Stačila jedna krátká výzva a o své nepříjemné zkušenosti a traumatické zážitky spojené s Velikonocemi se začaly dělit desítky žen. Během několika málo hodin přišlo takových zpráv téměř dvě stě a další budou pravděpodobně následovat. Společný jmenovatel je přitom téměř totožný: alkohol. Ve svých výpovědích ho zmínily téměř všechny respondentky.

Že téměř 80 procent žen šlehání pomlázkou nemá rádo, potvrzuje i poslední průzkum Češi a Velikonoce z letošního jara agentury NMS Market Research. Každá čtvrtá žena si přitom ve spojitosti se šleháním pomlázkou, které má být podle tradice pouze symbolické, už někdy odnesla modřiny nebo jiné stopy na kůži, 44 procent žen zažilo bolest a 19 procent pocit bezmoci nebo ponížení. Nicméně 49 procent žen tuto tradici dodržuje, přestože ji rádo nemá. Není přitom příjemná ani polovině mužů, vyplývá z čísel. 

"Už jako dítěti mi to připadalo celé hrozně nefér. Když se někdo narodil jako kluk, odmala dostával sladkosti a v dospívání alkohol. Já jen proto, že jsem holka, jsem musela sedět doma a nechat se 'vyšupat', i když to mnohdy bylo přes čáru," vzpomíná nyní třicetiletá Iveta.

Ve 13 letech se před koledníky doma schovala do skříně. "Moje matka pustila do mého pokoje své opilé kamarády, kteří mě vytáhli ze skříně a sešvihali tak, až jsem měla modřiny. Pak se tomu v přízemí ještě smáli, když jim máma nalévala dalšího panáka alkoholu," popisuje. A doplňuje, že by své dcery něčemu takovému nikdy nevystavila: "Neumím si představit, že bych svým dvěma holkám pustila do pokoje cizí chlapy," řekla.

A není sama, kdo má zkušenost s tím, že koledníci, mnohdy posilnění větším množstvím alkoholu, překračovali únosnou míru velikonočního hodování. A to ve městech i na venkově.

"Hody, hody doprovody, pijem všechno kromě vody," píše s nadsázkou další respondentka Petra. S tím, že jí vadí v Česku široce tolerovaný alkoholismus i nalévání nezletilým, které se o Velikonočním pondělí často děje. Jako dítě přitom bydlela na konci vsi, koledníci tak k jejich vratům často dorazili již značně opilí. "Někteří už byli úplně na šrot, a to jim ani nebylo osmnáct," popisuje - a dnes Velikonoce neslaví.

Pomlázkové násilí

Barbora K. žila jako dítě v 80. letech v Krkonoších, kde se každý rok slavil zvyk takzvaného posledního mazání lyží. "Byla to nedělní slavnost, na které se rituálně naposledy namazaly běžky a kahanem nebo žehličkou se potom mazání zažehlilo," vysvětluje původně lyžařskou horskou tradici.

"Když se po půlnoci noc překlopila do Velikonočního pondělí, chlapi každý rok postupně chytali dospělé ženy, které na těch stolech drželi hlavou dolů, a střídali se u nich s obrovskou pomlázkou, která jinak visela celý rok na zdi a sundavala se jen na tento svátek. Alkohol udělal své a všechny ženy byly zmlácené do modra nejen na zadku, ale i na zádech nebo na nohách. Muži se tím výborně bavili," popisuje. A dodává, že kvůli tomu Velikonoce nesnášela a našla si k nim cestu až po konverzi ke křesťanství v dospělosti.

"Velikonoce neslavím od doby, kdy nás odpoledne na motorce přepadlo pět kluků v helmách - nakonec jsem byla ráda, že nás 'jen' do krve seřezali, protože ta agresivita, zlost a anonymita vypadala tak, že to bude mít daleko krutější závěr - zvlášť když nás zatáhli na kraj lesa…" svěřila se Lucie.

Také Ludmila potkala o Velikonočním pondělí na vesnici společně se sestrou starší chlapce. "Začali nás pomlázkami šíleně mlátit, hrozně jsme řvaly, ale nikdo nám nepomohl. Nakonec se nám po několika minutách podařilo utéct. Měla jsem veliké modřiny všude na zadku a na rukou," vzpomíná. S tím, že čekala, že když přijde takto zbitá domů, rodiče si na agresory došlápnou. Ale to se nestalo, podle nich si za to mohla sama.

Podobnou zkušenost popsala například i Jana, kterou s kamarádkami parta chlapců zbila tvrdými konci pomlázky. Jarní svátky a s nimi spojené pracovní volno tak raději každoročně využívá k cestování.

