Konec června je zkouškou nejen pro děti, ale i pro rodiče. Když se na stole objeví vysvědčení, otevírá se symbolické zrcadlo celého školního roku - a zároveň prostor pro důvěru, nebo zklamání. A přitom první reakce rodičů může rozhodnout, zda příští školní rok začne vaše dítě s chutí, nebo s odporem. Přesto se řada rodičů pod vlivem emocí uchyluje k poznámkám, které dítěti mohou ublížit více než samotná známka.

Psycholožka Šárka Miková a náměstkyně Asociace sociálních pedagogů Nicola Blábolilová upozorňují, že právě to, jakým způsobem na vysvědčení rodiče  zareagují, formuje sebevědomí školáka, jeho motivaci i vztah k učení.

Věty, které motivují

Děti potřebují slyšet, že jejich snaha má smysl - a to i tehdy, když výsledek není dokonalý. Psycholožka Miková doporučuje především věty, které staví na důvěře, respektu a výhledu do budoucna. Mezi takové například patří:

• "Jsem na tebe hrdý/á, že ses snažil/a." - Takto formulované uznání úsilí dává dítěti najevo, že není hodnoceno jen výsledkem.

• "Vysvědčení je jen jedna část toho, kdo jsi." - Pomáhá oddělit hodnotu dítěte od známek.

• "Z čeho máš největší radost? Co tě letos nejvíc bavilo?" - Podporuje sebereflexi a zaměření na silné stránky.

• "Je něco, s čím ti můžeme pomoci příště?" - Ukazuje, že dítě není na školu samo.

• "Díky, že jsi mi ho ukázal/a." - Posiluje otevřenost a důvěru mezi rodičem a dítětem.

Jak odbornice upozorňují, nejde o to vysvědčení přehlížet či popírat jeho důležitost, ale uchopit je jako příležitost - ke společné bilanci, plánování a zejména navázání vztahu, který je silnější než známky. 

"Vysvědčení je jen jedna část toho, kdo jsi. Pomáhá oddělit hodnotu dítěte od známek a připomíná, že dítě je celistvá osobnost - se svými silnými i slabšími stránkami, zájmy, emocemi a charakterem. Známka není identita," říká Nicola Bláboliová.

Podle ní otázky "Z čeho máš největší radost?", "Co tě letos nejvíc bavilo?" podporují sebereflexi a zaměření na silné stránky. Takové otázky otevírají prostor pro rozhovor o tom, co dítě vnímá jako úspěch, a co ho motivovalo - a často překvapí i rodiče, jak různorodé podněty děti ve škole vnímají.

Věty, které zabolí: co neříkat, i když to rodiče napadne

Naopak některé výroky mohou dítě srazit, znejistit, zbytečně vystrašit. Nejčastější chybou je srovnávání, dramatizace a poukazování na selhání. Psycholožka Miková uvádí tyto typické příklady:

• "Tohle je ostuda." - Zahanbování ničí motivaci i vztah k učení.

• "Proč nemáš jedničky jako Anička?" - Srovnávání podkopává sebevědomí.

• "Tohle ti zničí budoucnost." - Vyvolává úzkost a pocit bezvýchodnosti.

• "To je tvoje vina." - Nese s sebou pocit bezmoci a odcizení.

• "Žádné prázdniny, budeš se učit celé léto." - Trestání oslabuje vztah ke škole i k rodičům.

Podobné výroky nevytvářejí prostor pro růst, upozorňují odbornice. Naopak, dítě se může uzavřít, přestat se svěřovat nebo přijmout, že "není dost dobré". Což je z hlediska jeho dalšího vývoje daleko horší než jakákoli trojka.

Každé dítě je jiné: Přizpůsobte reakci typu osobnosti

Podle Mikové je klíčem k vyvážené reakci na vysvědčení individuální přístup - jinak řečeno: reagovat podle osobnosti dítěte. Rodiče by měli sledovat, co dítě v učení skutečně potřebuje. Autorka Teorie typů doporučuje:

• Dítě s potřebou jedinečnosti a harmonie ocení, když mu připomenete, že jeho spokojenost a dobrý pocit jsou důležitější než výkon.

• Dítě, které hledá kompetentnost, potřebuje slyšet, že mu věříte, že je schopné najít svůj směr a uspět.

• Dítě zaměřené na stabilitu potřebuje klidný plán a konkrétní pomoc - ujištění, že se v září opřete do učení systematicky.

• Dítě s potřebou svobody je motivované, když má možnost volby a spojení učení s pohybem či hrou.

Tím, že rodiče reflektují osobnost dítěte, mohou posílit jeho vnitřní motivaci - tu nejcennější, kterou žádná známka nenahradí.

Škola není jen o výkonech

Podle sociální pedagožky a náměstkyně Asociace sociálních pedagogů Nicoly Blábolilové se české školství stále potýká s přehnaným důrazem na výkon a testování. Výsledkem toho bývá, že děti čelí extrémnímu tlaku, který se může projevovat například takzvaným "zamrznutím" při zkouškách. Mnohé z nich přitom selhávají ne kvůli neznalostem, ale kvůli stresové reakci - mozek přepne do režimu "útěk, boj nebo strnutí" a dítě není schopné reagovat.

To platí nejen pro přijímačky, ale i pro běžné hodnocení. Dlouhodobé přetížení a nedostatek podpory v oblasti emocí může vést ke ztrátě motivace, frustraci a někdy i vyhoření už na základní škole. Právě proto je podle odborníků důležité, aby škola - a spolu s ní i rodina - rozvíjela nejen znalosti, ale také sociálně-emoční dovednosti - zvládání frustrace, sebeuvědomění, vytrvalost či empatii.

Co místo výčitek? Ptejte se, naslouchejte, plánujte

Odbornice rodičům školáků v poslední den školního roku radí: zeptejte se dítěte: "Co tě letos nejvíc bavilo? Na co jsi nejvíc pyšný/á?" Pomozte mu udělat si vlastní bilanci, vyzdvihněte silné stránky. Vytvořte bezpečný prostor, kde není chyba selháním, ale součástí procesu. Můžete se i společně domluvit na tom, jak přistoupíte k novému školnímu roku - bez výčitek, ale s plánem a podporou.

Nabídněte pomoc tak, aby odpovídala jeho potřebám, vybízí psycholožka Miková. Někdo ocení společné čtení, jiný potřebuje klidný kout, další si raději o věcech povídá nebo je propojuje s hrou. To vše jsou legitimní cesty k učení a právě váš přístup může být základem pro důvěru i pokroky.

Ukažme dětem, že víc než známky nás zajímá jejich cesta

Vysvědčení je jen jedním z mnoha zrcadel, skrze která (nejen) rodiče na děti nahlížejí. Můžeme se na něj dívat jako na měřítko úspěchu - anebo jako na pozvánku k rozhovoru. Dáme-li školákům najevo, že jim věříme, že vnímáme jejich úsilí, radosti i frustrace, máme šanci být pro ně skutečnými partnery na cestě za poznáním. A to je dar, který má podle odborníků větší hodnotu než jakákoli jednička, apelují odbornice.