Velké množství umělců, delegátů vlastních států, se utká v líté pěvecké soutěži, kde sice záleží na hudbě, ale ve finále jde hlavně o show a práci s publikem. Že to zní jako vágní popis populární Eurovize? Ale kdeže, mluvíme tu o Intervizi, soutěži, jež se poprvé od roku 2008 dočká dalšího ročníku.

Hudebníky v září 2025 na stadion Live Arena u Moskvy vyšlou země jako Ázerbájdžán, Bělorusko, Brazílie, Čína, Venezuela, Kuba, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a pochopitelně i Rusko. Celkem je potvrzených již dvacet států. U některých z nich již známe i interprety - například pořádající Rusko bude reprezentovat v zemi velmi populární rapper Šaman (vlastním jménem Jaroslav Jurjevič Dronov), jenž se proslavil po začátku války na Ukrajině autorstvím silně propagandistických písní obhajujících celý akt. Asi není divu, že byl v červnu 2024 za svou podporu ruské invaze zařazen mezi osoby na sankčním seznamu Evropské unie.

Nechcete nás? Založíme si vlastní

Obnovení Intervize bylo jen otázkou času od chvíle, kdy bylo Rusko v roce 2022 kvůli invazi oficiálně vyloučeno Evropskou vysílací radou z participace v Eurovizi, kterou v roce 2008 dokonce vyhrálo (zpěvák Dima Bilan s písní Believe). Na Mezinárodním kulturním fóru v Petrohradu v listopadu 2023 se ještě plánoval vznik blíže neurčené soutěže pro členské země BRICS. Nakonec v únoru 2025 ruský prezident Vladimir Putin podepsal dekret, kterým Intervizi formálně obnovil. Přípravu celé akce dostali na starost vicepremiér Dmitrij Černyšenko jako předseda organizačního výboru a vlivný poradce Kremlu Sergej Kirijenko, bývalý ministr energetiky a mezi roky 2005 až 2016 vedoucí Rosatomu.

Vymezení vůči Eurovizi, do které ruské špičky opakovaně tepaly kvůli podpoře LGBT menšin, jde v rámci obnovené Intervize ještě dál. Celá soutěž je oficiálně prezentována jako platforma pro tradiční rodinné a duchovní hodnoty. Rozdíly mezi oběma soutěžemi jsou i v samotných pravidlech. V Eurovizi o vítězství svého favorita kromě odborné poroty rozhodují i diváci, v Intervizi to bude výhradně porota. Zatímco v Eurovizi nesmí být píseň delší než tři minuty, v Intervizi každý z interpretů dostane minuty čtyři.

Situace v září 2025 bude tak trochu připomínat středověké papežské schizma, kdy budou vedle sebe existovat dvě svojí podstatou totožné písňové soutěže, jež se spolu budou přetahovat o vliv. Intervize samotná má ale podobně zajímavou historii jako její předloha. Pro našince tím spíš, že jako hvězdy zde vystupovali Čechoslováci.

Od počátku šlo o "Vzdorovizi"

V roce 1960 pod hlavičkou Mezinárodní organizace pro rozhlas a televizi vznikla televizní síť Intervize, jejímž cílem bylo zprostředkovat vzájemnou spolupráci televizních stanic, výměnu obsahu i kooperaci na společných projektech. Za intervizí stály státy jako Československo, Maďarsko, Východní Německo a Polsko (čtyři zakládající), přičemž se záhy připojil Sovětský svaz, Bulharsko, Rumunsko, Mongolsko a další.

Stejně jako byla Intervize přímou odpovědí východního bloku na takzvanou Evropskou vysílací unii, VCI byla reakcí na již tehdy velmi populární Eurovizi, za kterou právě Evropská vysílací unie stála. První ročník se vysílal v roce 1965 i z popudu Československa, kterému nebyla dána možnost zúčastnit se Eurovize právě z toho důvodu, že účast v ní byla podmíněná členstvím v Evropské vysílací unii.

První ročník VCI se konal 12. června v Praze v Hudebním divadle Karlín. Pokud by to ještě nebylo dostatečně matoucí, tehdy se soutěž jmenovala Zlatý klíč Intervize. Vyhrál ji Karel Gott s písní Tam, kam chodí vítr spát.

Pět vítězství pro Československo

Pokud jsou Švédi a Irové se svými shodnými sedmi vítězstvími králi Eurovize, pak jsou Čechoslováci panovnickou dynastií Intervize. Ačkoliv druhý ročník (1966) vyhrálo Bulharsko, následující dva roky (1967 a 1968) zvítězilo znovu Československo, poprvé Eva Pilarová a podruhé zase Karel Gott.

Pak se soutěž následkem propuknuvšího pražského jara a dalších politických změn odmlčela až do roku 1977, kdy se začala pravidelně vysílat z polských Sopot. Co se ale nezměnilo, byla československá dominance. V roce 1977 si první místo odnesla Helena Vondráčková s Malovaným džbánkem a hned následující rok Václav Neckář, ačkoliv ten se o první příčku dělil s ruskou zpěvačkou Allou Pugačevovou.

Zkrátka a dobře, do roku 1980, kdy se soutěž ve své klasické podobě přestala vysílat nadobro (znovu v reakci na politické dusno způsobené např. vzestupem hnutí Solidarita), se konalo rovných osm ročníků, přičemž Čechoslováci zcela ovládli pět z nich. Sovětský svaz, který byl na počty prvenství hned druhý, si odvezl jen dvě.

Pokračování po téměř dvaceti letech 

Pak se dlouho nic nedělo. V roce 2008 se v Soči uskutečnil čtyřdenní hudební festival pod hlavičkou Intervize, jenž představoval první pokus Ruska oživit mezinárodní hudební soutěž po téměř třech dekádách. Klání se zúčastnilo na jedenáct zemí a diváci dostali v historii Intervize jedinečnou možnost hlasovat pro své oblíbence. Soutěž vyhrál Tádžikistán, což mu teoreticky umožňovalo hostit plánované pokračování, které se ale nikdy nekonalo. V roce 2014 bylo sice oznámeno, ale nakonec z něj sešlo. Plnohodnotného dalšího ročníku Intervize se tedy diváci dočkají až letos.

Teoretická šance, že by se ho zúčastnilo Česko a uzmulo pro sebe v historii Intervize šestou výhru, tu asi není. Ale vzhledem k faktu, že si Česká republika oficiální rozhodnutí, zda bude pokračovat v příštím ročníku Eurovize, nechává až na podzim, mohlo by nás ještě leccos překvapit.