Další ženy zmiňují také, že muži u nich několikrát použili ke šlehání i jiné nástroje než symbolickou pomlázku, například samotné nezapletené vrbové pruty, kabely, spletené bužírky, různé hole, pásky, či dokonce anténu ze starého rádia. "Táta si jeden rok nestihl uplést ani koupit pomlázku, tak nás sešvihal kabelem od rádia," vzpomíná Eva. "Mám z toho trauma, na Valašsku se nešlehalo symbolicky pomlázkou, ale jalovcem, hrozně to bolelo, " popisuje Petra.

"Když jsem po letech trávila Velikonoce doma, táta mě chytil, přitiskl na zeď a nařezal mi pomlázkou z bužírky. Brečela jsem a prosila, ať toho nechá. Hned příští víkend jsem se odstěhovala," vzpomíná Lenka.

"Tak se zavři doma a neslav"

Dívky se také stěžují na to, že v době, kdy žily jako nezletilé u rodičů, se nemohly svobodně rozhodnout, zda chtějí zvyk slavit a jak. Příbuzní jejich rozhodnutí totiž mnohdy nerespektovali. 

"Když někomu říkám, že jsem zažila o Velikonocích násilí a skončila s modřinami, muži často opáčí: 'Tak se zavři doma a neslav je.' Jako dítě nebo nezletilá dívka ale nemáte možnost si vybrat, když vaši rodiče koledníky do bytu vpustí a ještě vám domlouvají, ať nekazíte tradici," vysvětluje čtyřicetiletá Sarah. Ačkoli pro dospělé může jít o legraci nebo marginálii, mnoho dospívajících dívek přitom vnímá takové chování mnohem vážněji a může narušit jejich důvěru v rodiče, kteří nerespektují jejich pocity.

"Tradice mrskutu, jak se u nás v Brně říkalo, se mi odjakživa příčila. Snad ještě před pubertou jsem to vnímala jako něco ponižujícího, čeho jsem nechtěla být součástí. Můj nesouhlas ale neměl žádnou váhu," stěžuje si Terezie, že rodiče nebrali ohled na to, že Velikonoce slavit nechtěla. Několik Velikonočních pondělků se tak snažila zamknout v různých místnostech po domě, ať už na toaletě nebo ve svém pokoji.

"Když nepomohlo otcovo přemlouvání, ať odemknu, přišly výhrůžky, že mě z místnosti vykouří dýmovnicí. Měla jsem z toho hrozný strach a cítila jsem se tehdy jako dítě naprosto bezmocná. Nikoho doma nenapadlo, že ne může znamenat ne. Tradice měla prostě přednost - zvlášť v katolické rodině, jako byla ta moje," doplňuje. S tím, že se situace nezlepšila ani v pubertě, kdy za ní začali chodit spolužáci. Nikdy přitom nezažila násilí, na tradici ale přesto vzpomíná traumaticky.

"Tyto svátky mám už navždy spojené se strachem, bezmocí a vědomím, že mě ani moji nejbližší neochrání. S čímž se na terapii stále učím pracovat i dnes ve svých 37 letech," dodává.

Budíček!

Ve výpovědích žen pro Aktuálně.cz se přitom velmi často opakuje také jeden typ zkušenosti s narušením soukromí: koledníci vpuštění do jejich osobního pokoje, zatímco spaly. Zmiňují přitom další společný nepříjemný aspekt - rozpaky z toho, že je cizí dospělí muži nebo vrstevníci zastihli ve spánku často nedostatečně oblečené, s odhalenými nebo nahými částmi těla, a to na popud jejich rodičů.

"Občas měli rodiče tendenci mě 'vytrestat' za to, že si ráda pospím, takže mi do pokoje pustili koledníky, aby mě z postele pomlázkou vyhnali," říká pětatřicetiletá Marie. Nejvíc jí přitom zasáhlo právě narušení soukromí a pocity studu a ponížení. "Nejhorší bylo, že jsem tam stála jako dospívající dívka jen v noční košili, rozespalá a jednou jsem dokonce slyšela, jak koledníci mezi sebou komentují moje prsa (pochopitelně jsem nespala v podprsence). Bylo to hrozně ponižující a já jim za to ještě měla jít dát vajíčka," nechápe postoj svých rodičů.

"Bylo mi 16, do pokoje, kde jsem spala jen v triku, mi najednou vběhli koledníci. Bylo jim jedno, že jsem rozespalá a téměř nahá. 'Pomladili' mě pomlázkou a s úsměvem odešli z pokoje. Nedávno jsem o tom mluvila s tátou a jakkoliv byl a je pokrokový, sám přiznal, že mu to tenkrát vůbec nedošlo a zpětně se omluvil," uvedla Vendulka. Sama teď hledá cestu, jak nechuť k pomlázce, která v ní přetrvává, nepřenést na své děti.

