Ukrajinskou novinářku Viktorii Roščynovou Rusové zajali v průběhu roku 2023 při natáčení reportáží v okupovaném Záporoží. Sbírala zde informace o mizejících ukrajinských civilistech. Nakonec ale sama zmizela. Živá už se na Ukrajinu nevrátila. Rusové letos vrátili pouze její tělo se stopami po mučení. Některé její tělesné orgány chyběly, zřejmě ve snaze mučení zakrýt. 

Není ale jediná. Na Ruskem okupovaných územích mizí stovky až tisíce ukrajinských civilistů. Jak popisuje nezávislý ruský investigativní server iStories, takovým lidem se říká "duchové". Neví se totiž, kde se nacházejí ani zda jsou naživu, či mrtví. Rusové podle odhadů v současnosti zadržují 16 až 20 tisíc ukrajinských civilistů. Přesný počet ale právě kvůli tomu, že lidé mnohdy mizí beze stopy, není možné určit.

Vězni jsou drženi v izolaci bez přístupu k právníkovi. Ruské úřady většinou ani nechtějí přiznat, že člověka zadržely. Jediným zdrojem informací o zmizelých jsou tak propuštění vězni, kteří je během svého pobytu v ruských věznicích potkali. Věznice jsou z části na okupovaných územích, část je pak v Rusku poblíž hranic s Ukrajinou.

Nejde přitom o typická vězení, ale spíše budovy přestavěné tak, aby ubytovaly zmizelé. Podle vyšetřování ukrajinských novinářů je tak například používána budova odborné školy, policejní oddělení či garáže v industriálním areálu. 

Krom mučení jsou i podmínky, v kterých jsou lidé drženi, mnohem horší než v oficiálních ruských věznicích. "Jeden unesený uvedl, že spali na dveřích rozložených na podlaze, další vzpomínal, že na dřevěných paletách. Na podzim a v zimě byla tuhá zima a lidé se museli zabalit do jakýchkoli bund, které našli. Nebyly tam žádné hygienické potřeby. Jeden kbelík sloužil jako toaleta pro všechny. Jídla bylo málo. Bylo slyšet křik bitých lidí," popisují investigativci jedno z míst, kde bylo během několika měsíců zadržováno až dvacet Ukrajinců.

Jak popisuje server, maximální doba, po kterou ruské úřady mohou člověka oficiálně zdržovat bez rozhodnutí soudu, je 48 hodin. Doba se prodlužuje na 30 dnů, pokud je člověk zadržený na území, kde je vyhlášeno stanné právo - to jsou právě okupovaná území Ukrajiny. Ve skutečnosti to ale neplatí. Lidé mizí na měsíce i roky. Novinářům se na základě rozhovorů s unesenými povedlo zrekonstruovat, jak takové zmizení probíhá.

Lidé, kteří člověka "zatýkají", nikdy neuvádějí svá jména ani nepředkládají žádné doklady. Jde většinou o operativce tajné služby FSB, případně příslušníky speciálních jednotek. O zatčení přitom mnohdy nevědí ani místní úřady. Policie někdy dokonce vyhlásí pátrání po člověku jako po pohřešovaném, on ale mezitím zmizí v některém z neoficiálních vězení, označovaných jako "přechodná". Odtud může být po nějaké době propuštěn, nebo putuje do oficiálního vězení. Někteří lidé ale zmizí úplně.

Stovky lidí zmizely například z Melitopolu, který Rusové okupují od roku 2022. "Se začátkem školního roku začali být unášeni učitelé a ředitelé škol, kteří nadále vyučovali podle ukrajinských standardů. Lidé byli unášeni i za výkupné - pět až šest tisíc eur, přičemž člověk dostal šanci být propuštěn a opustit okupované území i s rodinou," popisují investigativci.

Lidé byli zadrženi, například pokud porušili zákaz vycházení. Mizí i partyzáni, kteří ve městě organizují odboj. Lidé ale mizí z nejrůznějších důvodů - například pokud Rusové zjistí, že jde o ukrajinské veterány nebo obyvatele města, kteří odmítají spolupráci s okupačními úřady.

Jedním z těch, kteří spolupráci odmítli, byl i melitopolský podnikatel Sergej. Rusové jej následně unesli. A ve sklepě jednoho z vězení ho začali mučit. 

"Všechny ty kecy, které říkají v ruské televizi, zněly i od nich: že jsou velmoc, že nás osvobodili, že tu máme nacisty," uvedl pro novináře Sergej. "Říkal jsem, že tady žádní nacisté nejsou, že v této zemi žiji od narození. Za ‚špatné‘ odpovědi jsem byl pokaždé potrestán. Vyhrožovali fyzickým násilím mé rodině, mým dětem. Věřil jsem jim. Věděl jsem, co dělají v Melitopolu a dalších okupovaných městech," říká. Muže nakonec propustili za výkupné. Jeho rodina zaplatila v přepočtu přes sto tisíc korun a následně město opustila. 

"Vedli mě s pytlem na hlavě. Pak mě hodili na zem. Když jsem vstal, začali mě bít klacky. Cítil jsem to na žebrech, na zádech. Pak mi na hlavu dali kovový kbelík a začali do něj agresivně mlátit. Párkrát jsem spadl a ztratil vědomí. Pak se ukázalo, že jsem spadl a zlomil si palce na nohou," popisuje jeden ze zadržených, Maxim Ivanov, jakého zacházení se mu ve věznici dostalo. "Uvědomil jsem si, že mě teď můžou zabít. Požádal jsem o telefon, abych mohl zavolat rodičům a rozloučit se. Řekli mi, že zemřu a nikdo se to nedozví. Pak mě odvedli do garáže a odešli. Otevřel jsem oči, krev mi tryskala a všechno kolem mě jí bylo pokryté," vzpomíná.

Mučení je v ruských detenčních centrech na denním pořádku. Aby křik mučených Rusové skryli, pouští v zařízeních hlasitou hudbu - hlavně rock a populární hudbu, ale - jak vzpomíná jeden z mučených - i ruskou hymnu. 

I když jsou zadržení za výkupné propuštěni, následky si nesou celý život. A nejen ty fyzické. "Bylo to skoro před rokem, ale pro mě je to, jako by uběhl týden," říká Maxim, který v ruském vězení strávil několik měsíců. "Mívám hodně nočních můr. Nikdy předtím jsem je neměl. Čím více času od toho uplynulo, tím častěji mi je moje psychika připomíná. Mnoho lidí tomu stále nevěří: jak je to možné, mučení v 21. století? Prošel jsem si tím, prošly si tím tisíce mužů i žen, děje se to dodnes," říká.