Chlapec, kterému je dnes třináct let, se měl narodit jako zdravé miminko. Jenže vinou komplikovaného porodu málem zemřel. Lékařům se ho sice podařilo zachránit, ale jeho mozek utrpěl vážné poškození.

"Porodník mu zhmoždil pravou polovinu mozku. Pak se ukázalo, že mu otéká hlavička. V hlavě má nyní čerpadlo zavedené do bříška. K tomu se přidala středně těžká mentální retardace, epilepsie a vše v pravé části mozku je tím ovlivněné," vyjmenoval otec následky, které syn utrpěl při narození.

Rodinná tragédie zasáhla i vztah rodičů. Deset let se snažili, aby měl chlapec pevné zázemí a úplnou rodinu. Nakonec si však matka našla jiného partnera a manželství se rozpadlo. Syn zůstal v její péči a s otcem se vídal každý druhý víkend.

Jenže po půl roce si otec začal všímat podivných modřin na synově těle, které dřív neměl. Mezitím byl chlapec, jehož totožnost redakce zná, dvakrát hospitalizován na psychiatrické klinice - v Lounech a později v Opařanech.

"Po pobytu u matky začal být nezvladatelný. U mě se choval vždycky v pohodě, neviděl jsem žádné příznaky, proč by měl být hospitalizovaný na psychiatrii. Všechno se to dělo bez mého vědomí a souhlasu. A do toho se objevovaly ty modřiny, které mi připadaly hodně podezřelé," popsal otec.

Na podlitiny začala upozorňovat i ředitelka stacionáře, kam chlapec docházel. Zavolala policii a dítě odvezli do nemocnice. Otec následně požádal o předběžné opatření, kterým soud svěřil syna do jeho péče. Nechtěl, aby čelil dalšímu násilí. Matka přitom tvrdila, že si modřiny způsoboval sám pády na zem.

Za vším stojí otčím?

Během manželství si otec ničeho podobného nevšiml. Domnívá se proto, že za vším stojí otčím chlapce, který k němu nemá vztah a údajně bývá dost agresivní. Jednou napadl dokonce i jeho samotného.

"Několikrát mě fyzicky napadl při předání syna. Jednou mě přepadl v parku, kopal mě i do hlavy. Skončil jsem v nemocnici a teď už se to řeší soudně. Je obviněný z trestného činu," dodává otec.

Strach z žen

Od doby, kdy chlapec žil s matkou a jejím partnerem, začal mít problém se ženami - bál se jich, býval na ně agresivní, napadal je a sprostě jim nadával. To působilo potíže nejen v osobním životě jeho otce, který si nemůže najít novou partnerku, ale také ve stacionáři, kde pracuje většinou ženský personál. Ten si s chlapcovým chováním nedokázal poradit.

"On jim ubližuje. Tahá je za vlasy, plive jim do obličeje a nadává. Proto taky nemám přítelkyni. Řešíme to psychiatrickou pomocí, dostává antidepresiva. Jenže po nich přibírá. Musíme proto pracovat na jeho kondici, ale pohybu má naštěstí dostatek - pořídil jsem nám i pejska," popisuje otec.

Od té doby, co chlapec žije s tátou, se hodně zklidnil a stabilizoval. Žádné modřiny už nemá a ani nepadá, jak tvrdila matka. Ta se ale svého syna nechce vzdát. Přestože na asistované návštěvy někdy ani nedorazí bez omluvy, usiluje o to, aby ho dostala zpět do své péče.

Proč to všechno dělá? Podle otce je zdatnou manipulátorkou, která chce mít všechno pod kontrolou. On se ale svého syna vzdát nehodlá. Chce, aby se stabilizoval a měl šanci na spokojený život. Doufá, že jednou potká dívku s podobným postižením, budou spolu žít v chráněném bydlení a najdou své štěstí.