Za vrchol Ježkovy trenérské kariéry na klubové scéně se dá považovat angažmá ve Feyenoordu Rotterdam v letech 1978 až 1982.

To už měl za sebou dva tituly se Spartou, kde v 60. letech vybudoval úspěšný tým kolem Andreje Kvašňáka, a hlavně památné zlato z mistrovství Evropy 1976 s československou reprezentací.

Nizozemský velkoklub vrátil rodák ze Zvolena do pohárové Evropy a ve vzpomínkách se k tomuto úseku kariéry rád vracel.

"Jednou v tréninkovém táboře na Kanárských ostrovech jsem celou noc dělal hlídacího psa, aby se nikdo z mých svěřenců nevydal za milostným dobrodružstvím s půvabnými a osamělými turistkami," vyprávěl Ježek.

Nikoho přímo nenachytal, ale byl si jistý, že hráči v noci vyráželi ven. Všiml si požárního žebříku vedoucího na dvůr a namazal ho černým krémem na boty.

"Vrátný mi druhý den prozradil, jak hráči hrozně nadávali, když si ušpinili své bělostné košile. Mně neřekli nic a já jsem také mlčel. Teprve po čase se přiznali," smál se pak vlastní lsti.

Po druhém místě z premiérové sezony skončil s Feyenoordem v Nizozemsku dvakrát třetí a následně pátý. Přišly neshody s vedením a Ježek se v Rotterdamu rozloučil.

Později v 80. letech vedl i švýcarský Curych, ale hlavně rozjel svou nejslavnější éru ve Spartě. S ní vyhrál další čtyři tituly.

"Jako první zavedl analýzy soupeřů. Detailně jsme si každého rozebrali a na hřišti se pak cítili mnohem lépe. V týmu jsme to neskutečně hltali a i díky tomu jsme byli úspěšní," říkal před dvěma lety v rozhovoru pro Aktuálně.cz tehdejší sparťanský obránce František Straka.

Ježek v něm ve Spartě probudil naprostou vášeň pro fotbal.

"Vetkl mi profesionální přístup a takovou buldočí práci. Neskutečně se mi to v pozdějších letech vyplatilo. Dokázal rozpoznat, kdy je potřeba bič a kdy je potřeba cukr," popisoval Straka, který po skončení hráčské kariéry proslul jako trenérský bouřlivák.

Trenér Ježek byl ve své době podobným "fotbalovým bláznem", což dokládají vzpomínky, které před lety v rozhovoru pro iDnes.cz oprášil jeho syn Pavel.

Po angažmá v Nizozemsku si jeho otec pořídil domů drahou techniku.

"Kvůli fotbalu si přivezl video. V Tuzexu stálo 50 tisíc korun, to je jako dnes půl milionu. Pak si pořídil satelit. V Praze ho mělo pět, deset lidí. Na střeše se vzpínala dvoumetrová parabola, obrovské monstrum. Pořád koukal na německou, italskou a anglickou ligu, obraz zrnil, jiný by to dávno vypnul, ale on ne," líčil Ježek mladší.

Díky tomu si trenér udržoval přehled o hráčích i trendech, v Česku zase obrážel stadiony a vyhlížel nové talenty. Denně údajně vykouřil dvacet cigaret, uklidnění od práce hledal také za volantem auta.

Obdivoval díla Jaroslava Seiferta, sám také básně psal.

"Přinesl sem i individuální způsob tréninku, často si bral stranou některé hráče a pracoval s nimi na věcech, které měli na slabší úrovni. Přinesl nové nácviky, nové rozestavení," přidal Straka.

Právě jeho nechával v systému 3-5-2 jako posledního vzadu, zato Jozefa Chovance vytáhl z obranné řady mezi záložníky.

"Říkal mi: Franz, ty se vůbec nemontuj do nějaké kombinace. Věděli jsme, že když budu hrát vzadu jeden na jednoho, sedí nám to. Pepík Chovanec naopak byl silný na balonu a vyvážel ho," vysvětloval Straka.

Pod Ježkem si zahrál i s reprezentací na mistrovství světa 1990 v Itálii, kde národní tým došel až do čtvrtfinále. Ježek tehdy dělal asistenta Jozefu Venglošovi - oproti Bělehradu 1976 si otočili role.

Ježek zemřel v Praze, 27. srpna 1995 brzy ráno. Ve věku 71 let, ve spánku. In memoriam byl pak vyhlášen jako československý Trenér století.