Pavel a Aneta před několika lety opustili ruch města a usadili se na venkově, kde dnes hospodaří a žijí v symbióze s přírodou. Pavel - zakladatel startupu Goodlok - přiznává, že na první pohled se s místním prostředím úplně nesžil. Měl spíš rád jih Čech či hory. Přesto se jim časem podařilo zapadnout do místní komunity. 

"Dřív šel do hospody jednou za tři měsíce a teď, když tam nepřijde v pátek večer, všichni mu volají a shánějí ho," popisuje Aneta proměnu Pavlova společenského života se smíchem. Společné akce - od stavby plotu přes saunu až po kopání rybníka - je s místními sblížily. Časem tak ve skromných podmínkách a mírném nepohodlí našli své místo.

"Naši rodiče bojovali za to, aby se dostali z nepohodlí do pohodlí, a nechápou, proč my teď, když nám vlastně vydřeli tu možnost vyrůstat a žít v pohodlí, jdeme opačným směrem. Ale když se nad tím zamyslíš, tak vlastně skoro všichni se svým způsobem snaží dostat do určitého nepohodlí. Nejčastěji třeba cestováním," říká Pavel.

Neuvěřitelná bába a slepý stavař

Ačkoliv má Pavel jiné oblíbené lokality, hledání nového domova oproti finální koupi prý probíhalo celkem hladce. "Kupovali jsme to totiž od Holanďanky, která nevěřila nám, realitce, notáři ani nikomu na katastru. Platit se muselo v eurech a celé se to nakonec táhlo přes čtyři měsíce," vypráví. "Dům prý kupovala s představou, že tu vybuduje kemp. Nechala třeba udělat obrovský septik a dovést trubky na vodu až támhle někam na pastvinu," říká Aneta. Tím však její snaha skončila, zanechala jim nefunkční části a během řešení prodeje je pořádně potrápila. 

"V den, kdy se odsud měla odstěhovat, jsme sem za ní jeli, ale ona nic. Karavan, ve kterém žila, měla úplně prázdný a po domě plno věcí. Vůbec nic si nesbalila. Takže jsem jí další dva dny stěhoval věci z domu do karavanu. Protože se jí nelíbilo, jak jsem věci v karavanu složil, celé jsme to zase vyložili a přeskládali jinak. Když odsud s tím karavanem konečně odjížděla, dřela s ním zeď domu celých dvaadvacet metrů! Pak s ním ale dojela bez problémů až do Švédska. Neuvěřitelná bába," vypráví Pavel.

Neuvěřitelné báby se naštěstí zbavili a mohli se pustit do rekonstrukce. S tou jim pomohl Pavlův známý - vystudovaný zahradník, hobby stavař, který si kromě několika domů postavil i vlastní loď. "Je ale víceméně slepý. Jenže má šestý smysl - neuvěřitelný cit pro staré domy," dodává Aneta, která v domě se svými syny tráví většinu času sama - její muž totiž jezdí za prací do Prahy.

Spojení a hospodaření

I přes Pavlovo dojíždění do hlavního města si rodina našla čas na hospodaření, které stojí na principech udržitelnosti a snaze o co nejširší zpracování produktů. "Několikrát do roka třeba bourám krávu, kterou vystařím a pak ji v Praze rozprodám kamarádům. Do toho jsem musel zainteresovat několik různých lidí, kteří mi s tím pomohou," říká Pavel. A právě tyto aktivity ho spojily s obyvateli údolí Českého ráje.

"S místními jsme se rozhodli, že budeme sázet stromy, na kterých budou naočkované lanýže. Jeden kluk je vášnivý houbař, ví úplně všechno o houbách, druhý kluk na to poskytne vlastní pozemek a já to celé vydrajvuju, aby se to stalo," vypráví Pavel, kterého baví přístup vesničanů k zužitkování všeho, co jim místní podmínky nabízí.

Do budoucna tak chtějí zužitkovat z krav, které se pasou na okolních loukách, téměř všechno - od kůže přes lůj až po kosti. "O lůj bychom určitě stáli - Aneta by z nej chtěla dělat mýdlo. Z kostí se pak udělá vývar a odřezky mám v plánu mlít a tím krmit naše pstruhy, kteří by v budoucnu měli být naším finálním produktem. Teď pro ně připravujeme rybník," říká Pavel. "Byl bych rád, abychom v budoucnu měli zajištěné kvalitní základní potraviny, a nebyli tak závislí na různých řetězcích," dodává. A zatímco on se našel ve zpracovávání masa, Aneta se našla třeba ve fermentování zeleniny.

Kvalita života na prvním místě a rozhodnutí srdcem

Manželé však nemuseli řešit jen skromné podmínky bydlení, hospodaření a začlenění do komunity. Zásadní pro ně byla i otázka vzdělání. Nejstarší syn Matěj chodí do školy v sousední vesnici, ačkoliv měli původně v plánu městskou školu v Turnově, která je "víc městská a méně alternativní". Zároveň kdysi také přemýšleli nad vzděláváním přímo v Praze. Nakonec však zvítězilo srdce. "Pavel měl empatickou chvilku, kdy v Matějovi viděl sám sebe, když mu bylo šest a šel poprvé do velké, neosobní školy. Asi rozhodla starost o jeho emoce, aby toho na něj nebylo moc. Přitom to byl paradoxně Pavel, kdo původně tlačil mnohem víc, aby šel Matěj do městské školy," prozrazuje maminka chlapců.

"Do školy chodí třicet minut pěšky přes les, přes dva kopce, bez jediné silnice. Mají tam skvělou učitelku, která je zároveň naše kamarádka. Děti lezou na stěně, chodí na výpravy, spí ve srubu, hrají fotbal a florbal," popisují. "Možná z nich budou dementi, ale budou v pohodě," říká Pavel bez filtru. U páru tak zvítězila kvalita života, volný čas a šťastné dětství nad tlačením na výkon ve škole.

Neshody v plánech

I když jsou oba rádi, že se rozhodli odejít z Prahy, děti by na venkově nechtěli držet násilím. "Nejsme zas tak zaseklí, aby tu děti musely zůstat, pokud nebudou chtít. Není to rodový statek, který se dědí povinně," říká Pavel. Anetě by však bylo líto, kdyby kluci všechno prodali, dokud budou s Pavlem naživu. A ani v plánech na stáří se manželé neshodují.

Zatímco ona by si dovedla představit, že se přesune do malého bytu v Turnově, kde bude hlídací babičkou, on bydlení v bytě na maloměstě považuje za noční můru. Raději by si prý postavil srub nebo zemřel. A tak je budoucnost páru i jejich domova ve hvězdách.

Příběh Pavla a Anety je jen jedním ze sedmi autentických portrétů života na venkově, které najdete v knize "Na okraji domov můj" od Lukáše Pumpra a Petra Poláka. Dílo, které vyjde již 2. října, je pozváním k zamyšlení nad tím, co znamená domov, svoboda a smysluplný život mimo městský shon. 

VIDEO: V aukci omylem koupili ruinu, tak teď spí na zahradě v karavanu a vilu si sami opravují (9. 8. 2021)