Žil jako rocková hvězda, bez drog a alkoholu si nedokázal představit svůj den. I po nástupu do léčebny si myslel, že má jen menší problém s pitím, nikoliv s marihuanou a kokainem. Po chvíli zjistil, jak špatně na tom je, a málem se z toho zhroutil. Teď je pět let čistý a svým příběhem chce všechny, především děti, varovat, jak jsou návykové látky nebezpečné.

"Poprvé jsem ochutnal pivo, když mi bylo deset. Byli jsme s tátou na rybách, seděli jsme v loďce, neměli žádnou vodu a já měl žízeň. Jediné, co tam bylo, bylo pivo a táta mi řekl, ať si ho dám. Dal jsem si ho a pak mi bylo špatně," zavzpomínal. 

Alkohol nebral jako špatnou věc. V rodině ho viděl každý den, proto mu přišlo úplně normální, že si lidé dají skleničku. Dokonce to nebral jako drogu. Alkoholika si představoval jako špinavého bezdomovce, který leží ve vlastních výkalech. Do svých 25 let prý měl zdravý přístup k pití a nepřeháněl to. Pak přišel zlom. 

"Dřív než alkohol jsem začal užívat marihuanu. Se svou první ženou jsme měli večerní rituály, ubalili jsme si jointa. Pak nám víc chutnalo, milovali jsme se, bylo to hrozně hezké. Bylo to natolik hezké, že jsem chtěl víc a víc. Já se to po pár letech dostal do takové fáze, že jsem si hned ráno ke kávě ubalil jointa. A před nástupem do léčebny jsem kouřil až dvacet jointů denně. Nepovažoval jsem to za drogu, že bych měl problém," přiznal Dominik s tím, že dnes bere "trávu" jako návykovou látku, která vás může dostat na dno.

Marihuanu klidně kouřil, když řídil auto. Stál v zácpě, nudil se, nepovažoval to za nic špatného. To bylo někdy v rozmezí jeho 30-35 let, kdy byl jeho život pořádná jízda. Neexistovalo, že by doma neměl žádný joint. Když mu docházel materiál, hned jel do centra, aby si koupil trávu. "Dealeři mě milovali," směje se známý dýdžej, kterému je dnes 42 let. 

"Ovlivňovalo mě to v tom, že jsem hodně prokrastinoval. Byť to vypadalo, že toho dělám hodně, nic jsem nedělal pořádně. Doma jsem nepomáhal, uklízet musela manželka. Líbilo se mi, že mě lidi a věci kolem mě tolik neštvali, bylo to snesitelnější," vysvětluje důvod, proč jointy kouřil jako klasické cigarety. Když jel na dovolenou, přemýšlel nad tím, jak tam sežene hulení. 

Zbavit se závislosti na trávě pro něj nebylo tak těžké jako u kokainu a alkoholu. Dnes mu marihuana nechybí a chutě na ni nemá. Postihla ale jeho paměť a na spoustu věcí a lidí si nepamatuje. 

Kokain v kapse byl samozřejmostí

Jenže v jeho životě nebyla jen tráva, ale i kokain. Uklidňovalo ho to, když měl schovaný bílý prášek v kapse. Byl díky tomu v klidu. Kdyby chtěl, mohl si dát. Znal spoustu lidí, kteří ho užívali a myslel si, že má vše pod kontrolou a je to jen zábava. Dodnes se ale stydí za jednu událost, kterou udělal v rauši.

"Udělal jsem spoustu hloupostí, velmi špatných a nečestných věcí. Nikdy jsem nikoho nezabil, ani fyzicky nenapadl. Jako partner jsem nestál za nic. Udělal jsem věc, kterou snad už nikdy neudělám. Hrál jsem v prestižním klubu, kde bylo plno. Ale asi jsem měl pocit, že se baví málo, že si mě neváží jako úžasného dýdžeje. Vypnul jsem hudbu, poslal všechny do prdele a odešel jsem z klubu," přiznal Dominik otevřeně s tím, že si to ani druhý den nepamatoval. Jen mu zavolal manažer toho podniku, že u nich si už nezahraje. 

Rozplakal se. Bylo to tři měsíce před nástupem do léčebny. Byl zoufalý, nestačil se divit, co v něm alkohol a drogy vyvolávají za emoce a charakter. Probudily se v něm nejhorší vlastnosti a vypluly na povrch. Dokonce za své závislosti utratil více jak 4,5 milionu korun.

Ta částka souhlasí

"Snažil jsem se to spočítat a určitě to byla tato částka, možná ještě víc. Peníze jsem utrácel, abych vypadal lépe, abych byl někdo jiný. Je hrozné, co ten alkohol dělá s pocity člověka, s pocity méněcennosti, nedůležitosti. Já jsem si to nahrazoval tím, že jsem lidem kupoval alkohol a drogy. Je to všechno propojené a nebezpečné. Není to částka vycucaná z prstu," spočítal to Roxtar.

Pak neměl ani peníze na léčebnu, do které se chystal nastoupit. Nechtěl totiž do státního zařízení, ale vyhlédl si soukromou kliniku, na které byly skvělé recenze. "Majitel byl naštěstí tak hodný, že jsem tu léčbu mohl zaplatit po splátkách. Ale nemohl jsem tam být déle jak 4 týdny, na to bych už neměl," kroutí dnes hlavou nad svou finanční gramotností. 

Přiznává, že návykové látky začal užívat i kvůli nízkému sebevědomí. V 7. třídě se mu stal strašný a ponižující zážitek, který si dodnes pamatuje a ovlivnil ho natolik, že na dně lahve hledal své sebevědomí. 

"Díky terapiím jsem došel k situaci, kdy jsem začal mít o sobě nízké mínění. Stalo se mi to v sedmé třídě na sportovním soustředění. Šli jsme se sprchovat, svlékl jsem se před kluky ze sportovní třídy, ale neměl jsem ochlupení po těle, ani na ohanbí. Oni se mi vysmáli, že vypadám jako miminko. Že mám malý a zcvrknutý penis. To tak strašně bolelo. Myslel jsem si, že nejsem dostatečný chlap a asi nikdy nebudu," otevřel se Dominik.

Dnes už to ví a pracuje s tím na terapiích, na které stále dochází od odchodu z léčebny před pěti lety. Podruhé se oženil, jeho hvězda stále stoupá, hraje na těch nejprestižnějších akcí, touží po rodině. Byť sám ví, že je to boj na celý život a nesmí polevit. "Jsem doživotně nemocný," přitakává Roxtar s tím, že ho střízlivý život baví daleko víc. Má radost z maličkostí, začal se modlit a přes psaním si říká pět věcí, které ho ten den potěšily. Klidně jen maličkosti od dobré kávy, přes hezký den či skvělou pracovní nabídku. 

Svým příběhem chce varovat lidi, že alkohol i drogy mohou být skvělým společníkem, ale jen na chvíli, pak se z toho stává spanilá jízda do pekla, ze kterého je těžké vrátit zpět.