Po dlouhých 139 let byl F. J. King jen nedostižnou legendou. Rybáři tvrdili, že se jejich sítě zachytávaly o jeho potopené trosky. Jeden z majákových strážců dokonce přísahal, že zahlédl, jak stěžně lodi proráží vodní hladinu. Potápěči se proto do hlubin vydávali znovu a znovu - a pokaždé se vraceli s prázdnou. Tak se postupem času z lodi stal Bludný Holanďan amerického Středozápadu - duch, který se nenechal jen tak spatřit.

Záhada časem nabyla takových rozměrů, že potápěčský klub Neptune's Dive Club z Green Bay vypsal už před desetiletími odměnu tisíc dolarů za nalezení vraku. Teprve letos v červnu došlo k rozuzlení. Dne 28. června, během vyjížďky u městečka Baileys Harbor, zaměřil sonar na palubě turistické lodi Shoreline siluetu, kterou už nikdo nemohl přehlédnout: dokonale zachovalý škuner, spočívající na dně. "Nemohli jsme tomu uvěřit," popsal pro The New York Times námořní historik Brendon Baillod, který pátrání vedl.

"Dívali jsme se na naprosto neporušenou loď." Překvapivé je, že posádka se toho dne vůbec nechystala škuner F. J. King hledat. Cílem bylo jen otestovat nové boční sonarové zařízení, které mělo větší dosah než starší modely. Přístroj, tažený asi šedesát metrů za lodí a dvacet tři metrů pod hladinou, vysílal signály, jež překreslovaly reliéf dna.

Na obrazovce se brzy objevily kontury zhruba čtyřicet tři metrů dlouhé lodi - a okamžitě bylo jasné, že jde o škuner z dávných dob. "Byl to nesmírně dramatický okamžik," vyzdvihl Baillod. Klíčem k nalezení se stala archivní stopa. Baillod se opíral o článek z roku 1886, kde strážce majáku popisoval, kde naposledy zahlédl stěžně mizící lodi.

Historik na základě indicie vymezil čtvercovou oblast o rozměrech dva krát dvě míle, která se nakonec ukázala jako správná. Do temných vod pak výzkumníci spustili dálkově ovládané robotické vozítko. To umožnilo pohlédnout na F. J. Kinga poprvé od okamžiku, kdy se 15. září 1886 ve dvě hodiny ráno potopil, zatímco jeho posádka prchala v záchranném člunu. Stav, v jakém se vrak podařilo nalézt, potvrdil tvrdý náraz lodi o dno.

Pravobok přídi byl rozdrcený, ale těžké dřevěné kotvy stále visely přes bok, ocelová lana se táhla podél trupu a na zádi se odlomila nástavba. Uvnitř trupu zůstaly roztroušené osobní věci posádky, kusy kuchyňského nádobí a na dně leželo i lodní kormidlo se zachovanými rukojeťmi. F. J. King přitom nebyl žádným luxusním plavidlem, ale pracovitým dříčem. Postaven byl v roce 1867 v Toledu v Ohiu, sloužil k přepravě obilí a železné rudy v době, kdy teprve vznikala železniční a silniční síť. "Dnes vnímáme Velká jezera spíš jako překážku, kterou musíme objet," připomněla tamní námořní archeoložka Tamara Thomsenová. "Ale tehdy to byly naše dálnice."