Brno v tom není samo. Jak si český návrat MotoGP stojí podle veřejně dostupných údajů finančně ve srovnání se zahraničními závody v Německu, Španělsku či Británii?

Brno: dotace klíčem k pořádání

Rozpočet letošní brněnské Grand Prix byl spočítán na zhruba 320 milionů korun. Samotný licenční poplatek Dorně - tedy společnosti, která vlastní promotérská práva k šampionátu - se pohybuje kolem 162 milionů Kč.

Zbytek tvoří náklady na organizaci, bezpečnost, zázemí, přenosy a vše, co závod potřebuje.

Co ale Brno zachránilo, byly veřejné peníze. Stát poslal 100 milionů korun, město Brno a Jihomoravský kraj každý po 35 milionech. Celkem tedy veřejná injekce pokryla víc než polovinu nákladů.

Zbytek se čeká od fanoušků (vstupné by mělo vynést cca 150 milionů) a drobných sponzorů. Oficiálně pořadatelé tvrdí: rozpočet bude vyrovnaný. Jenže bez těch 170 milionů z veřejných rozpočtů by pořádání Grand Prix celé padlo.

Sachsenring: německý stroj na vstupné

Německý závod na Sachsenringu je v tomhle úplně jiný případ. Pořádá ho autoklub ADAC a spolek Sachsenring Rennstrecken Management.

Stát přispívá jen symbolicky - částkou v přepočtu okolo 8 až 9 milionů korun (všechny další sumy jsou přepočtené z lokálních měn na koruny). Hlavní příjmy jdou z kapes fanoušků. V roce 2025 dorazilo na okruh přes 250 tisíc lidí, což vyneslo desítky milionů korun.

Díky tomu si Němci na MotoGP umí vydělat téměř sami. Rozpočet se odhaduje na cca 240 milionů Kč a zvládají ho pokrýt vstupným, sponzory a pár miliony od regionu. Pořadatelé se tak nemusí zpovídat vládě, ale svým divákům. A ti zatím jezdí věrně.

Aragón: když to celé platí stát

Naopak ve španělském Aragónu by se bez veřejných peněz nezávodilo vůbec. Regionální vláda pokrývá skoro celý zalistovací poplatek - cca 8 milionů eur ročně, tedy víc než 200 milionů korun. A platí to v podstatě jako formu propagace regionu.

Vstupné? To pokryje sotva polovinu nákladů. Návštěvnost v Alcañizu není žádný trhák, a tak by se závod bez státních peněz dávno neudržel.

Místní politici ale argumentují, že MotoGP přivede turisty, práci a reklamu. Oficiální studie mluví o přínosu kolem půl miliardy korun ročně. Jenže i tak: Aragón jede v podstatě na státní pohon.

Silverstone: na vlastní triko

A pak je tu britský Silverstone. Závod, který si nebere od státu ani penny. Okruh si musí vydělat sám - ze vstupenek, stánků, parkování, sponzorů.

Jenže návštěvnost v posledních letech klesá. V roce 2025 přišlo v neděli jen něco přes 40 tisíc fanoušků. To je na MotoGP málo.

Výsledkem je, že Silverstone balancuje na hraně. Vstupné je drahé, balíčky se snaží zlevnit, přidávají koncerty a festivalový program.

Ale finanční jistotu nemají žádnou. Když zaprší nebo nepřijede domácí hvězda, jsou v minusu. Je to podnikání se vším všudy. Risk i zisk.

 A jak z toho vychází Brno?

Pokud bychom závody rozdělili podle modelu financování, vypadá to takhle:

•  Brno - rozpočet vyrovnaný, ale hlavně díky masivní státní podpoře.
•  Sachsenring - téměř soběstačný, dotace jen drobné.
•  Aragón - závislý na veřejných penězích, tržby nízké.
•  Silverstone - bez jakékoli dotace, čistý kapitalismus.

Brno tedy stojí někde uprostřed. Není zcela závislé na státu jako Aragón, ale rozhodně se neobejde bez dotací. Rozpočet není ztrátový, ale ani výdělečný. Funguje jen tehdy, když stát otevře kasu.

A to je klíčová otázka pro další budoucnost. Pokud bude stát ochoten přispívat i nadále, může být Brno stabilní součástí kalendáře MotoGP.

Jenže vyschnou-li veřejné peníze kvůli nějaké další velké krizi, těžko se najde někdo, kdo zalistovací poplatek a další stovky milionů zatáhne ze svého.

MotoGP je krásná podívaná. Ale levná nikdy nebyla. A v Brně to platí dvojnásob. Bez silných veřejných partnerů by se Masarykův okruh do mistrovství světa jen těžko vrátil. Teď je zpět - ale za cenu, kterou neplatí jen fanoušci u tratě, ale všichni daňoví poplatníci.