Při bližším pohledu je ale situace poněkud komplikovanější. Nevoliče lze rozdělit s trochou nadsázky na dvě hlavní kategorie: na statické nomády a intelektuální snoby.

Statičtí nomádi cestují jen po internetu, chybí jim zážitky a zkušenost se současnou realitou a hledají tam pouze potvrzení své zloby. Klasická média ani infotainment je nezajímají. A bulvár se přiživuje na populismu, a tím stvrzuje jejich naštvanost.

Intelektuální snobové politikou opovrhují, protože velká část politiků místo aby veřejný prostor kultivovala, se přizpůsobuje populistům. Tato skupina média sleduje, ale velice často jen proto, aby se ubezpečila, že opovrhují politikou oprávněně.

Obě skupiny nechápou svobodu jako nutnost podílet se na správě věcí veřejných, i když svými postoji podporují právě to, co kritizují.

A prosazují-li za této situace demokraté zprava i zleva tzv. statickou efektivitu, to znamená, že se soustředí na sliby, že budou vše dělat rychleji a levněji, jde o starou písničku, které už těžko někdo může uvěřit. To je důvod, proč sociologové hovoří o potřebě tzv. dynamické efektivity, což je schopnost adaptovat se, učit se a změnit způsob komunikace tak, aby odpovídal stále se proměňujícím výzvám rychlostní společnosti.

Proto v době, kdy společnost ovládají obrazy, emoce, gesta a rychlost, žádná úspěšná změna už nemůže být jen pouhým technickým procesem. V 21. století každá reforma musí být nabízena jako divadelní představení. Jak říkají profesoři sociologie, každá změna potřebuje rituály, symboly a příběhy zakotvené v každodenní zkušenosti, nikoliv excelové tabulky.

Tohle bohužel pochopila většinou v celé naší civilizaci krajní pravice, jejímž klasickým představitelem je Donald Trump, který byl několikrát nominovaný na televizní ceny Emmy za reality show, a proto má úspěch. Od demokratů by to vyžadovalo, aby od nich nepřebírali podbízivá témata, aby je nenapodobovali, ale aby svou agendu dokázali taky prodávat na emocionálním a kulturním jevišti. Populisty je třeba porazit jejich vlastními metodami. Pokud se nám to nepodaří, tak rezervoár nevoličů zůstane nevyužitý a malá účast ve volbách zvýhodní populisty a autoritáře.

A přitom odstrašujících příběhů, které by mohli demokraté přesvědčivě vyprávět, je dost: stačí se podívat na Slovensko a do Maďarska, v němž vidí Andrej Babiš svůj vzor. Zemi sužuje stagnace ekonomiky, vysoká inflace i velká nezaměstnanost. A to se stane vždy, když politik své hnutí a úřad, v němž se ocitl, považuje za svůj majetek, který využívá jen k uskutečnění svých osobních cílů a každý kompromis vnímá jako zradu. Poznáme ho lehce, protože úřad používá jako jeviště, na kterém předvádí, jak je úžasný.

Napsáno pro ČRo Plus.