Až dosud platilo, že se Maroon 5 v podstatě vždy obratně přizpůsobili aktuálním požadavkům hudebního trhu. Na začátku milénia se stali vítanou novou senzací, i když jejich albový debut Songs About Jane z roku 2002 si musel na svůj úspěch počkat dva roky - než se z písničky This Love stal celosvětový hit. Nakonec se této desky prodalo přes deset milionů kopií a ocenili ji i kritici, kteří si pochvalovali celkem rafinované propojení popových melodií se styly jako rock, funk či soul.

Postupně ale svou tvorbu přetransformovali do ryze mainstreamové formy. A stále se jim dařilo - písně jako Moves Like Jagger s Christinou Aguilerou s ikonickým tanečkem v doprovodném videu či Sugar s vtipným svatebním klipem vzaly hitparády útokem a dnes už patří k popovým klasikám. Adaptovali se i na změny trhu v důsledku rozmachu streamovacích platforem a ač se jejich skladby stále více stávaly syntetickým produktem bez chuti a zápachu, počty přehrání rostly - stačí se podívat třeba na poslechovost spolupráce Girls Like You s rapperkou Cardi B.

Nová studiovka Love Is Like, v jejich diskografii osmá v pořadí, hlásí - alespoň částečně - návrat ke kořenům. Maroon 5 se vrátili k žánrově pestřejšímu záběru z časů svých počátků, ale bohužel už nedokázali písním znovu vtisknout původní jiskru a hravost. Totéž vlastně platí i o hlasovém projevu Adama Levina, z něhož čiší jistá únava. Zas a znovu se ukazuje, že tyto návraty v čase většinou fungují jen při zachování dalších proměnných.

Dovolená, ze které není návratu

Přesto zní úvod alba ještě docela solidně. První song Hideaway je docela chytlavý, vkusný a odkazy ke starší tvorbě nelze přeslechnout, stejně tak typickou ležérnost Levinova charakteristického vokálu. Text o románku, který by mohl připomínat nekonečnou dovolenou, během níž se zamilovaný pár schová před celým světem, se do pozdního léta docela hodí. "Vyzvednu tě ve svém Cadillacu, řekni svým přátelům, že už se nevrátíš," pěje frontman a opojně rozvernou náladu podporuje ještě neodbytným popěvkem "oooh".

Drhnout ale začíná už druhá písnička Love Is Like, do které si přizvali rappera Lila Waynea. Její zvuk je plochý a hlavní motiv dost repetitivní, nikam se nevyvíjí. Jde o hudbu tvořenou podle univerzálního mustru pro streamovací platformy, kde hlavně nemá nic příliš vybočovat a rušit, a sloka zmíněného hosta jí nic moc nepřidává. Spíše jen plní svou dost čitelnou úlohu: přivést k poslechu i Wayneovy fanoušky, a tím zajistit ještě více přehrání. V duchu rapové stylizace zde zpěvák lásku přirovnává k drogám: "Nikdy by mě nenapadlo, že přijde den, kdy ji všechnu spotřebuju, budu ti volat a prosit o další."

Z celku nejvíc vyčnívá třetí song All Night, který upoutá svým funkovým rytmem a výrazným zvukem saxofonu. Pokud se na tento kousek správně naladíte, možná vás dokáže roztančit, o živelnosti a energii původního funku zde ale nemůže být řeč. Přesto jde určitě o jeden z těch lepších kousků na tomto albu.

Vyleštěný falzet a nevěra

Problém nastává od čtvrté písničky dál, kdy se všechny skladby začínají trochu slévat v jeden neurčitý celek. Yes I Did nevytrhne ani ukázkově vyleštěný falzet Levina, který chvílemi připomíná třeba starší nahrávky Justina Timberlakea. Zpěvák v textu zpytuje svědomí, lituje svých chybných kroků (pravděpodobně nevěry) a ujišťuje svou vyvolenou, že o ní pořád sní a "celou noc umírá touhou po ní".

Jako zahozená šance pak působí spolupráce Priceless s Lisou, jednou ze zpěvaček jihokorejské dívčí skupiny Blackpink. Píseň sice svou výstavbou připomene klasické hity Maroon 5 a navíc se dočkala velice vášnivého klipu plného facek a kopanců, ale zůstala nedotažena. Příspěvek zmíněné interpretky se v ní spíše ztrácí, než že by platil za nějaký velký trumf. Ale k-pop má obrovské množství posluchačů a i tady se zdá zřejmé, proč Maroon 5 do své skladby chtěli jednu z jeho představitelek.

Paletu hostů doplňuje ještě rapperka Sexyy Red, která svým partem obohatila diskotékový kousek I Like It, ale ani tady se nejedná o žádnou trefu do černého. Pokus o překvapivý moment přichází až se závěrečnou položkou California. Tato vyklidněná balada, opírající se o akustickou kytaru, by ráda těsně před koncem zažehla plamínek emocí, ale ani v této pěvecké poloze není Levine dost uvěřitelný a lyricky přesvědčivý na to, aby se tento záměr podařil. Sebelitujícím slovům "jsem tady sám, ochromený a slabý" či ohraným frázím ve stylu "nikoho jako ty jsem ještě nikdy nepotkal" chybí nápaditost a hloubka.

Rychlý konec a žádná emoce

Netřeba skupině vyčítat, že spoléhá na tematicky bezpečné texty o milostných vzplanutích a zlomených srdcích, ani to, že svou tvorbu cílí na mainstreamové posluchače bez dalších uměleckých ambicí. Jenže ani těmto posluchačům nepřináší nic, co by stálo za pozornost a co by v nich vzbuzovalo pocit důvěryhodnosti, který by je lákal k opakovanému přehrání.

Osmá řadovka Maroon 5 zkrátka vyznívá až moc sterilně a chladně. Navzdory tomu, že se muzikanti hned v několika položkách inspirovali hudbou z období sedmdesátých let, zůstalo jen u povrchního líbivého retro pozlátka. V jádru jde pořád o tvorbu cílící na algoritmy streamovacích platforem, které upřednostňují nevzrušivé výplně před skutečnými emocemi. Tomu ostatně odpovídá i délka alba, které skončí po pouhých sedmadvaceti minutách, aniž by vám v hlavě uvízl nějaký opravdu zapamatovatelný moment.

O lecčems svědčí už skutečnost, že se zatím žádný z vydaných singlů neuchytil. Pro kapelu, která dosud na každém albu nějaký hit spolehlivě vyplodila a která ostatně právě díky dostatku chytlavých singlů vybudovala svou masovou popularitu, to může být znepokojivá zpráva.