Ženy také zmiňují zkušenosti, v nichž šlo o zcela neznámé muže, ke kterým neměly žádný vztah, a nechápaly tak, proč by s nimi tradici měly praktikovat.

"Během návštěvy u mého táty na venkově na Velikonoční pondělí ráno pustil otec do pokoje, kde jsem spala s dvěma dcerami - tehdy v předpubertálním nebo pubertálním věku - rozkurážené asi tak čtyřicetileté koledníky s obrovskými pomlázkami," kroutí nechápavě hlavou Barbora Š. Podle jejích slov přitom nebyli muži vyloženě agresivní a nechovali se nevhodně, vadilo jí především narušení soukromí ze strany jejího otce.

"Pro nás to byli cizí, zcela neznámí chlapi, kteří vpadli do pokoje, kde byly tři rozespalé holky jenom v tričku a v kalhotkách. Vnímala jsem to jako velké narušení důvěry. Když se to opakovalo i následující rok, dohodla jsem se s dcerami, že na Velikonoční pondělí tam jezdit nebudeme," dodává Barbora Š. 

Právě zkušenosti spojené s vlastními dětmi jsou přitom pro ženy mnohdy více formující než vlastní zážitky.

"Jdu po ulici, za ruku vedu malé dítě. Proti mně čtyři úplně cizí opilci s pomlázkami. Obstoupili mě ze všech stran a začali řezat. Chránila jsem dítě a prosila je, ať přestanou. Dostala jsem dost bolestivých ran přes holé ruce. Moje dítě nechápalo, co se děje, a začalo v hrůze z těch cizích chlapů, co se na nás vrhli, křičet. Cítila jsem se úplně bezmocná a skončila jsem v slzách, chlapíci se smíchem odešli," popisuje další traumatickou zkušenost Tereza. 

"Velikonoce mám jako tradici a symbol ráda. Jen loni jsem šla zrovna na Velikonoční pondělí na vyvolání porodu. A v tak citlivém momentě mě na pokoj přišel vyšlehat (už s kontrakcemi) doktor s pomlázkou. To bylo za mě přes čáru," svěřuje se Eliška se zkušeností z nemocnice.

Když odmítnu alkohol, urazí se

Podíl mužů, kteří mají tuto tradici rádi, je oproti ženám podle průzkumu více než dvojnásobný - 47 procent. Přesto více než polovina mužské části populace tento zvyk ráda nemá a více než pětina se mu dokonce vyhýbá. 

"Nikdy jsem to neměl rád, pomlázka je sice hezký zvyk, ale sám jsem viděl ze strany příbuzných bývalé partnerky, jak chodili opilí jako dogy a pro zábavu holky fakt silně řezali," podivuje se Mirek. "Upletu si pomlázku, ale koledovat nechodím," říká Kryštof. "Mně na tom vadí, že se do mě u každých dveří pokouší nalít panáka rumu nebo nějaké jiné odporné lihoviny, a když odmítnu, tak se tváří uraženě," popisuje Daniel.

"Oblíbenost pomlázky je největší u generace Z a postupně s věkem klesá. Její oblibu ale hodně zvyšují mladí muži. Zatímco pomlázku má rádo jen 26 procent žen z generace Z, což je srovnatelné číslo s ženami i ze starších věkových generací, mezi mladými muži 18 až 28 let dosahuje obliba pomlázky 64 procent," doplňuje výsledky průzkumu jeho autorka Lucie Režná.

Že jsou Velikonoce původně křesťanským svátkem, česká společnost příliš nereflektuje. Do kostela se chystá pouze devět procent z nich, zajímavé ovšem je, že jde o lidi napříč věkovým spektrem, vzděláním i velkými městy a vesnicemi. Ostatní svátek vidí spíše jako příležitost setkat se s rodinou nebo přáteli. Zejména ženy rovněž plánují vyzdobit domácnost, zdobit vajíčka nebo vařit tradiční pokrmy. Rovněž průzkum agentury Median pro iRozhlas před dvěma lety ukázal, že pro Čechy jsou Velikonoce spíše symbolem příchodu jara.

Také zvýšený zájem o letenky ukazuje, že stále více Čechů svátky využívá právě k cestování nebo k dovolené v zahraničí. Trend potvrzují i data Slevomatu, který zaznamenává rostoucí zájem o velikonoční pobyty v Evropě zejména mezi bezdětnými cestovateli ve věku 20 až 35 let.