Snímek, který se dnes pyšní obrovskou fanouškovskou základnou a pro mnohé je zároveň životním stylem, vznikl vlastně mimoděk. Richard O'Brien, začínající herec se slabostí pro brakové žánrovky a glam rock, v roce 1973 přemýšlel, čím by se zabavil během divadelních prázdnin. A tak ve volném čase napsal campový muzikál They Came from Denton High, láskyplnou parodii na klasické horory a sci-fi z 50. let, které za svou androgynní estetiku vděčí zejména Davidu Bowiemu. 

Příběh začíná nevinně. Mladí snoubenci Brad a Janet musí kvůli defektu zastavit poblíž tajuplného hradu. V něm parta excentriků v kabaretních kostýmech zrovna pořádá večírek. Hostitelem je Dr. Frank-N-Furter, vyšinutý vědátor a zároveň mimozemský transvestita z planety Transsexual v galaxii Transylvánie. Frank právě dokončil svůj nejnovější experiment: stvořil "ideálního muže" - krásného, tupého, téměř němého svalovce jménem Rocky…

Režisér Jim Sharman, který s O'Brienem už dříve spolupracoval na muzikálu Jesus Christ Superstar, pomohl divadelní inscenaci dotáhnout do finální podoby. Ta měla premiéru v experimentálním londýnském divadelním prostoru Upstairs s kapacitou 60 míst. Představení si rychle získalo malý okruh příznivců, mezi nimiž byli i filmoví producenti. Jeden z nich, Michael Simon White, dal zelenou filmové adaptaci. Se skromným rozpočtem a obsazením složeným převážně z původních divadelních herců se produkce rozběhla na konci roku 1974.

Sarandonová onemocněla, kostýmy se rozpadaly

Natáčení pod Sharmanovou taktovkou probíhalo v ateliérech Bray Studios a na nedalekém venkovském sídle Oakley Court, kde studio Hammer dřív točilo své slavné horory. Na place vládl chaos a chlad. Susan Sarandonová, která ztvárnila Janet, během natáčení v promočeném negližé onemocněla zápalem plic. Meat Loaf, který hrál rockera Eddieho, později přiznal, že často neměl ponětí, co se vlastně točí. Kostýmy se rozpadaly, scénografie byla recyklovaná z jiných filmů a O'Brien občas musel hercům vysvětlovat scény doslova větu po větě. 

Přesto se pod vrstvou anarchie, improvizace a třpytek začalo rýsovat cosi výjimečného. Opulentní koláž hororových klišé, sexuální subverze a muzikálového kýče korunoval svým oslnivým výkonem Tim Curry jako dekadentní svůdce, vědec a pansexuální mimozemšťan Dr. Frank-N-Furter, který se po svém sídle prochází v korzetu a botách na podpatcích a při tom paroduje přízvuk anglické vyšší třídy. Jeho výkon je podobně jako zbytek filmu tak teatrální, tak nestydatě absurdní, až se dotýká geniality.

Když se ovšem snímek v roce 1975 objevil nejprve v britských a posléze i v amerických kinech, šlo o katastrofu. Mainstreamoví diváci byli zmateni a znechuceni. Film se zdál být příliš podivný, příliš sexuálně výstřední, příliš jiný. Měl nakročeno k zapomnění. O rok později se ale stalo něco nečekaného. Půlnoční projekce Rocky Horror Picture Show v newyorském kině Waverly Theater se proměnila v dialog mezi plátnem a publikem. Když Janet v jedné scéně použila noviny, aby ochránila svůj účes před deštěm, kdosi v sále zakřičel "Kup si deštník, ty laciná děvko!" Ostatní začali vykřikovat vlastní hlášky. Zrodil se rituál.

Lidé chodili do kina v kostýmech a rozjela se show

Projekce Rocky Horror Picture Show se postupně staly něčím mezi participativním divadlem a karnevalem. Lidé přicházeli do kin v kostýmech inspirovaných jejich oblíbenými postavami, před plátnem napodobovali tanečky herců (tzv. shadow cast) a nosili si s sebou tašky plné rekvizit, aby mohli v reálném čase interagovat s filmem. Během svatební scény létá vzduchem rýže, při bouřce si diváci kryjí hlavy novinami nebo se kropí vodními pistolemi. 

Co začalo jako improvizace, se proměnilo v pečlivě organizovanou show. Vznikaly scénáře s přesným rozpisem, kdy co křičet, kdy co hodit, kdy co zpívat. Diváci přestali být pasivními pozorovateli. Pro řadu z nich přitom šlo o víc než jen uvolněnou noční zábavu. V době, kdy se reaganovská Amerika vracela k "tradičním hodnotám", představovaly speciální projekce Rocky Horror Picture Show bezpečný přístav. Queer mládež, outsideři, všichni, kdo se cítili odlišní, tam nacházeli přijímající komunitu, před kterou nemusejí nic tajit. 

Obskurní podívaná, která mění životy

Nedávno měl premiéru dokumentární film Strange Journey: The Story of Rocky Horror, který shromažďuje svědectví fanoušků. Mnozí z nich popisují, jak jim obskurní muzikál změnil, nebo rovnou zachránil, život. Popularita filmu ale neochabla ani v pozdějších letech, kdy se reprezentace LGBTQ+ postav v médiích stala rozšířenější. Skoro každý týden se někde na světě koná projekce Rocky Horror Picture Show s korzety, podvazky, konfetami a lidmi křepčícími před plátnem. V Česku se vyplatí sledovat zejména program kina Aero, respektive aktivity organizátorů Festivalu otrlého diváka. 

Existují desítky filmů, které si vysloužily kultovní status. Ne všechny si ho ale udrží po pět dekád. A ještě méně z nich přitahuje stále nové a nové generace diváků, kteří chtějí rebelovat, měnit se, hrát si s vlastní identitou. Rocky Horror Picture Show nestárne možná právě proto, že je živým organismem, který se proměňuje s každou projekcí a každým publikem. O tom se koneckonců zpívá i v O'Brienových chytlavých sonzích - o ohýbání prostoru, času a pravidel, o tom, že nemáme jen snít, ale stát se tím, čím toužíme být. Don't dream it, be it!