Hřebík v roce 2001 přejel se Spartou Feyenoord Rotterdam či Porto na lavičce s Jose Mourinhem. "Sparta byla v Lize mistrů na základě kritérií UEFA dokonce vyhodnocena jako nejlepší tým měsíce října. A po výhře nad Portem bylo z Mourinhova výrazu v obličeji patrné, že by mě nejradši probodnul," vzpomíná s úsměvem trenér, jehož tým na Letné zatopil i Realu Madrid. Byť Galácticos v čele se Zinedinem Zidanem a Robertem Carlosem nakonec v Praze zvítězili s odřenýma ušima 3:2.

Jak jste šel úspěchu českého týmu v Lize mistrů naproti?

Ve Spartě jsem tenkrát radikálně měnil způsob hry. Přecházeli jsme na zónové, blokové bránění s presinkem. Vzpomínám si, jak moderátor Míra Bosák v televizi říkal, že hráče učím presink a že tvrdím, že když z presinku vypadne jeden náš hráč, vznikne v obranné fázi problém, a když dva hráči, je to průšvih a presink se potom nemůže používat. Je to už víc jak dvacet let, ale platí to pořád a několikrát podtrženě. Náš presink se už tehdy v podstatě nelišil od současného.

Bez presinku už zkrátka top fotbal hrát nelze.

Kdo chce uspět, musí ho umět. Ale musí taky vědět, kdy a kde ho správně používat. Nesmí si takzvaně naběhnout. Když se do něj nemůžou zapojit všichni hráči, je lepší použít blokové bránění anebo zpomalovací presink. Podrobnosti jsou popsané v knize vydané v Anglii a Německu, kterou jsme napsali s Lacem Borbélym. Ralf Rangnick, top evropský trenér a současný kouč rakouské reprezentace, prohlásil, že je to jedna z nejlepších sportovních knih.

O vítězstvích a porážkách na trávníku rozhoduje strategie. Co jste nacvičovali třeba před utkáním s Realem Madrid?

Jedna část zápasové taktiky byla, že jsme chtěli nechat stopera Hierra schválně při rozehrávce volného, protože on rozehrával nejpomaleji. Tím jsme chtěli jejich akce ještě víc zpomalit. Současně byli určení hráči, kteří Hierra začali napadat v situaci, kdy už měl míč v držení a rozhlížel se, komu ho přihraje. Takhle jsme i pár míčů získali.

To by však asi samo o sobě k vyrovnané bitvě s kolosem nestačilo.

Speciálně jsme se připravovali na Roberta Carlose. Ukazovali jsme si na videu, kam naznačuje kličku, když dostane míč. Potřebovali jsme, abychom mu na ty náznaky pohybu neskákali. Abychom mu nedolili používat to, co uměl dobře. Protože když mu na to soupeř skočil, byl z toho průšvih. Museli jsme na to hráče, hlavně Sionka s Flachbartem, kteří hráli na jeho straně, připravit. Snažili jsme se celkově, aby hráči Realu nemohli jít snadno do obejití jeden na jednoho. Trénovali jsme jenom takové stínování při bránění, aby nás neobešli.

Pamatuju si, jak za mnou přišel Martin Hašek a říkal: Trenére, kluci vás moc nechápou, jak jim říkáte, že nemají chtít soupeři vzít míč. Měl byste to znovu rozebrat. Bylo důležité, že mi to řekl. Proti Realu jsme totiž museli při bránění zaprvé nefaulovat a za druhé jsme potřebovali, aby nás Roberto Carlos a spol. lehce neobcházeli.

Jaký byl stěžejní bod taktického plánu pro útočení?

Chtěli jsme využít, že Real tehdy špatně bránil, jeho čtyři hráči zůstávali před míčem a jen šest bylo za ním. Takže jsme potřebovali rychlé protiútoky. Museli jsme se o ně pokoušet i za cenu toho, že to zkazíme.

Docela to klaplo, ne?

Ne všichni to tak berou. Nedávno jsem se byl v Benešově podívat na utkání se Soběslaví. Přišli za mnou středně staří fanoušci Sparty a jeden mi říkal: Vy jste po zápase s Realem v přímé přenosu zlikvidoval Radka Slončíka. Já na to: Jak zlikvidoval? Svedl jste tu porážku na něj. Vysvětlil jsem mu, že jsem na něj porážku nesvedl. Jen jsem něco říkal kvůli rozhodujícímu třetímu gólu, který jsme dostali a že to bylo z jasného důvodu.

Z jakého?

Radek už v týdnu ode mě věděl, že pravděpodobně nastoupí a připravoval jsem ho v první řadě na to, aby se při obranné fázi pohyboval v určitém prostoru, protože on měl s bráněním problémy. No a on se pak na to v utkání vykašlal. Šel jsem po zápase za ním a říkal jsem mu: Slone, vidíš, kdybys tam byl, tak ten gól nepadl. Tam jsi měl být. Nic jiného jsem mu neřekl. Ale v Soběslavi jsem brán tak, že jsem zlikvidoval Slončíka v přímém přenosu. Přitom kdyby lidi věděli, jak jsem jel za doktory, abych se dozvěděl, co si s ním můžu dovolit v tréninku a co ne. Snažil jsem se pro něj udělat maximum.

Dnes už snad každý ví, jak je důležité včasné přepínání z útoku do obrany.

Já jsem se už tehdy snažil v novinách a v televizi říct, bez čeho se nedá v Evropě uspět. Snažil jsem se, aby se i na nižších úrovních ve fotbale, když už jsem měl to štěstí, že jsem se jako trenér dostal na úroveň Ligy mistrů, jinak přemýšlelo. Nesetkalo se to moc s pochopením. Třeba hráči, kteří hráli ligu, o mně v té době říkali, že fotbal je jednoduchý a já že chci zbytečné složitosti. Ale co jsem chtěl tenkrát, je málo oproti tomu, co se chce dnes.

