Gustav vnikne pod záminkou společenské události, kterou nelze odmítnout, do pevnosti.

Hostina se tedy konala před ní. Stoly se prohýbaly nejlepším jídlem, ale bez židlí, a hosté tak museli jíst vestoje. Právě tento kuriózní moment měl údajně inspirovat vznik dnes už mezinárodně známého pojmu "švédský stůl". Ať už je to pravda, nebo jen zábavná historka, Zámostí tím ukazuje nejen pevnost svých hradeb, ale i smysl pro humor a pohostinnost - hodnoty, které tu na jihovýchodě Polska přetrvávají dodnes.