Na projektu začali Jan Jindra a Judita Matyášová pracovat už v roce 2003. Jejich cílem bylo zmapovat místa, která Franz Kafka navštívil během svých dovolených nebo pracovních cest. Těchto lokalit se nakonec objevilo několik desítek napříč celou Evropou. Během pátrání narazili i na zajímavosti z autorova života - například jeho fascinaci technickými novinkami, letadly či snahu žít zdravě.

"Na začátku našeho projektu jsem vůbec netušila, kam všude Kafka cestoval. Postupně jsem začala vyhledávat informace o jednotlivých lokalitách v jeho denících, dopisech příbuzným a přátelům," popisuje Matyášová své první kroky. Nezajímalo ji jen to, proč si Kafka - nekuřák, abstinent a vegetarián - vybral danou destinaci, ale i historické souvislosti míst. Výrazným motivem, který se v celém projektu opakuje, je autorovo úsilí o zdravý a aktivní životní styl.

V roce 1917 u Kafky naplno propukla tuberkulóza, od té chvíle lázně a sanatoria navštěvoval kvůli léčbě. Pobýval v Čechách, na Slovensku, v Rakousku i v Německu. Léčil se v Itálii a Švýcarsku, 3. června 1924 ale zemřel na tuberkulózu hrtanu v sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu v Dolním Rakousku.

Ale vraťme se k publikaci, tvůrci projektu zavítali mimo jiné do bývalého sanatoria v Drážďanech a také do zařízení Jungborn, které se nachází v německém pohoří Harz. V sanatoriu Jungborn, kde Kafka pobýval, žil v prostém dřevěném přístřešku. Denní režim zahrnoval cvičení pod širým nebem, oplachování studenou vodou a bahenní terapie - procedury, které měly podpořit tělo i mysl a odpovídaly tehdejšímu trendu návratu k přírodě.

Kafku okouzlovaly i technické novinky

Kafka nebyl jen spisovatel a nudný úředník, ale také nadšený cestovatel a obdivovatel technických vymožeností své doby, například letadel nebo pařížského metra.

V roce 1909 vyrazil s nejbližším přítelem Maxem Brodem a jeho bratrem Ottou na dovolenou k Lago di Garda. Když zjistili, že se nedaleko koná mezinárodní přehlídka letectví, neváhali a vydali se na místo. Kafka byl natolik uchvácen, že o události napsal svou první - a jak se ukázalo i jedinou - reportáž.

O rok později se vydal do Francie a nadšeně popisoval svou zkušenost s pařížským metrem. Nejvíce informací o jeho cestách, zájmech i vnitřním světě pochází z jeho deníků a korespondence.

Jeden z nejvíce vypovídajících záznamů je následující pasáž, ve které zachycuje pocity z cestování vlakem: "Sedět tak v železničním vagoně, zapomenout na to, žít jako doma, náhle se rozpomenout, pocítit unášivou sílu vlaku, stát se cestujícím, vyndat z kufru čepici, chovat se ke spolucestujícím svobodněji, srdečněji, důrazněji, být bez zásluhy unášen k cíli, vnímat to jako dítě, stát se miláčkem žen, podlehnout přitažlivé síle okna, mít stále alespoň ruku vysunutou přes okenní rám."