Byl to skvělý tenisový víkend. Češi si zase zahrají o stříbrnou salátovou mísu, jsou mezi poslední finálovou osmičkou týmů Davis Cupu. Fantastický úspěch, když přihlédneme k tomu, proti komu hráli, a ještě před převahou cizích fanoušků.

Rozhodl větší chtíč celého týmu. I kapitán Tomáš Berdych chválil kluky, jak tam celý týden dřeli v těch úmorných podmínkách, zatímco Američany v tom areálu "sotva potkali". 

Nechci říct, že by se na to domácí úplně vykašlali, to vůbec ne, ale asi byli naladění jinak. Nejdřív se jim odhlásili hráči kvůli zraněním, pak byl údajně nemocný i Taylor Fritz. Tak se jim to zřejmě sešlo.  

Já bych v první řadě vypíchl práci nového českého kapitána. Znám Berďu od té doby, kdy to byl bezejmenný kluk z kurtů v Prostějově, až po hvězdu, která naháněla velkou trojku světového tenisu. Vždycky o něm platilo, že je to perfekcionista, a to teď přenáší i do Davis Cupu.

Je to vidět z toho, jak se chová, jak mluví, jak objíždí velké i malé turnaje, aby hráče viděl na vlastní oči. A přenesl to na všechny - od maséra, přes vyplétače až po tenisty. 

Nechci teď nijak špinit jméno Jardy Navrátila. U Davis Cupu se zasloužil o spoustu úspěchů. Ale změna českému týmu viditelně pomohla. Je to nová krev do žil. V očích kluků je Berďa persona, která má za sebou skvělou kariéru, která ví, o čem život v tenisové špičce je, jak to tam funguje. Má jejich respekt.  

Líbí se mi, jak z něj sálá ten klid. Vždycky jsme ho znali, že on byl tím introvertnějším, zatímco Radek Štěpánek extrovert. Ale zároveň je to chlap, který se dokáže postavit za tým a říct na plnou pusu, co si myslí o pořadatelství Američanů. Jeho slova mají váhu a berou ho i kapitáni soupeřů.

Ze všech stran teď slyším, jak je teď v reprezentaci skvělá atmosféra. Berďa má sice respekt, ale zároveň je to za pár dnů teprve čtyřicátník, který je pořád fit, pořád s kluky může v klidu hrát. A je jim pořád natolik věkově blízko, že se do jejich kůže může vcítit.

A v neposlední řadě má obrovské zkušenosti, což se skvěle ukázalo na nominaci kluků. Do čtyřhry nasadil Tomáše Macháče s Kubou Menšíkem, aby ryzí americké deblisty zkusili přetlačit singlovým pojetím. A nechybělo moc k tomu, aby to vyšlo. Nakonec to bylo o pár míčích. 

Sám to v Davis Cupu po boku Štěpce hrál úplně stejně a fungovalo to. Tak se toho drží i jako kapitán. Při vší úctě k Adamovi Pavláskovi, nevěřím, že kdyby hrál on, že by debl dopadl líp. Krajicek s Ramem by ho měli určitě víc přečteného než singlisty. Tahle Berďova strategie byla správná. 

Když jsem vychválil kapitána, musím vypíchnout dalšího klíčového muže víkendu, a to je Jirka Lehečka, který přinesl dva body. 

Už jsem ho chválil po US Open, jak lidsky dozrál, jak se výborně hýbe, jak servíruje, jak mu celkově americká šňůra sedla a v Davis Cupu to potvrdil. V hlavě skvěle ustál, že hraje proti Fritzovi před jeho fanoušky a zvládl klíčové body, což se mu v minulosti nedařilo. Ale teď mu to tam napadalo a má to správné herní sebevědomí.

U Menši to vlastně bylo přesně naopak. O něm určitě nemůžeme říct, že by byl v posledních týdnech a měsících v nějaké herní a psychické pohodě. Přesto vylezl na kurt za stavu 2:2, hrál proti domácí hvězdě a ustál to skvěle. Získal ten klíčový poslední bod.

Navíc to ukázalo i na to, že je momentálně skvěle fyzicky připravený, když zvládl po třísetovém deblu v náročných podmínkách odmakat i dvouhru. 

On se teď vůbec nešetří. Objíždí jednu akci za druhou. Sám říkal, že byl po Wimbledonu na jeden den doma, pak odjel a vrátí se až v půlce října. Tento týden ho čeká Laver Cup, pak další turnaje a exhibice Patricka Mouratogloua v Hongkongu. 

Někomu to může přijít zvláštní. Fyzicky přetížený asi není, protože na předchozích turnajích se nedostával do závěrečných kol, i proto si dal po US Open ostrý tréninkový blok.

Je otázka, jak mu takový zápřah pomůže. Věřím, že se nakopne třeba i tím sobotním singlem. Zatím z toho na mě čiší takový ten mladický zápal hrát všechno a všude, když se konečně dostal tak vysoko.

Těžko mu můžeme mít za zlé, že jede na Laver Cup. Zahrát si na takové prestižní akci, za kterou stojí mimo jiné i Roger Federer a kde budou hrát ti nejlepší hráči světa včetně Alcaraze… Pro takového kluka je to splněný sen. 

A kdo ví, jestli právě nějaká taková akce mu nemůže pomoct se nakopnout pro zbytek sezony.

Bob Bryan, kapitán USA, předvídal, že Češi mohou být týmem, který to celé vyhraje. Samozřejmě proč ne, máme dva kluky v první dvacítce. Ale pořád bude dost záležet i na tom, kdo finále bude hrát. Jestli nastoupí Alcaraz za Španělsko, Sinner za domácí Italy.   

Od Bartůňkové se máme na co těšit

Ale příjemný tenisový víkend zdaleka neprožili jen kluci v Davis Cupu. Pochvalu si zaslouží i Nikola Bartůňková, která skvěle využila divokou kartu v Mexiku a zahrála si semifinále na "pětistovce".

Nahrála spoustu bodů a už je 144. na světě, přitom kvůli tomu půlročnímu dopingovému trestu spadla až do páté stovky. 

Je super, že ji ten trest nezlomil, strašně rychle se z toho oklepala a teď předvádí skvělý tenis, který mě ale vůbec nepřekvapuje. Pamatuju si, jak hrála už v juniorech.

Je to šikovná hráčka, umí čop, kraťas, jestli vydrží zdravá, bude fakt vysoko. Nedivím se, že ji přirovnávají ke Káje Muchové, je to podobný typ hráčky, která vám zahraje víc variant. Chodí si pro voleje na síť, nebojí se.

Navíc kvůli tomu loňskému trestu pořád nic neobhajuje, takže do konce roku ji můžeme vidět mnohem blíž první stovce. Máme se na co těšit.