Po šesti albech, řadě písní, které se často hrály v rádiích, i astronomických počtech streamů už nelze pochybovat o tom, že OneRepublic patří k nejúspěšnějším kapelám posledních dvaceti let. Na začátku kariéry přitom cestu k posluchačům neměli zrovna umetenou. Oficiálně vznikli v Coloradu Springs v roce 2002, ale zárodky skupiny se datují už do poloviny devadesátých let, kdy frontman Ryan Tedder a kytarista Zach Filkins založili svou první partu, která dnešní sestavě předcházela.

Relativně rychle se jim v nové podobě podařilo podepsat smlouvu s velkým vydavatelstvím (dokonce se kvůli tomu z Republic přejmenovali na OneRepublic, protože název tehdy působil kontroverzně), to s nimi ale dva měsíce před plánovaným vydáním první desky spolupráci nečekaně ukončilo. Kapela tak songy zveřejňovala alespoň přes platformu Myspace, kde počty poslechů rychle přibývaly - tehdy se jednalo o nejpřehrávanější skupinu bez podpory velké vydavatelské firmy. Právě tam si jí všiml i producent Timbaland, který muzikantům podal pomocnou ruku. Nabídl jim uvedení alba pod jeho vlastním labelem Mosley Music Group a přesně tento moment všechno změnil.

Příliš pozdě na omluvu

Timbaland byl totiž v té době na vrcholu, jako producent stál za hity Justina Timberlakea či Nelly Furtado, které v nultých letech opanovaly světové žebříčky. A zafungovalo i jeho spojení s mladými a po úspěchu hladovými pop-rockery, kterým zremixoval první singl Apologize, jenž už měl v té době ve své první podobě na zmíněném Myspacu miliony přehrání. Tklivou baladu o zlomeném srdci a o tom, že "je příliš pozdě na omluvu", přepracoval do modernější podoby s prvky elektronické hudby a zároveň ji zjemnil, čímž podtrhl její emotivní vyznění. Pro formaci šlo o obrovský kariérní zlom jak doma v Americe, tak i v Evropě či Austrálii. Píseň se stala populární takřka po celém světě a otevřela OneRepublic dveře k dalším úspěchům.

Debutové album Dreaming Out Loud z roku 2007, které obsahovalo i další stěžejní singly jako Stop and Stare, Say (All I Need) nebo Mercy a které svým relativně sofistikovaným pojetím na poměry mainstreamového pop-rocku odkazovalo k tvorbě Coldplay, U2, Muse či Snow Patrol, mělo o vysoké prodeje postaráno.

Tedder skládal pro Beyoncé i Adele

V dalších letech následovala řada dalších populárních písní. Podobně jako mnoho dalších kapel i OneRepublic nastřádali nejvíce zásadních kousků na prvních třech řadových deskách. Mohli se spolehnout na charakteristický autorský rukopis Ryana Teddera, který v té době platil za jednoho z nejplodnějších hitmakerů - ostatně mimo písní své domovské formace stojí i za mnoha songy jiných popových umělců: od Beyoncé (Halo) přes Leonu Lewis (Bleeding Love), Taylor Swift (spolupráce na desce 1989) až po Adele (dva songy z jejího nejslavnějšího alba 21).

Zatímco druhá studiovka Waking Up se skladbami jako All The Right Moves, Secrets nebo Good Life z roku 2009 spíše jen potvrzovala pozice dobyté se zmíněným debutem, zcela stěžejní se pro budoucnost uskupení stala deska číslo tři - Native z roku 2013.

Počítání hvězd i streamů

Ta obsahovala energickou a extrémně nakažlivou hitovku Counting Stars o překonávání životních zkoušek. Píseň, která kombinovala chytlavý pop-rockový motiv se syrovým, až dřevním zvukem, dokonce překonala úspěch Apologize. V Británii se stala žebříčkovým číslem jedna, v USA dosáhla na druhé místo. A co se týče streamů, dnes má její klip ohromujících 4,2 miliardy přehrání na YouTube, což ho řadí mezi vůbec nejpopulárnější hudební videa na této platformě. Za zmínku ale určitě stojí i neméně výjimečné tři miliardy poslechů na Spotify.

Repertoárovými stálicemi se z této nahrávky staly ale také Something I Need, Love Runs Out nebo I Lived - a není divu, že žádná z nich na čerstvě vydané výběrovce nechybí. V taneční verzi od švédského DJe Alessa se na ní objevila také skladba If I Lose Myself, která ve své době potvrzovala sílící tendence kapely svou tvorbu více sbližovat s elektronickou scénou, čímž chtěla zřejmě oslovit i mladší publikum.

Tímto pro ně experimentálním směrem se OneRepublic vydali hlavně na čtvrté studiovce Oh My My, která se ale dočkala rozpačitého přijetí u fanoušků i kritiků. Ani další dvě desky Human (2021) a loňská Artiffical Paradise už coloradskou partu nevrátily na tvůrčí vrchol.

V novějším repertoáru je často znát jistá skladatelská rutina a ztráta původní strhující živelnosti na úkor uhlazené syntetičnosti. Přesto se formaci podařilo přihodit do své hitové pokladnice několik dalších masově populárních kousků, což jí vzhledem k bohaté historii na udržení pozice jedné z nejžádanějších kapel stačí.

Hit z Top Gunu a předělávka O-Zone

Pomáhají jí různé berličky v podobě spoluprací s dalšími slavnými jmény či úspěšnými projekty. Hned jako první písničku na best of vybrali hudebníci I Ain't Worried - svůj největší hit posledních let. Ten vyšel v roce 2022 na soundtracku k filmovému trháku Top Gun: Maverick (jako druhý singl po Hold My Hand od Lady Gaga) a vrátil formaci do top desítky hitparád v USA i Velké Británii. Do dnešního dne jí také zajistil dvě miliardy přehrání na Spotify.

Pokud vám ale pohodové hvízdání v songu něco připomíná, nemýlíte se - Tedder a spol. tam totiž zakomponovali prvky singlu Young Folks od švédského dua Peter Bjorn and John z roku 2006. V současném hudebním průmyslu se zkrátka recykluje ostošest a ani OneRepublic nejsou výjimkou.

Podobný příběh se váže i ke spolupráci s Davidem Guettou I Don't Wanna Wait z minulého roku. Diskotéková hymna je totiž předělávkou Dragostea Din Tei moldavských O-Zone z roku 2003, což pamětníci poznají už po několika sekundách, protože originálu ve své době opravdu nešlo uniknout.

Kompilace The Collection obsahuje v základní fyzické verzi šestnáct nejzásadnějších položek. A protože streamovací platformy unesou vše, nabízí  digitální verze ještě deset songů navíc. Mezi těmito bonusy je třeba i píseň Nobody, která se minulý rok stala závěrečným hudebním motivem japonské anime série Kaidžú No. 8.

Výběr představuje reprezentativní průřez dosavadní, zhruba dvacet let trvající hudební cestou OneRepublic. A také jde o skvělou pozvánku na blížící se pražskou zastávku turné Escape To Europe 2025. Do O2 areny se Ryan Tedder a spol. vrátí 5. října po třech letech - mezitím vystoupili ještě v roce 2023 na festivalu Colours Of Ostrava. O tom, že hity z této kolekce budou tvořit kostru setlistu, určitě nikdo nepochybuje.