"Tento voják prožil úžasné boje. Prošel od Stalingradu až do Německa a nyní se vidí na vrcholu své vítězné slávy. Každý z nich se považuje za heroje a domnívá se, že mu jako herojovi všechno je dovoleno a vše bude zapomenuto." Tuhle citaci, kterou Stalin v březnu 1945 v Kremlu omlouval přehmaty a zločiny sovětských vojáků, si vybral Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu k ilustraci toho, v jakém rozpoložení se na území tehdejšího Československa od podzimu 1944 tlačila osvoboditelská Rudá armáda.

"Ten pojem je vnímán pejorativně, ale je to tak," odpovídá historik na dotaz, zda se dá pobyt sovětských vojáků v Československu v roce 1945 hodnotit jako plnohodnotná okupace. "Dá se to srovnat, našel jsem tam spoustu paralel," staví vedle sebe první sovětskou okupaci v roce 1945 a tu druhou v letech 1968 až 1991. 

Kolik toho snědli? 600 tisíc porcí denně

Jak Prokop Tomek uvedl na nedávné konferenci Nové pohledy na rok 1945 ve Vojenském historickém ústavu, Rudá armáda shromáždila na území Československa po konci druhé světové války na 300 tisíc vojáků. To je zhruba desetkrát víc, než kolik bylo na západě Čech Američanů.

Zatímco ovšem jednotky George Pattona fungovaly soběstačně, Sověti hned od začátku drancovali. "Jde o materiální zabezpečení. Rusové neměli potraviny, živili se z té země. To ostatně bylo vidět i po roce 1968, kdy taky kradli i jídlo. Američané byli lépe zásobeni," přibližuje Tomek historickou realitu.

V případě větších zločinů sovětských vojáků, jakými bylo třeba znásilňování nebo jiné násilné činy, poškození neměli moc možností, jak se bránit nebo ztrestat viníka. Historikové se dnes shodují na tom, že pokud takový čin někdo nahlásil, jako podezřelý se mnohoznačně do materiálů zapisoval jen "muž v uniformě sovětského vojáka".

"Chybí mechanismus vyšetřování a spravedlnost byla prakticky nevymahatelná," popisuje Prokop Tomek podmínky panující v  roce 1945. To souviselo s tím, že poválečné Československo jako hostitelská země dostávalo od okupantů minimum informací, na druhou stranu ale bylo nuceno plnit všechny příkazy. Třeba i ten na 600 tisíc dávek potravin denně pro sovětské vojáky. A hradit i jejich výdaje.

"Vrchní velitel Rudé armády opětovně žádá"

"V roce 1945 i 1990 u nich vidíme neochotu odjet domů, protože Sovětský svaz nebyl schopný absorbovat tolik vojáků," pokračuje Tomek. A stejně jako v 90. letech, tak i po druhé světové válce byly veškeré škody způsobené ruskými vojsky na majetku či životním prostředí "odepsány k tíži hostitele" - tedy Československa.

Jak připomíná Prokop Tomek, Sověti vyloupili i několik bank. Zásadnější ovšem bylo to, že se kvůli několika podepsaným smlouvám s politiky dostali třeba i k důležitým výrobním tajemstvím československého průmyslu.

"Že je u nás blahobyt, vrchní velitel Rudé armády opětovně žádá, abychom solidárně nesli aspoň část nákladů, zejména když sovětská vláda, s níž máme smlouvu podepsanou již minulého roku, prominula nám celý náš válečný dluh za vydržování naší zahraniční armády v SSSR," citoval deník Právo lidu 2. října 1945 ministerského předsedu Zdeňka Fierlingera. 

Gottwald: Jde o protistátní lež

Odchod okupačních vojsk nakonec přišel až na podzim. Hlavní město opouštěla Rudá armáda 15. listopadu 1945. "Devátého května přišli. Přišli do Prahy hořící a zkrušené ve chvíli, kdy jí a nám všem bylo nejhůře. Přinesli nám první pozdrav svobody a míru po šesti letech utrpení. Udělali vše, aby přišli včas," hlásil tehdy Československý rozhlas v přímém přenosu z Václavského náměstí.

