3 0 0 18.07.2025
V Dolních Vítkovicích vydržel Iggy Pop - po Stingovi druhá z největších hvězd letošních Colours of Ostrava - oblečený jen pár vteřin. Jakmile dorazil na hlavní stage, strhl mikinu a odhalil tělo svalnaté, ale taky zvrásněné roky a životním stylem na hraně lidských možností.
Show Iggyho Popa trvala čistou hodinu. Od jejího začátku do konce si sršatý Američan neodpočal, typickým hlubokým hlasem spolu se zneklidňujícími valivými kytarovými riffy se domáhal pozornosti. Jako jednu z prvních servíroval píseň Raw power, v překladu "syrová síla". V roce 1973 ji natočil s The Stooges a nic Iggyho hudbu nevystihuje líp, i když od té doby zestárl o více než půl století.
Zvuk měl skvělý. Svlečený do půli těla a s mohutným řetězem na krku valil (s výjimkou jednoho z největších hitů The Passenger) do početného publika hlavně rychlejší songy. Neurotický styl prastaré I wanna be your dog (Chci být tvůj pes) patřil k vrcholům vystoupení.
Místo The Stooges, s nimiž spadl v sedmdesátkách do drogového šílenství, má dnes výtečně šlapající doprovodnou kapelu, která většinou náleží do věkové kategorie jeho vnuků. Vizuálně připomíná postavy jako vystřižené z castingu jeho uměleckého současníka, režiséra Quentina Tarantina.
Ví se, že Iggy Pop má už od mládí jednu nohu kratší, na pódiu se ve své divokosti kolíbá, ale respekt mu to neubírá. Desítky let má - a zaslouženě - uznání rockerů, punkerů, ale i milovníků popu. Vždyť napsal balady Candy nebo spolu se svým velkým přítelem Davidem Bowiem velehit China Girl.
Ani jeden z těchhle kousků mezi čtvrteční osmou a devátou hodinou večerní v Ostravě nezazněl, Iggy Pop nepřidával, tím by to snad i zkazil. Démon ze starých časů se ohlédl, zamával a zmizel. Jako když zavřete stránku z komiksu, jako když dokoukáte Tarantinův film…