Dominguez v podcastu přiznává, že Escobarovu nabídku nejprve odmítl. "Byl jsem spokojený. Čtyři miliony dolarů měsíčně za lety pro konkurenci mi stačily," říká. Jenže Escobar, přezdívaný Patrón, mu přihodil částku, kterou nešlo ignorovat: 20 milionů dolarů měsíčně. "Najednou jsem měl třicet Lamborghini. Auto mi přivezli podle toho, jakou košili jsem si ráno oblékl," vypráví s nadsázkou.

Do světa pašování se přitom dostal úplně náhodou. Po smrti otce, floridského developera, přišel o dědictví a ocitl se v dluzích. Aby zachránil rozestavěný cukrovar na Haiti, naučil se pilotovat letadlo a začal pro drogové dealery převážet marihuanu. Když ale zpackal zásilku za 800 tisíc dolarů, dostal ultimátum: buď splatí dluh, nebo se i s rodinou rozloučí se životem. Jedinou možností bylo vzít první let s kokainem. "Nikdy jsem drogy nebral, ani jsem je nechtěl pašovat. Ale okolnosti mě do toho nakonec natlačily," říká.

"Byl jsem pánem světa."

První zásilka mu vynesla milion dolarů - a byla to cesta bez návratu. Dominguez se osvědčil jako spolehlivý pilot, nikdy neztratil náklad a brzy si získal Escobarovu pozornost. "Upřímně, Escobar pro mě tehdy nic neznamenal. Já byl pánem světa. Chodil jsem po vodě. Čtyři miliony měsíčně - co víc jsem mohl chtít?" vzpomíná. Až když kolumbijský boss zvedl odměnu na pět milionů za let, pokud vzlétne čtyřikrát za měsíc, souhlasil.

Postupně se Dominguez proměnil z pouhého kurýra v obchodníka. Escobar mu začal platit v kokainu a on sám ho prodával, pral peníze a následně investoval. Tvrdí, že vlastnil flotilu třiceti letadel, luxusní vily, autopůjčovnu exotických vozů, dokonce i mládě pumy, které pojmenoval Top Cat.

Sen se zhroutil v dubnu 1988. Federální agenti obklíčili jeho floridský dům, zabavili desítky aut - Ferrari, Lamborghini i Excalibury - a několik letadel. Obvinili ho z pašování tun drog a praní peněz. V roce 1991 přiznal vinu a strávil třináct let za mřížemi, dva z nich na samotce poté, co se provalil jeho plán na útěk vrtulníkem přímo z vězení.

Dnes je Dominguezovi 73 let. Tvrdí, že svůj dluh společnosti si odpykal a chce začít znovu - tentokrát poctivě. "Selžeš jen tehdy, když to vzdáš. Spadneš? Padej směrem dopředu - to už jsi vlastně ušel dva kroky navíc. Sklenice je tak pro mě vždycky do půlky plná," uzavírá svůj příběh.