"Ulevilo se mi, že už nemusím každý den na stadion a neřeším pořád to samé dokola. Chci si odpočinout a vypnout hlavu," líčí 25letý útočník v rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz.

Před třemi lety sestoupilo hokejové Ústí do druhé ligy, tedy třetí nejvyšší soutěže, a opakovaně se zmítá v existenčních problémech. I bez výplat a v naprosto nevyhovujících podmínkách se však hráči Slovanu semkli a došli ve druhé lize do play off. Za to je Gajarský na tým pyšný.

V osmifinále play off s Táborem jste sice rychle vypadli, nicméně berete samotný postup do vyřazovací fáze jako zázrak?

I když postupně polovina hráčů odešla, pořád jsme měli dostatečně silný tým na to, abychom play off udělali. Byl to náš cíl, splnili jsme to. Někdo to bere jako zázrak, já jsem to bral jako povinnost. Nakonec jsme sice na konci základní části museli spoléhat na Kralupy a souhru výsledků, ale kdybychom do play off nepostoupili, rozhodně bych byl naštvaný.

Jenže celou sezonu se řeší, že hrajete de facto zadarmo. Je pravda, že jedinou výplatu jste v Ústí dostali 15. října?

Je to tak, dostali jsme pouze výplatu za září. Od té doby jsme bez peněz a až teď se bude řešit, co a jak bude dál. Jestli nám to vyplatí, nebo ne. Zatím vůbec nevíme.

Připadá skoro nemožné soustředit se v takové situaci na hokej a výkony na ledě. Jak jste to dokázali?

Někteří kluci to v Ústí zažili už v předchozí sezoně, ale jen na dva měsíce. Kdežto my jsme teď bez peněz už pět měsíců. Pro mě je to něco nového a je to těžké. Obzvlášť když klub před sezonou hlásá, že chce hrát druhou ligu profesionálně jako třeba Tábor. Že vám udělá podmínky, zaplatí vás. Trénuje se ráno, takže si k hokeji ani nemůžete najít práci, kde byste mohl normálně fungovat. Práci, která by vás živila.

Některé hráče dostaly měsíce bez výplaty doslova do životní nouze. Vyhodili je z bytu, někteří šli bydlet na zimní stadion.

Abychom mohli nějak fungovat a měli jsme zajištěné základní životní potřeby, zachránili nás fanoušci. A asi většinu kluků, co neměli našetřeno, zachránila rodina.

V zimě jste jeden zápas bojkotovali, ale pak jste sezonu přesto dohráli. Právě proto jsem v souvislosti s play off mluvil o zázraku. Co vás tam dovedlo?

Měli jsme dobré lídry, kteří se snažili dělat vše pro to, aby všichni mysleli na hokej. Apeloval na to pořád i trenér Petr Rosol. Jeho role byla důležitá, podporoval nás, vytvořili jsme si perfektní chemii. Jsem na tým hrozně pyšný, popral se s tím bravurně a zvládl to. Ale myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že jsme rádi, že už to skončilo.

Zmiňoval jste obrovskou pomoc fanoušků. Vybrali pro vás přes 200 tisíc korun, jak si toho ceníte?

Od chvíle, kdy problémy začaly, nám fanoušci pomáhali každý měsíc. Nakoupili nám do šatny nějaké šťávy, jednou některým klukům koupili i jídlo. Udělali toho více než klubové vedení za celou sezonu. Nesmírně si toho vážíme, ještě jednou bych jim chtěl poděkovat.

Na jednu stranu krásné gesto, na druhou dost bizarní situace, co myslíte?

Je to tak. Spousta lidí mluví o tom, že ve druhé lize si přece můžete najít práci, jenže Ústí to od začátku sezony stavělo na profesionální úroveň… Nebyli schopni své sliby splnit a 90 procent hráčů jinou práci nemělo. Když krize začala, snažil jsem se najít si nějakou brigádu. Ale všichni v Ústí mě poslali do háje, když jsem řekl, že hrajeme dvakrát týdně a ráno trénujeme. Až po mém únorovém rozhovoru pro hokej.cz se ozval jeden hrozně hodný pán a nabídl nám práci.

