"Jsme v protektorátu Čechy a Morava, je čtvrtek 28. května 1942. Praha je ochromena restrikcemi, prohlídkami, je omezena veškerá doprava, je zakázáno veškeré kulturní dění. V podzemí kostela kus pod Karlovým náměstím se dohromady protínají příběhy 7 mladých mužů, kteří posledních několik let strávili útěkem z protektorátu a tvrdým výcvikem, aby se nakonec mohli vrátit domů a bojovat. A přesně v tento moment se začíná odehrávat příběh našeho larpu," popisují autorky zážitkové hry Jana Raila Hlavsová a Lucie Procházková.

Obě ženy tak potvrzují fakt, že larp, tedy hraní rolových her naživo bez publika a pouze pro vlastní zážitek, už dávno není doménou obdivovatelů fantasy světů Pána prstenů nebo Zaklínače. "Věděly jsme, že tak významná historická událost bude na zpracování náročná. Obě hrajeme a organizujeme larpy téměř 20 let. Zároveň to bylo velké balancování na hraně, jak využít znalost velkého množství historických detailů, a zároveň udržet dynamiku a živost hry," vysvětluje historička Hlavsová. 

Autorky zároveň zdůrazňují, že i přes velké množství dobových reálií se nejedná o věrnou rekonstrukci historických událostí. "Hráči například nedostanou kávu, protože ta tehdy už nebyla k mání a pila se místo ní cikorka, zároveň žádná z hráčských postav není smyšlená. Nicméně pro dramatický vývoj hry jsme si upravily například časový sled některých událostí, setkání jednotlivých postav a jejich příbuzných nebo milostné linky ve hře. Pořád je to hra založená na historických událostech," vysvětlují. 

Atmosféru Kryptu 1942 si však i přesto pochvalují. "Díky realistickým prostorám starého kina a původně středověkých sklepů je herní imerze neskutečná. Není tam sice taková zima, jako byla tehdy v té reálné kryptě, ale sporé osvětlení, dobové vybavení a simulované hlášení veřejného rozhlasu má své kouzlo tak jako tak."

"I když je organizace takové akce fyzicky i emočně náročná, pohled do očí hráčů, kteří právě prožili tenhle silný a důležitý příběh, je k nezaplacení. A hlavně si všichni nesou dál zájem a chuť se o lidech té doby a jejich životech dozvídat dál. Jeden z hráčů například našel zalíbení v dobové módě, prošel si všechna místa v Praze, kde se pohyboval "jeho" parašutista, a teď bere své přátelé a známé na procházky a vypráví ten příběh dál," popisuje Procházková.

Příběh Krypty 1942 však není jen o parašutistech. "Kněz Vladimír Petřek byl dlouhou dobu opomíjenou postavou celé téhle kapitoly českých dějin. My jsme mu chtěly dát maximální prostor. Nechat vyniknout jeho komplexní povahu, talent, citlivost i rozhodnost a odvahu," doplňuje Procházková. Stejně tak se ve hře vyskytují i ženské postavy.

České ženy, které pomáhaly účastníkům atentátu, jsou často popisované jako jejich milenky. Ve skutečnosti ale hrály důležitou roli v protinacistickém odboji. Parašutisty Josefa Gabčíka a Jana Kubiše vázal s Annou Malinovou a Marií Kovárníkovou skutečně hluboký cit. "Odbýt tak významné postavy v českých dějinách jen jako milenky parašutistů by byla velká chyba," shodují se autorky.

"Počítaly jsme s tím, že hra přináší silné téma a hráči tak budou prožívat nápor různých emocí. A nejen oni, ale každý, kdo nám při uvádění pomáhá. Žádná z postav, ať hráčských, nebo pomocných, není smyšlená. Všechno jsou to reálné osudy reálných lidí. S maximální úctou a historickou rešerší je necháváme, aby své larpové představitele vzali takříkajíc za ruku a provedli je svým příběhem."

Hlavsová i Procházková se shodují, že je pro ně důležité, aby si hráči ze hry odnesli přímé spojení s příběhem lidí, kteří tragické události skutečně prožili. "Vždyť parašutisté a odbojáři tehdy v konečném důsledku zachránili republiku před vyhlazením. Je strašné, že následná heydrichiáda stála život na 1500 lidí.

Den vypálení Lidic pak musel být pro všechny zúčastněné nepředstavitelným vnitřním peklem. Ale tohle všechno de facto udrželo na živu dalších deset milionů lidí. A v Kryptě 1942 si hráči na maličké částečky těch skutečných příběhů mohou sáhnout, zkusit je pochopit, porozumět jim, nebo prostě jen vědět víc," uzavírají autorky.