Zuzana odmala tíhla k věcem, které se pro dívku takříkajíc nehodí. Toužila se stát popelářem, strojvedoucí nebo hornicí. A tak není překvapením, že nakonec zakotvila v pro ženu netypickém oboru - v lomnictví. 

V berounském lomu Mořina, který se stal její základnou, nejprve pracovala jako řidička dampru (nákladní automobil konstruovaný pro provoz v povrchových lomech - pozn. red.).

Po třech letech působení v nehostinném prostředí si cílevědomé ženy všiml její nadřízený. Zároveň vzal v potaz, že má vystudované gymnázium, takže nebude mít problém ani s řešením administrativy. Rozhodl se, že ze Zuzany udělá mistrovou, která bude mít na starosti nejen kvalitu výroby, ale také bezpečnost a celkový chod lomu.

"Nebál se předsudků a nevole ostatních a viděl ve mně kvalitního pracovníka. Neřešil, jestli jsem žena," vzpomíná mistrová. Po povýšení byla Hrabinová štěstím bez sebe a s vervou se pustila do práce. Pozitivní pocity však záhy zchladila studená sprcha a srážka s realitou.

Boří mýty a nedůvěra ji motivuje

Ačkoliv se Zuzana po gymnáziu během práce v lomu rozhodla udělat druhou maturitu na hornické škole v Příbrami, setkala se v praxi s názorem, že o oboru ví málo a jako žena na takto vysoké pozici nemá co dělat. Zuzana tak kromě běžné agendy občas řeší i konflikty a nepříjemné narážky.

"Několik měsíců jsem se na roli mistrové připravovala. Dál s tím operuji tak, že co nevím, tak se časem doučím. Když si člověk věří, tak je to půlka úspěchu. Sebevědomí je na vedoucí pozici klíčové. Pouze sebevědomý člověk si může získat autoritu. Já to mám o to těžší, protože jsem žena," vysvětluje a dodává, že ačkoliv se zpočátku našli tací, kteří ji na pozici mistrové trpěli jen horko těžko, z míry se vyvést nenechala.

"Nevím, jestli to bylo ze strachu, že budu lepší než oni. Možná se báli, že žena bude lepší než muž. Mnozí mi tu roli nepřáli, ale musím přiznat, že to nemuselo být jen kvůli mému pohlaví. Jsem svérázná a každému to sedět nemusí. Takže ta počáteční nedůvěra byla spíše takovým koktejlem z předsudků, " tvrdí žena, která se nebojí bourat stereotypy.

"Taková klasika je třeba tvrzení, že ženy nezvládají technické věci a po pár nezdarech se složí," přibližuje Zuzana. "Našli se tací, kteří mi nevěřili a snažili se podrývat moji autoritu s cílem mě zlomit. Mě to naopak motivovalo a chtěla jsem jim ukázat, že i tohle ženská zvládne," pyšní se.

Křehké mužské ego

Podle Zuzany hrálo u některých jejích mužských podřízených i jejich ego, které svým nástupem a přístupem trochu pošramotila. Ačkoliv sama sebe považuje za psychicky odolného člověka, byla v nelehkých chvílích vděčná za podporu svého manžela. Kromě něj za ní stáli i kolegové, kteří pracují převážně na lince. "Jsem ráda, že mám v práci kolegy, kteří jsou bezproblémoví a podporují mě. Svoji pozici nicméně musím neustále obhajovat," přiznává s tím, že případné problémy s podřízenými chce vždy řešit s chladnou hlavou.

"Když s někým něco řeším, jednám na rovinu. Když se mnou má někdo problém a je ke mně jako k ženě netaktní, tak mě to samozřejmě mrzí a nelíbí se mi to. Když udělám chybu, uznám to. Ráda si nechám od kolegů, kteří zde pracují 25 let, poradit. Tak by to mělo být. Obecně je vše o domluvě a přístupu," popisuje s tím, že technické věci, i třeba výrobu, zvládá bez problémů. Trable jí dělají pouze někteří kolegové, kteří se stále zuby nehty drží předsudků.

Náročnost technického oboru zapříčiňuje to, že práce v lomu je takovou pánskou jízdou, do které se Zuzana nebála naskočit. To, že lomu šéfuje žena, je opravdovou raritou, což konec konců potvrzuje i sama mistrová, která prý jinou ženu pracující v lomu nezná.

Ženy si musí věřit

"V devadesátých letech pár žen v lomech pracovalo, ale tipla bych si, že dlouhá léta byl jejich počet na nule. Když jsem nastoupila, tak mi pan bezpečnostní technik řekl, že jsem první ženou, která na Mořině bude dělat na strojích. Tedy že jsem první řidičkou. Ostatní ženy prý kdysi pracovaly třeba na lince nebo v administrativě. Takže já opravdu přepisuji historii. Jsem takový exot," směje se.

Tak trochu exotem se prý cítí již od útlého věku kvůli svým koníčkům. Patří mezi ně auta, radiotechnika, stavění stavebnic, pájení a elektrotechnika obecně. Zájem o elektrotechniku ji přivedl k myšlence pustit se do dalšího studia. Kromě vlastní budoucnosti pak přemýšlí i nad budoucností lomnictví jako takového. Doufá, že se pracovní podmínky povrchové těžbě budou zlepšovat a o obor projeví zájem i jiné ženy.

"Ženy si musí věřit a říkat si, že na to mají. Měly by jít do všeho, co je láká. Člověk nemá litovat toho, co udělal, ale co neudělal. Ženy by se neměly nechat zastrašit a měly by mít ostré lokty. A já se zastrašit jen tak nenechám," uzavírá Zuzana.