"Existovalo tenkrát, Pražane, něco, co bys byl těmto hrdinům, s nimiž se dnes loučíme, nedal, kdyby tě o to byli požádali? Jistě ne. Všechno bys jim byl dal," pokračuje téměř 80 let stará reportáž.

Už tehdy bylo ovšem podle historiků zřejmé, jak se výklad květnových událostí mění. Umenšoval se odkaz Pražského povstání, jeho hrdinové se přehlížejí a vymazávají, marginalizují se operace amerických vojáků a Čechoslováků na západní frontě. Naopak se akcentují a přehánějí skutky sovětských vojáků a jejich velitelů.

"Je třeba odmítnout nehoráznou, drzou, sprostou a protistátní lež, o jejíž bohapusté lživosti vědí i ti, kdo ji roztrušují. Jde o lež, že prý na naší situaci zásobovací má vinu Rudá armáda, kterou prý musíme živit," pronesl Klement Gottwald, tehdejší komunistický místopředseda vlády, už 2. listopadu 1945 na schůzi v Lucerně. 

O den později jeho projev přetisklo Rudé právo. A cituje Gottwalda dále: "Ti, kdož takto drze lžou, zapomínají, že podle smlouvy měl Sovětský svaz právo odvézt jako válečnou kořist všechno, co Němci během okupace do našich zemí navezli a zde vystavěli. Sovětský svaz se však zřekl až na výjimky těchto obrovských hodnot."

"Pokud se o Rudé armádě po válce psalo, tak jen pozitivně - kriminální chování jejich příslušníků je stále bílé místo," reaguje Prokop Tomek. I proto se on sám s týmem spolupracovníků chytá málo probádanou a kontroverzní část československé historie znovu otevřít.

A co prováděli Američané? Byli smířliví k Němcům

"Rudá armáda se z našeho území stáhla do konce roku 1945, což je vlastně škoda, protože v sousedním Rakousku její chování napomáhalo osvětě, pokud jde o povahu sovětského systému," popsal už dříve David Svoboda z Ústavu pro studium totalitních režimů. 

"Rakouský příklad je názorný: Stalin mohl svou rakouskou okupační zónu 'zlidovědemokratičtět' i navzdory tomu, že politická předvídavost rakouské reprezentace a společnosti nešly s tou českou srovnat. Tohoto záměru se ovšem zřekl," dodává Svoboda. Pro připomenutí - z Rakouska rozděleného do čtyř okupačních zón odešel velký ruský kontingent až v roce 1955.

I když se z Československa americké i sovětské jednotky stáhly do konce roku 1945, podle historika Prokopa Tomka tlačili komunističtí politici na odchod Pattonových mužů hned v červnu. Jejich odjezd v listopadu pak byl přehlížen, do Plzně se s Američany přijeli rozloučit ministr zahraničí Jan Masaryk či generál Ludvík Svoboda. Prezident Edvard Beneš ovšem nikoliv.

A jaké problémy způsobovaly v Československu americká vojska, která tu po válce zůstávala? Dalo se to srovnat s činy Sovětů? "Byli daleko smířlivější k Němcům, což obyvatelé vnímali kriticky. Američané nesouhlasili s násilím proti Němcům," přibližuje Tomek situace, které po válce probíhaly na západě Čech.

V roce 1968 se však už Američané nevrátili. Na rozdíl od sovětských vojsk, která 21. srpna zmasakrovala pražské jaro. A opět u toho byl maršál Ivan Koněv, který v květnu 1945 velel osvobozovací operaci v Praze. O 23 let později vedl zpravodajský průzkum československého území předcházející 23 let dlouhé okupaci.

Praha se osvobodila sama ještě předtím, než dorazila Rudá armáda, říká Stehlík (2. 5. 2025)