Klára Vytisková dlouho patřila k interpretům, kteří se drželi anglických textů - bylo tomu tak jak na obou albech její kapely Toxique, tak i na dalších dvou sólových počinech. Také ona, jako mnoho jiných kolegů a kolegyň, však zřejmě pochopila, že pokud jí záleží na tom, aby domácí posluchači naplno vstřebali i obsah jejích písní, je přechod k češtině nevyhnutelný.

V průběhu let a nejspíš i vlivem trojnásobného mateřství také ve svém projevu znatelně zcivilněla. Když se na scéně zjevila v roce 2008 s debutovým albem zmíněné formace Toxique, poutala pozornost jistou výstředností - ať už volbou kostýmů, či divokým poskakováním po pódiu. Už na prvních dvou sólovkách (Home z roku 2015 a Love Is Gold z roku 2020) ale bylo patrné jisté ukotvení, v textech začala více zdůrazňovat témata domova, rodiny, sebelásky a nalezení vlastního místa v životě.

Čeština tyto obsahové náměty ještě zdůrazňuje a činí je pro posluchače významnějšími, snáze uchopitelnými - přiznejme si, že nad anglickými texty se u nás nejspíš zamýšlí jen málokdo. Vytisková rozdělila album na dvě tematické poloviny: první s názvem V+++ přináší introspektivní hledání, ta druhá +EGA se naopak zabývá vztahy s okolím.

Pop-rockové písničkářství v retro přebalu

Hudebně se také posunula, zatímco v minulosti směřovaly její skladby spíše pod diskokouli, tentokrát se profiluje víceméně jako pop-rocková písničkářka. Své songy však nadále halí do retro přebalu. Sama říká, že se inspirovala "láskou k sedmdesátkovým vinylům, kombinovanou s živou energií punkových klubů, ve kterých hrála s kapelou už během střední školy".

Za vyzdvihnutí stojí také skutečnost, že ke každé z deseti skladeb natočila ve spolupráci s režisérkou a fotografkou Anežkou Horovou videoklipy. Byť jde většinou o jednoduše pojaté snímky, na dnešní dobu jde o unikátní přístup, protože s přesunem velké části posluchačů od videoportálu YouTube k audioplatformám typu Spotify naopak spousta umělců od točení videí upouští. Hudební videoklip má přitom i dnes stále svou důležitou funkci - jednak na jednotlivé písně v množství vznikající muziky lépe upozorní a také pomáhá konzumentovi vytvářet obrazové asociace, se kterými si pak skladbu spojí a díky kterým mu spíše utkví v paměti.

Pohled na malicherné problémy z výšky

Hned v prvním kousku Cesty se zpěvačka zamýšlí nad klikatostí a nepředvídatelností životních drah. "Možná že cíl je jen tak jít, i cesty neznámý někam vedou," prozpěvuje si do příjemné melodie v jednom z nejpopovějších songů tracklistu.

Naopak titulní skladba Vega inspirovaná stejnojmennou hvězdou zvukově překvapí svou rockovou řízností. Klára zde zkouší polohu, která pro ni dříve nebývala typická a která k jejím současným civilním výpovědím popravdě až tak nesedí. Vesmírné téma vysvětlila autorka následovně: "Když uspíme děti, často sedáme s manželem na terase a koukáme na hvězdy, tenhle pohled mi dává klid, pocit, že starosti běžného dne jsou většinou malicherné a občas se příliš zaobíráme sami sebou. Chtěla jsem na svět a život koukat pohledem hvězdy, z výšky, s nadhledem."

Pravdivost této citace potvrzují další zařazené položky, třeba zahloubaná a pozvolna plynoucí Melancholie, v níž zkoumá své nitro. "Musím do hloubky jít a zadržet dech, počítám s tím, že najdu i to, co o sobě netuším," stojí v textu. Na pozadí lze zaslechnout šumění oceánu, o kterém interpretka také zpívá. V další skladbě středního tempa Vnitřní já zase zmiňuje rychlost doby a potřebu nezapomínat pečovat sama o sebe: "Vždyť ty máš srdce na dlani, nesoudíš a všechno o mně víš, ty jsi moje vnitřní já, s tebou sním, bez tebe nejdu spát."