Co se v současnosti na top levelu vyžaduje?

Slavia zatím čeká na výhru v Lize mistrů, přitom její celoplošná hra vypadá i pro diváky zajímavě a dobře. Nemůže se říct, že dělá triviální chyby. Ale vývoj fotbalu je neúprosný. Dnes můžete dostat gól, aniž uděláte chybu. Respektive můžete vstřelit gól, aniž by soupeř udělal chybu. Pokud vedete útok ve více hráčích, kteří jsou od sebe pět, deset metrů, timing, naběhnutí, prudkost přihrávky jsou správné, nedá se gólu zabránit. Ale pak rozhodující i situace, kdy někdo podcení prostor a nepracuje v něm na sto procent.

Což v duelu s Bodö/Glimt nastalo před druhým gólem ve slávistické síti. Nebo ne?

Všichni hráči Slavie byli, když se jim to stalo, orientovaní, na útočnou fázi a pozdě přepnuli. A proč byla penalta proti Slavii, která kdyby byla využitá, zápas měl jiný vývoj? Protože obránce Mboji se snažil soupeři, který vnikal do vápna, vzít míč. Jenže soupeř byl rychlý, bránící hráč byl v souboji pozdě a důsledkem byl faul. Úspěšná mužstva na nejvyšší úrovni nechtějí už v těchto situacích vzít míč soupeři. Brání tak, že neudělají faul. Fotbal se vyvinul tak, že musíte mít takovou obrannou fázi, aby v ní nevznikaly velké prostory, do kterých se dá naběhnout.

Dnes už neubráníte situace, kdybyste bránili systémem 3 hráči před míčem, 7 za ním. Už musíte bránit 2:8, 1:9, někdy i 0:10. Hráči musí být dostatečně blízko u sebe, aby nemuseli faulovat. A ještě nesmí být hřiště hluboké, aby soupeř neměl velké prostory pro manipulaci s míčem a náběhy. Když jsme se Spartou hráli Ligu mistrů, měli jsme základní obranné rozestavení 1:9. Hráči věděli, jak se mají zastupovat a že nesmí mít velkou hloubku. Mužstva, která uspějí v Lize mistrů, většinou v národních ligách dostávají nejméně gólů. Uvědomují si, že když v současné době inkasujete, těžko se góly dávají. Vstřelit gól je hrozně náročné, nejen z hlediska tréninkových návyků, ale i kvality hráčů.

Jaké zbraně jsou momentálně v ofenzivě nejúčinnější?

Útočnou fázi už nemůžete mít postavenou na jednotlivcích. Potřebujete vědomou spolupráci více hráčů, tedy v tréninku naučenou součinnost. Aby mužstvo vědělo, jakým způsobem se hráči budou pohybovat a jaké prostory budou využívat. Musí vědět, jaké prostory jsou předurčené pro lepší účinnost útoku. Třeba když útočíte postupným útokem do postavené obrany, musíte se snažit dostat se až k brankové čáře a využít nabíhání na přihrávku od brankové čáry, protože ta je nejefektivnější. Když centrujete dopředu, protihráči všechno vidí, v zorném poli mají celý prostor. Kdežto když centrujete od brankové čáry, bránící hráči za sebe nevidí vůbec a nevědí, co se tam děje. Výborně toho využívá Erling Haaland.

Už slyším připomínku: Ale my takové hráče nemáme.

Co se týče individuální techniky, jsou na tom naši hráči přibližně podobně jako evropští hráči. Podívejme se na Kevina de Bruyneho. Nikdy nebyl cirkusovým virtuózem s míčem. Co se týče zpracování nebo převzetí míče pod tlakem, hrají naši hráči v podobné kvalitě. De Bruyneho jsem pečlivě sledoval v několika zápasech a neobešel ani jednoho soupeře. Přitom u nás se říká: Musíš obejít jeden na jednoho. Nebo se u nás mluví o tom, že nemáme kreativní hráče.

Nesouhlasíte?

Když se podíváme na zápasy Liverpoolu nebo Arsenalu, v čem spočívá jejich kreativita? V tom, že zvolí jednoduchou činnost, třeba jednoduchou přihrávku, ale v těch situacích, které řeší, mají dvě, tři možnosti volby. A oni umí zvolit tu správnou, efektivní. Takže na to, abychom měli u nás tvořivé hráče, potřebujeme mít kreativitu bez míče. Klíč je v pohybu hráčů bez míče, nebo v nabídce. Bez nabídky z jednoho doteku nepřihrajete. Ale my do českého fotbalového prostředí neseme alibi - nemáme kreativní hráče. Místo toho bychom se měli zaměřit na to, co může dovést české týmy k úspěchu na nejvyšší evropské scéně.

Shrnu to: umět držet soupeře co nejdál od vlastní branky. Nepouštět ho blízko k vlastnímu pokutovému území a do něj díky bezpečnému presinku a vypumpování. Nedělat fauly. Využívat rychlé protiútoky po zisku míče. Při postupných útocích požívat natrénované vědomé součinnosti více hráčů. Mít v zásobě naučené signály při útočných standardních situacích. Udělat správnou analýzu možné hry soupeře v konfrontací s naší možnou hrou. Využívat správně slabé stránky hry soupeře a eliminovat organizací vlastní hry silné stránky soupeře. Správně reagovat na vývoj zápasu. Pomodlit se a mít kliku.