Finsko nedalo světu moc lepších horolezců. Byl prezidentem tamního alpinistického klubu, osmitisícovky zdolával jak na běžícím pásu.

Čo Oju, Lhotse, Everest, K2. Svět viděl z deseti vrcholků nad hranicí osmi kilometrů nad mořem. Většinu z nich zvládl sám a bez podpory kyslíku. 

"Sammy byl jako průvodce a lídr týmu pozorný a dbal na bezpečnost. Pokud ale lezl sám, podstupoval nemalé riziko. Což je přesná definice horolezce, který chce vylézt na všech 14 osmitisícovek," napsal o Mansikkovi jeden z jeho kolegů Mark Horrell. 

Příběh z března 2015 na jedné z nejnebezpečnějších hor světa jeho nebojácnou povahu přesně ilustruje.

Na začátku měsíce se šestatřicetiletý horolezec vydal na úpatí Annapurny. Služby šerpů využil jen v základním táboře, dál už chtěl lézt jako obvykle sólo bez pomoci, ale ve společnosti dalších kolegů z agentury Dreamers Destination.

Skupina celkem 13 mužů si od výstupu v březnu slibovala příznivější podmínky pro úspěšný útok na vrchol vysoký 8091 metrů, ale snadné to ani tak neměli, což Mansikka popisoval na svém blogu i sociálních sítích.

"Cesta ze základního tábora do dvojky byla hotové bílé peklo. Brodili jsme se po pás ve sněhu, můj stan jsme museli hledat a našli jsme ho asi dva metry pod sněhem," napsal na Twitteru (dnes X) finský dobrodruh. 

Přesto všichni ráno 24. března podnikli cestu na vrchol. 

Mansikka se od počátku projevoval jako zkušený horolezec a lídr. Hlubokým sněhem se brodil jako první a otvíral cesty, čímž šetřil síly ostatním. 

Postup ale v takových podmínkách neprobíhal tak rychle, jak si všichni představovali. Ve 14:00 bylo třeba učinit zásadní rozhodnutí. Riskovat, nebo se v poslední možnou chvíli bezpečně vrátit do tábora čtyři?

Finský horolezec se v oblasti skvěle orientoval a tušil, že vrchol už není daleko. Nabídl se, že vyleze o trochu výš a zjistí, jestli útok na vrchol ještě má smysl. 

Když brzy zakřičel na ostatní, že špička Annapurny už je opravdu v dohledu, celá skupina se dala znovu do pohybu.

Odpolední útok se vydařil. Šest šerpů a sedm horolezců úspěšně dosáhlo vrcholu. 

Ale dlouho se na něm zdržet nemohli. Sám Mansikka prý zavelel k brzkému sestupu, protože sluníčko se rychle blížilo k západu.

Ale ani to nestačilo a hlavní šerpa agentury Mingma Gyaljen doporučil skupině přečkat noc v nouzovém bivaku ve výšce 7400 metrů, protože níž už je pouze modrý led a za nízké viditelnosti je další sestup příliš nebezpečný.

Mansikkovo poslední selfie na Instagramu:

"Sammy a šerpa Pemba chtěli pokračovat dál i po setmění, trvali na tom, že budou pokračovat do tábora číslo čtyři. Oba sice byli bezpečně na laně, na modrém ledu uklouzli a zřítili se," popsal později člen skupiny pákistánský horolezec Sirbaz Khan. 

Ostatní členové výpravy viděli těla obou mužů už z dálky hned druhý den bez známek života a zhruba ve výšce 6700 metrů. 

"Sammy obvykle lezl sám, ale to, že jsou oba mrtví, značí, že byli pravděpodobně na jednom laně. Zřejmě přijali preventivní opatření, které je oba stálo život. Na tak ledovém svahu bylo nemožné, aby jeden udržel druhého, když ten první spadne. Teď už je jedno, komu z nich to uklouzlo, výsledek byl pro oba stejný," shrnul tragédii Horrell.

Přestože o pár dnů později vzlétl k tělům vrtulník, kvůli špatným podmínkám a nepřístupnému terénu nemohl zesnulé horolezce vyzvednout. 

Annapurna tak navždy pohřbila dva zkušené horolezce a jeden velký sen Mansikky zdolat všech 14 osmitisícovek a zapsat se do historie jako teprve druhý Fin po slavném Veikkovi Gustafssonovi.