Patří ke generaci Z, jenž je přirovnávána ke sněhovým vločkám. Vyčítá se jim, že jsou moc přecitlivělí a ze všeho se hroutí. "Myslím si, že na to máme trochu právo," oponuje talentovaný herec Maximilián Dolanský. A má pro to vysvětlení.

"V dnešní době jsou mladí lidé šíleně přehlcení. To množství informací a vjemů z celého světa je strašně moc. Zároveň si myslím, že nám teď začíná globální nestabilita, nikdo neví, co bude. Do toho lehká finanční krize a krize v bydlení. Mám pocit, že lidi na nás pokládají vysoké nároky," rozpovídal se mladý talent, který zazářil v seriálu Limity.

Sám vnímá, že je citlivější, ale to spíš kvůli tomu, že je herec. Podle něj jsou umělci empatičtější a víc vnímají různé pocity. Vidí to i na svých slavných rodičích. Přemýšlel i nad tím, že by chodil na terapie kvůli duševní hygieně a také syndromu vyhoření.

"Četl jsem, že naše generace vyhoří už kolem dvacátého roku, což je strašně brzo. Je to tím, že jsme v dnešní době přehlcení. Proto jsem přemýšlel, že bych někam začal chodit, ale mně nejvíc pomůže zmizet, odjet a nic neřešit. To je moje terapie," přiznal Maximilián Dolanský.

Rodiče ho vedli jinou cestou

Vyrůstal v rodině, kde se víc směřovalo k přírodě, rodiče jim místo technických výdobytků kupovali dřevěné hračky a snažili se jim uchovat co nejdéle bezstarostné dětství. Proto se Max společně se sourozenci vzdělávali ve waldorfské škole. 

"Byli jsme hodně venku. Tlačítkový telefon jsem dostal až někdy v devíti letech, což je v dnešní době nereálné. Vidím malé děti s mobily v ruce. Pomohlo mi to déle setrvat ve své vlastní fantazii. Podle mě to potřebuje každé dítě," dodal talentovaný herec. 

Jediné, co bral jako minus u takového stylu vzdělávání, je to, že ve výuce často chyběly cizí jazyky. To by jediné vytkl. Jinak byl rád, že takovým systémem, kdy se učili hodně venku, nedostávali známky a dbalo se na individualitu, prošel. 

Závislost na sociálních sítích

Sám ale přiznává, že teď má k moderním technologiím vřelý vztah. Chytrý telefon nemůže chybět a on sám je velmi aktivní na sociálních sítích.

"Jsem závislý na sociálních sítích. Asi jsem si to nikdy neřekl, že jsem závislý, ale zřejmě jo. Podle mě tím trpí většina populace. Je to asi jedna z nejtěžších závislostí, které dnes člověk může mít," řekl otevřeně.

O tom problému se bavil i s rodiči, kteří si nedávno taky na "stará kolena" pořídili Instagram. Podle nich nad tím člověk stráví hodiny a hodiny, někdy zbytečně moc času. Na druhou stranu přiznává, že to ke své profesi potřebuje. Producenti prý dost často koukají i na počet sledujících, kolik daný umělec má. Ale sám má hranice, za které by nešel. 

"Neměl by se sdílet osobní život. Když člověk prodá osobní život, co mu pak zbyde?" ptá se Max s nadhledem sobě vlastním. 

Na svůj profil dává jen pracovní projekty. Bere to jako jeden z nástrojů, jak se dostat nejen k filmařům, ale také ke svým fanouškům a sdílet s nimi novinky.