Taneční rytmus i folkový duet s Janou Kirschner

Ve druhé půlce, zabývající se světem okolo, se rytmus zrychluje a některé položky znovu svádí k tanci, jak bývalo pro Vytiskovou v minulosti běžné. Platí to zejména o trochu potrhlé spolupráci se zpěvákem a rapperem 7krát3 ve skladbě Chci tě vzít do reality, která neskrývá ambice přimět posluchače rozvlnit boky, byť vokály zmíněného interpreta jsou velmi specifické a pro leckteré uši až nepříjemné.

K těm povedeným patří rozhodně následující písnička Každej je nějakej, v níž oslavuje unikátnost každého z nás a nabádá k tomu, abychom se na svět nedívali tak striktně pouze svou zkreslenou optikou. "Každej je nějakej a ty to víš, hodně věcí neovlivníš, uvolni se a dej si klid," zpívá umělkyně smířlivě do uvolněného podkladu, který roztančí, aniž by příliš tlačil na pilu.

Zaujme také duet se Štěpánem Urbanem Ega, ve které se oba interpreti snaží zahojit rány své duše nákupem těch správných ingrediencí ve večerce. "Šunka, sýr, klid a smír, do košíku dát si pro štěstí, máslo, toust, trocha vlídnosti, zapeču si s láskou," zní z nakažlivě rytmického kusu. Stojí za zmínku, že Vytisková seděla v porotě SuperStar v ročníku 2015, ve kterém se do finále s pozdější vítězkou Emmou Drobnou dostal právě v této písni hostující zpěvák.

Jednoznačně však z druhé poloviny - a vlastně i z celého dvojalba - vyčnívá duet s Janou Kirschner Řeka, zaranžovaný jako ryze folková píseň. Zatímco hlasu její slovenské kolegyně tato komornost vždy slušela, pro Vytiskovou je takové "nahé" podání novinkou. Téma obracející se k přirozenému běhu věcí a potřebě "nechat plout" by se spíš hodilo do první, křehčí části, v každém případě však vznikla spolupráce dvou výrazných ženských osobností hodná pozornosti.

Sympaticky civilní deska bez křeče

Na to, jak se Vytisková na nahrávce žánrově rozkročila, se podařilo uchovat dojem celistvosti. A to i přesto, že album nemá jednotnou produkci, konečnou podobu písní si vzali na starost například Reginald, Ronald Janeček, Under My Pillow, Jan Vávra, David Kandler nebo už zmíněný Štěpán Urban.

Deset skladeb doplňují i dvě kratší stopy Strom a Bus, které slouží jako určité předěly, mosty mezi songy. Právě v Busu jakožto předvoji následujícího Ega mluví interpretka o tom, jak důležité je mít vnitřní skořápku neporušenou, protože jinak nás může kdokoliv nevhodným slovem rozebrat na kusy. Dá se říct, že tím shrnuje námět celé desky.

Nejsympatičtější je na výsledku právě civilní obsah. Zpěvačka se nesnaží za každou cenu přijít s převratnými tématy, jen aby zvýšila své šance zaujmout na současném přeplněném hudebním trhu. Přesvědčivě zpracovává myšlenky, kterými se evidentně ve svém životě zabývá, protože zcela přirozeně navazují na její předešlé písně - jen tentokrát zpívá česky. Přechod k mateřštině přitom zvládla bez křeče, v žádném z textů slova nedrhnou, autorce se srozumitelně daří sdělit, co má na srdci. Nejspíš tomu pomohli i spolutvůrci textů, na většině z nich se podílel zkušený Jan Vávra.

VEGA asi nebude aspirovat na titul "Album roku" v různých výročních anketách, pozornost si přesto zaslouží. Necílí na posluchače hledající krátkodobé zabavení v souladu s momentálními trendy, ale spíše na ty, kteří upřednostňují dlouhodobou hodnotu, poctivý přístup a důraz na kvalitu, uvěřitelnost a kontinuitu.