O co jde?

Je to stavební firma, se dvěma spoluhráči pracujeme na stavbách. Aspoň nemusíme spoléhat na rodiče ani klub a můžeme normálně fungovat.

V únoru jste mluvil o tom, že kdyby si někdo z Ústí při zápase zlomil hokejku, museli byste si je vzájemně půjčovat. To zní jako další bizár.

Fungovalo to tak nějakou dobu, než jsme se ozvali a začali na to před play off tlačit. Asi měsíc jsme byli s Michalem Šimonem jediní dva praváci v týmu a každý jsme měli jednu hokejku. Kdyby jeden z nás zlomil, předávali bychom si při střídáních tu druhou. Naštěstí se to nestalo.

Vloni v létě převzal zadlužený klub předseda Lukáš Vobecký, původně s Miroslavem Kanisem a Pavlem Šímou, kteří ale během sezony odešli. Jaký je váš názor, proč se hokej v Ústí dlouhodobě topí v potížích?

Od mnoha lidí jsem slyšel, že se to táhne už od doby, kdy se v Ústí hrála extraliga. Klub to dostalo do finančních problémů. Co se týče pana Vobeckého, obklopil se špatnými lidmi, uvěřil špatným lidem. Nějaké chyby nasekal také on. Snad se z toho Ústí dostane a začne fungovat normálně. Klub má nějakou tradici, byla by to škoda.

Město klubu pozastavilo třímilionovou dotaci, Vobecký v rozhovoru pro idnes.cz zmínil, že další jednání se povedou na dubnovém zastupitelstvu. Pozitivní výsledek by celé situaci výrazně pomohl, ne?

Dokud nebudu mít peníze na účtu, neuvěřím už vůbec ničemu. Nepočítám vůbec s ničím, nechci se tím zaobírat a dělat si plané naděje. Potřebuju se postavit na vlastní nohy a soustředit se na sebe. Jsem smířený s tím, že ty peníze asi neuvidím.

V play off jste rychle vypadli po porážkách 1:9, 0:8 a 4:11 s Táborem. Jaké to bylo proti ambicióznímu soupeři s ostřílenými hráči jako Lukáš Pech nebo David Štich?

Byla to obrovská zkušenost. Měli jsme 50 až 60 procent týmu z juniorů, v posledním zápase snad 70. Kluci si mohli zahrát proti hráčům, kteří nastupovali v extralize, v první lize, byli na tom bodově výborně. Jsme rádi, že jsme si play off mohli vyzkoušet, i když výsledky byly, jaké byly. Pro mladé hráče je to do budoucna jen dobře.

Pokud by se situace nějak urovnala, dokážete si představit, že budete v Ústí pokračovat? Nebo jak teď vůbec vypadá vaše hokejová budoucnost?

Popravdě vůbec nevím, jestli budu chtít s hokejem pokračovat, nebo si začnu hledat jinou práci. Teď si chci od hokeje odpočinout, přijít na jiné myšlenky. S přítelkyní máme pejska, vrátíme se na Moravu. Chci se věnovat rodině. Pak se uvidí, jestli přijde chuť a vůbec nějaká rozumná nabídka.

Hrál jste na mistrovství světa do 18 let, nakukoval jste do extraligy v Kometě. Ale pak jste to vzal jiným směrem, dokonce přes Francii. Jaké to bylo?

Po Kometě jsem odletěl do Ameriky, hrál jsem juniorskou USHL v Chicagu a Fargu. Úžasná zkušenost, osamostatnil jsem se, naučil jazyk. Po návratu jsem byl ve Vsetíně a Třebíči. Tam mě přibrzdila nemoc, načež jsem se vydal do Francie. Mrzí mě, že jsem se v Marseille nedostal do týmu pro nejvyšší soutěž, ale i třetí liga v Courchevelu měla kvalitní úroveň. Nádherné místo v Alpách, chodilo na nás v průměru dva tisíce lidí, udělali jsme finále, byl to skvělý zážitek. Tahle sezona v Ústí, to bylo bohužel o něčem jiném.