Po svém předchozím snímku Staříci (scénář a režie spolu s Martinem Duškem), který získal dva České lvy a tři Ceny české filmové kritiky, se Ondřej Provazník pustil do dalšího silného příběhu, jehož téma rezonuje a budí emoce.

S naivitou i dravostí ochutnává česká společnost v 90. letech dvacátého století plody nově nabyté svobody, bez ohledu na následky. Ve stejném rozpoložení je i proslulý dívčí pěvecký sbor, který vede pětatřicátník Vítězslav Mácha, charismatický muž s pověstí skvělého, ale taky autoritářského sbormistra.

"V kauze Bambini bylo rozporuplné zejména soudní přelíčení, kde proti sobě stála protichůdná svědectví bývalých sboristek. Tenhle zvláštní fakt byl základním motorem pro můj film. Snažil jsem se pak vytvořit fiktivní příběh, který by kořeny rozdílné interpretace minulosti plasticky ukázal," vysvětlil režisér, který se samozřejmě inspiroval i dalšími případy.

"U podobných, léta zamlčovaných kauz totiž společnost často nevěří obětem. Dokonce i jejich blízcí - kamarádi nebo rodina - často zpochybňují, jestli mluví pravdu, jestli si všechno dobře pamatují, jestli jsou v daném případě bezúhonní. Jenže málokdo si uvědomuje, jak složitý vztah mohou mít oběti k pachateli. Jak protichůdné emoce cítí, jak tíživá a zároveň křehká je jejich zkušenost," objasnil Provazník svou motivaci k natočení příběhu. "Ve filmu se snažíme tenhle vnitřní zážitek divákovi co nejvíc přiblížit - neschematicky, v emotivním příběhu, filmovým jazykem, se všemi vzlety i pády."

Třináctiletá dívka toužící po úspěchu

Život elitního souboru sleduje divák očima třináctileté Karolíny, která se v extrémně soutěživém kolektivu snaží prosadit a vyrovnat se tak své starší sestře. Právě obsazení hlavní dívčí role proto bylo klíčové. V rozsáhlém castingu uspěla Kateřina Falbrová, pro niž to byla v jejích 13 letech první, a hned hlavní filmová role. Titulní roli sbormistra si zahrál Juraj Loj, jehož mohou diváci znát například z filmů Prezidentka, Černák a zejména ze snímku Šarlatán, kde byl za svůj výkon nominován na Českého lva. Sestru hlavní hrdinky hraje Maya Kintera, jejich rodiče Zuzana Šulajová a Marek Cisovský, sbormistrovu matku Ivana Wojtylová.

Při natáčení se filmaři soustředili na maximálně přesvědčivé zachycení dívčího kolektivu. Jeho jádro tvoří ve filmu skutečný sbor, do nějž režisér zařadil začínající mladé herečky nebo neherečky. "Téměř všechny pěvecké scény jsme oproti zvyku natáčeli bez playbacku, často se dvěma zvukovými štáby, abychom docílili co nejpřirozenějšího hereckého efektu a zároveň co nejdokonalejšího zvuku," popsal režisér unikátní metodu.

Filmaři točili na 16mm filmový materiál, který spolu s pečlivě aranžovanou scénografií a kostýmy dodává snímku výrazně dobový a stylotvorný výraz. Natáčení probíhalo před dvěma lety v Brně, Praze, Mladé Boleslavi, v Jizerských horách, Orlických horách, v Krkonoších, v Hořovicích, ale také v New Yorku.

Jak se točí 90. léta v současném New Yorku

Příběh se odehrává v devadesátých letech, a tak se například v USA nedalo jednoduše využít typické prostředí současného Velkého jablka. "Natáčení dobového filmu z 90. let v současném americkém velkoměstě byla skutečná výzva, kreativní i produkční, ale dnes už můžu říct, že jsme jí čelili se ctí. Výhodou New Yorku je, že tam najdete spoustu ikonických míst, která se za posledních 30 let nijak zvlášť nezměnila. Podařilo se nám tak natočit působivé scény v newyorském metru, na Manhattanu v Greenwich Village, v Central Parku nebo v nádherném brooklynském hotelu Bossert," vysvětlil režisér.

Právě práce s reálným sborem byla kromě ztvárnění rozporuplné hlavní postavy zásadním úkolem pro představitele titulní role Juraje Loje. "Musíte se přizpůsobit civilnosti vašich partnerek na place a zároveň neztratit výraz," osvětlil Loj úskalí své role, na niž se připravoval víc než půl roku. "Ve filmu vedu celý sbor a připravuji ho na turné po Americe. Sám jsem chodil devět let na housle a zpěv jsem měl ve škole, takže nějaký hudební základ mám, ale to by pochopitelně nestačilo. Na place se mnou byl reálný sbormistr Petr Louženský, se kterým jsem se připravoval i na zkouškách před natáčením, a neskutečně mi pomáhal. K tomu jsem se pět měsíců učil dirigovat u Tona Popoviče na Slovensku, a potom jezdil do Prahy právě za Petrem," popsal herec svou důkladnou přípravu.

Režisérova slova potvrdil i producent Jiří Konečný. "Měli jsme 50 lidí ve štábu včetně herců, desetičlenný americký štáb a přes stovku komparzistů. Využívali jsme místní dobová auta, včetně typických žlutých taxíků, a dokonce jsme pro natáčení pořídili i staré telefonní budky pro scény na ulici. Velkou výzvou bylo natáčení v metru, kde získat povolení je bez amerického rozpočtu téměř nemožné. Nakonec se nám to povedlo díky ochotné newyorské policii, která nás v metru, stejně jako na dalších lokacích podpořila a nechala nás i v provozu udělat záběry, které jsme potřebovali," popsal producent s tím, že tak náročné natáčení by nebylo možné bez maximálního nasazení a entusiasmu všech zúčastněných. A taky bez velké porce štěstí.