14 0 0 08.03.2025
"Stěna smrti" nebo také "Studna smrti", jak se jí někdy říká, se zrodila pravděpodobně z americké jízdní dráhy před více než sto lety, její kořeny sahají k závodním velodromům.
Poprvé se objevila v roce 1911 na Coney Islandu v New Yorku. Brzy se však rozšířila do celé Evropy, svou oblibu si získala hlavně v Anglii. K vidění byla na poutích, festivalech i v cirkusech. Svou tradici měla i u nás, stala se dokonce námětem dvou filmů: Právě začínáme a Já jsem Stěna smrti.
Dnes se s touto nebezpečnou zábavou v Evropě setkáváme jen minimálně, narazit na ni ale můžeme v Indii a Bangladéši. Nicméně například loni a předloni byla součástí festivalu Arena v Praze, jejž pořádalo Divadlo bratří Formanů.
Atrakce má tvar obřího dřevěného sudu o průměru 6 až 11 metrů, po jehož vnitřním obvodu jezdí kaskadéři na motorkách, či dokonce v menších autech, aby pobavili diváky stojící na vrcholu válce. Troufnou si do něj jen opravdu velcí milovníci adrenalinu, přízvisko "Stěna smrti" totiž nemá náhodou, o život už atrakce připravila desítky odvážlivců.
Jezdci využívají odstředivou sílu, podobně jako například u centrifugy. Klíčem je dostatečná rychlost, čím rychleji kaskadéři jedou, tím větší síla je ke stěně tlačí.
Ti největší borci u toho stíhají ještě provádět nejrůznější akrobatické kousky, při kterých tuhne krev v žilách, jako je třeba jízda bez držení, vestoje nebo se zavázanýma očima. Velkou výzvu představuje pro jezdce značné přetížení, které je srovnatelné s tím, co zažívají piloti stíhaček. Aby se stroj udržel na stěně, musí mít dostatečnou rychlost, jinak hrozí pád, který může mít fatální následky. Na bezpečnost se totiž v Indii příliš nehledí. Nenajdete tady žádné bezpečnostní sítě, vozidla už mají lepší časy dávno za sebou a jezdci nenosí ani helmy. Spoléhají jen na svoje schopnosti a pevné nervy.