Ta řádka celebrit je docela dlouhá a zajímavá. Emočními jedlíky byly herečky Salma Hayek a Rebel Wilson, modelka Khloé Kardashian, připustil ho zpěvák Ed Sheeran…

"Můj vztah k jídlu je velmi emotivní, protože jím, když jsem smutná, jím, když jsem šťastná, jím, když odpočívám," svěřila se Salma Hayek v jednom rozhovoru. "Když se cítím ve stresu, obracím se k jídlu, abych se utěšila," pokračovala. "Ale teď jsem motivovaná jíst zdravěji, a ne emocionálně."

Příběh mexické herečky ilustruje, že emoční jedení je komplexní problém, který se netýká jen slabé vůle. Jídlo v tomto případě neslouží k uspokojení fyziologického hladu, ale k potlačení nepříjemných pocitů. Dochází k tomu, že jídlo se stává náhražkou za chybějící radost, pocit bezpečí nebo klid. Problémem je, že úleva je jen dočasná a po chvíli se negativní emoce vrací, často ještě silnější.

Nezdravé jídlo a dopamin

Jídlo představuje rychlé řešení, jak dosáhnout pocitu úlevy a uspokojení. Když jíme, mozek do těla uvolňuje dopamin, hormon, který nám přináší pocit radosti a štěstí.

Množství dopaminu je navíc vyšší po nezdravém jídle. Proto se snažíme emoční hlad zahnat tučnými, sladkými, přesolenými a nutričně nevyváženými pochoutkami. Bezmyšlenkovitě a automaticky konzumujeme, co nám přijde na oči. Pokud si jednou za čas dopřejeme dortík na pocuchané nervy nebo čokoládovou tyčinku na povzbuzení, nic se neděje. Problém ale přichází ve chvíli, kdy si navykneme uchylovat se k jídlu ve stresových situacích pravidelně. Stává se pak pro nás drogou.

Emočním jedením trpí miliony lidí na celém světě. Vynahrazují si jím nedostatek nebo křivdu v nějaké oblasti života, ať už je to práce, škola, nebo vztahy.

Mezi nejčastější spouštěče, které je donutí sáhnout po čokoládě, balíčku brambůrek, pizze či fastfoodových jídlech, patří touha uniknout od nepříjemných pocitů, nízké sebevědomí, chronický stres, hladovění, ale i naučené vzorce z dětství, kdy jsme jídlo používali k uklidnění. Pochutnali jsme si a ještě se přitom cítili dobře, zkrátka výhra po všech stránkách. Ne však tak docela.

Snaha o vyplnění emoční prázdnoty

Tato snaha o vyplnění emoční prázdnoty se může stát naším pravidelným návykem, ze kterého se pak obtížně hledá cesta ven. Úlevu nám navíc jídlo přináší jen krátkodobě, naše emoční problémy však neřeší. Naopak, s poslední kostičkou čokolády se dostaví pocity viny, lítosti a zklamání ze selhání. Paradoxně se tak potom psychicky cítíme ještě mnohem hůř, než když jsme čokoládu otevírali. Emoční hlad navíc nezmizí, ani když jsme sytí, chce pořád víc. Dostáváme se tak do začarovaného kruhu.

Jak nakrmit pocity

Špatné stravovací návyky se na nás začnou podepisovat, a to jak na naší psychice, tak i na váze či sebevědomí. Zadělat si můžeme také na problémy se zdravím, které mohou vyústit až k nejrůznějším metabolickým onemocněním typu obezita, cukrovka II. typu nebo vysoký cholesterol. Je tak třeba hledat jiné způsoby, jak svoje pocity "nakrmit".

Produkci dopaminu zvyšuje například cvičení, meditace, relaxační koupel či setkání s přáteli. Odpovědí na emoční přejídání může být také tzv. vědomé jedení, které vychází z principu mindfulness. Spočívá mimo jiné i v tom, že si hlídáme množství a kvalitu potravin a věnujeme jídlu plnou pozornost. Zkrátka si ho vychutnáváme od začátku do konce - bez telefonu, bez notebooku, bez televize.