Zatímco dříve lidé znali osobní informace jen opravdu blízkých osob, případně se někdy o někom něco zásadního dozvěděli z drbů, poslední roky je situace zcela rozdílná. Přílišné sdílení, které je už několik let běžnou záležitostí sociálních sítí, odstartoval Facebook skrze statusy. U nich však šlo hlavně o vtipná sdělení či popsání běžných denních úkonů a myšlenek.

S nástupem Instagramu a následně TikToku přišla éra "oversharingu", tedy přílišného sdílení všech zážitků, myšlenek a třeba také problémů. Na těchto platformách uživatelé často jdou do hloubky a se svými sledujícími sdílejí věci a události, které by dříve zůstaly za zavřenými dveřmi. U příspěvků se pak navíc rozvíjejí obšírné a někdy až vášnivé konverzace.

Našim nápadníkům a nápadnicím vše ulehčujeme

Sdílení změnilo i milostné vztahy, randění a poznávání lidí. Zatímco dříve jsme osobě, která se nám líbí, museli napsat, abychom zjistili, co dělá a co má ráda, dnes je nám díky online profilům většina osobních informacích naservírována na stříbrném podnose. Kromě toho, co daný člověk dělá a co má rád, tak s přehledem víme, s kým se baví a také třeba kde pracuje a co vystudoval.

Poznávání možné nové lásky je tak díky těmto platformám mnohem snazší, což je možná velká škoda. 

Nevěra a ztráta možného momentu překvapení 

S lehkou nadsázkou lze tvrdit, že v rámci randění a hledání lásky je přílišné sdílení dobré třeba v tom, že může vzniknout méně případů nevěry a následného zklamání. S člověkem, který má na profilu čerstvé fotky s manželkou či partnerkou, na schůzku s čistým svědomím asi nevyrazíte.

Pokud by zadaný člověk šel s někým na rande do frekventované kavárny, kde si spoustu lidí fotí krásně připravená jídla a stylové interiéry, někdo by ho mohl vyfotit a problém by byl na světě. Dalo by se tedy říci, že díky této skutečnosti bychom si mohli oddechnout a žít s tím, že díky sociálním sítím se tyto činy nedějí. Bohužel někdy jde spíše pouze o to, že si nevěrníci dávají větší pozor.

Profily, kam nejčastěji sdílíme fotky, kde nám to sluší, mohou vést také k tomu, že pokukujeme po někom lepším a zajímá nás, zda jinde není "tráva zelenější". Problémy může dělat i žárlivost. Vidíme, koho naše drahé polovičky - či vysněné drahé polovičky - sledují a jaké snímky označují pomocí tlačítka "To se mi líbí". Za zmínku stojí i trable spjaté se standardem krásy a úspěchu, které sociální sítě zavedly. 

Díky přílišnému zveřejňování jsme také pravděpodobně zapomněli, že s ranými fázemi vztahu se často pojilo určité tajemno a nejednoznačnost. Přišli jsme o možné momenty překvapení a o dobrodružství.  

Sdílení polohy: bezpečí, či šílenství? 

Problematické nejsou jen příspěvky a příběhy na sociálních sítích, ale také sdílení polohy. Mezi průkopníky sdílení polohy patří Google Maps, Snapchat a Apple. Řada mladých lidí dnes používá aplikaci Find My Friends ke sledování přátel a známých. Téměř 70 procent z generace Z ji používá, přičemž 49 procent kontroluje. Někteří uživatelé tyto aplikace používají z bezpečnostních důvodů. Zejména mladé ženy jsou rády, že blízcí vědí, kde se nacházejí. Oceňují to především v případě, když jdou večer na rande nebo na party.

Z mnohých osob se však stávají stalkeři, kteří aplikaci používají k neustálému sledování toho, co jejich známí dělají. Díky ní se cítí, že mají přehled, a nesužuje je "FOMO" - z anglického fear of missing out, tedy že nemají strach, že by o něco přicházeli a nebyli by v obraze. 

24/7 na telefonu a chytré prstýnky

Nedávná studie ukázala, že "strach ze zmeškání" je hlavní příčinou závislosti na telefonech. Uživatelé stále více kontrolují, co ostatní dělají online a obecně jak žijí a fungují. Problém však nastává kvůli tomu, že tito lidé nikdy stoprocentně neukojí svou potřebu sledovat své blízké. Nikdy u nich nenastane totální úleva, místo toho přichází touha je zkontrolovat znovu a znovu. Nakonec se z toho stává závislost. Účinné by dle studie mohlo být pouze úplné odpojení od tohoto druhu technologií.

Od pouhého sdílení příspěvků a příběhů jsme došli k umožňování sledování naší polohy 24/7, tedy 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.

Podle webu Dazed jsme však v poslední době došli k ještě děsivějšímu milníku - k používání prstenů s umělou inteligencí a biosenzory ke sledování tepové frekvence, tělesné teploty a emočních posunů. Tyto prsteny mohou naše blízké informovat o změnách našeho zdravotního stavu. Sledování našich partnerů a přátel se tak stává normou a už o sobě můžeme vědět i to, jak nám bije srdce. 

Ačkoliv sdílení může být prospěšné, i zde bychom se dle odborníků měli držet rčení "všeho s mírou" a zachovat si alespoň určitou dávku soukromí. Zprvu se může zdát, že používání těchto aplikací je celkem neškodné. Přátelům stejně říkáme skoro vše, tak proč jim neposkytnout informace o naší poloze. Vyvstává však otázka, zda nás tyto technologie a platformy opravdu sbližují, či zda nás matou a zatěžují. Je dobré se zamyslet nad tím, zda vzájemným sledováním podporujeme a zlepšujeme naše vztahy, nebo zda si spíše nerozvíjíme počátek úzkostné poruchy.