Svým způsobem to byl na dvacátá léta tohoto století poněkud nezvyklý koncert. Bez předkapely, bez velké světelné show, bez zadních projekci, pyrotechniky, bez bočních projekcí. Dokonce i bez prodeje "merče" v předsálí. Prostě tak, jak se vystupovalo a hrálo v klubovém prostředí na konci sedmdesátých let. Všechno musela utáhnout jen hudba a osobnost zpěvačky.    

Divočina jejích dávných koncertů je ta tam. Patti se pohybovala po scéně uměřeně svému věku, ale bylo potěšením sledovat její hru rukou, která dokonale podtrhovala zpěvaččino charisma.

Recitace jako divoký rock´n´roll

Patti Smith se tentokrát nejvíc blýskla jako recitátorka. A to nejen v částech některých svých písní. Pro Prahu, která je spojena s jednou z nejslavnějších životních kapitol Allena Ginsberga, si speciálně připravila fantastický přednes jeho básně Doslov ke Kvílení, někdy známý jako Svatý. Závěrečným "Svaté odpuštění! Milosrdenství! Charita! Víra! Svatá! Naše! Těla! Trpící! Šlechetnost! / Svatá nadpřirozená zvlášť nádherná inteligentní dobrota duše!" (citováno podle překladu Jana Zábrany) přivedla publikum do varu jako kdyby hrála ten nejdivočejší rock'n'roll.

Tuto báseň umístila v programu do souvislosti s předcházející písní 1959, v níž označuje tento rok za ve všech směrech nejvýznamnější v moderní americké historii - od úžasných uměleckých výkonů a technických poznatků až po cenzurní zásahy do americké literatury, zvláště do té ginsbergovské, beatnické.

Překvapilo, že uhrančivá šamanka, ač sama básnířka, ba dokonce jedna z nejuctívanějších ve své generaci, do vystoupení zařadila řadu skladeb, přejatých od jiných autorů. Nabídla například Transcendental Blues písničkáře Steva Earla nebo Man In An Old Black Coat z Dylanovy desky Oh Mercy.  Hodně překvapila skladba Bullet with Butterfly Wings od Smashing Pumpkins: "Přes svůj vztek jsem pořád jen krysou v kleci," zní hlavní slogan písně, která perfektně konvenuje se slovem, o kterém bylo vlastně celé stominutové show: Freedom! Svoboda! A nešlo při tom jen o termín ze světa politiky. (I když o něj taky.)

Na skladbu od Smashing Pumpkins dokonale navazovala jedna z nejslavnějších skladeb předchůdce Patti Smith Quartetu, Patti Smith Group Dancing Barefoot, kterou zpěvačka věnovala jejímu spoluautorovi "tam nahoře" Ivanu Královi. Patřila spolu s dramaticky vystavěnou Pissing In The River a mystickým Ghost Dance k nejlepším okamžikům show.   

Apel za přírodu a proti válkám

Patti se skvěle vyrovnala i s komentáři ke společenské situaci, bez nichž teď nemůže být vystoupení snad žádného amerického umělce. V první části apelovala za ochranu přírody, která dostává krvavé rány počínáním velkých podnikatelských korporací, a před koncem promluvila o tom, že všechny války jsou špatné. Svými slovy tak spíš publikum spojovala, než že by upřednostňovala některou jeho názorovou část.

Největší hudební kontrast koncertu? Skladby Patti Smith Group z konce sedmdesátých let versus písně z její pozdější sólové dráhy. V těch prvních je energie bohémsko-intelektuálské newyorské punkové vlny (hodně odlišné od anglických proletářských cukrem utužených kohoutů), navazující na beatnickou poezii, a melodie, podle nichž bylo snadné identifikovat kapelu po prvních tónech. Ty pozdější směřují spíše k elektrifikovanému písničkářství, jak ho známe například od Bruce Springsteena, autora jejího největšího hitu Because The Night, kterým svůj koncert zakončila. V hloubi hudební produkce se ale oba světy propojovaly. Spojovala je síla osobnosti, která stála v čele souboru.

Doby, kdy se hudební svět točil podle toho, co během týdne Patti Smith řekla, už pominuly. Hudební dění šlo dál a mnohdy i jiným směrem. Ale setkání s legendou a jejím kouzlem patří mezi nezapomenutelné zážitky.