Projekt Stezka Českem, dálková trasa kolem celé republiky, se stává fenoménem. Získává čím dál víc příznivců a jedním z nich je i Veronika. "Nadchla mě a věděla jsem, že ji chci absolvovat," vzpomíná. Jedinou otázkou bylo, jak. Chůze ji moc nebaví, kolo také ne. Miluje jízdu na koni, ale to jí přišlo komplikované. "Koloběžka byla jasná volba. A protože mám čivavu, která má bohužel spoustu zdravotních problémů, ale zbožňuje jízdu v košíku, bylo rozhodnuto."

Zrodila se čivavaběžka

Na cestu se pečlivě připravila. O cestování s nemocným Hačikem se radila s veterinářem. "Řekl mi: Pokud je šťastný, berte ho s sebou. A on šťastný byl."

Stezka má dvě verze - pěší a cyklo. Veronika zvolila tu pro cyklisty. "Hodně jsem se na cestu chystala. Prostudovala jsem všechno, co se Stezkou souvisí, a dokonce jsem založila skupinu Stezka Českem s pejskem. Pejskaři mají specifické potřeby - a v té skupině si navzájem radíme, sdílíme zkušenosti a pomáháme si."

Štěkání jako povel k odjezdu

Loni s Hačikem vyrazili poprvé. Letos pokračovali z Děčína, kde předtím skončili. "V práci jsem mohla využít benefit 30 dní volna k dovolené navíc. Chtěla jsem projet celou severní část od nejsevernějšího bodu po nejvýchodnější. Plán byl 30 dní, nakonec jsme dali 25. Byli jsme už oba unavení, tak jsme skončili v Beskydech. Ale za pár týdnů se vrátíme a dojedeme zbytek."

Denně ujela 25 až 40 kilometrů. "Tempo jsem přizpůsobila Hačikovi, občas běžel, občas se vezl. Čivava je nejen parťák, ale i časomíra. Jsem ukecaná, i při náhodném setkání se dokážu zapovídat klidně na hodinu. Hačiko to ale po 15 minutách vyřeší - zaštěká, že už stačilo, a můžeme jet dál," směje se Veronika.

Setkání s vlky

Nejsilnějším momentem jejich putování bylo nečekané setkání s vlky. "Cyklo trasa Stezky vede pod Králickým Sněžníkem - hodně do kopců, je to náročné. Tak jsem si našla vlastní cestu. Přesné místo neprozradím, ochranáři šelem by nebyli rádi a já nechci vlky nijak ohrozit."

Na cestě byli asi šest hodin a nikoho nepotkali. "Hačiko byl zrovna v košíku, když jsem před námi uviděla klubíčko v trávě. Nedříve jsem si myslela, že jsou to lišky, a začala hned natáčet, protože i to mi přišlo zajímavé. Ale pak mi došlo, že jsou to vlci." Stála opodál a pozorovala, jak si hrají. "Byl to absolutně nečekaný a nádherný zážitek. Mám vlky moc ráda, zajímají mě a jednoho mám vytetovaného i na zádech."

Díky svým znalostem poznala, že jedno z mláďat má roli hlídače. "Bylo největší, stálo vzadu a ostatní ho poslouchali. Dvě mláďata se ale rozběhla směrem k nám, asi je zaujala čivava. Hačiko se na ně díval se zájmem, jaký jsem u něj nikdy neviděla. Ale vše to trvalo jen pár vteřin. Hned pak odběhli."

Strach Veronika necítila. "Přála jsem si vidět vlčí mámu. Pokud vlky znáte, víte, že před lidmi utíkají. Jsou velmi plaší. Vlčata byla asi 20 metrů od nás. Hačiko byl pod mou kontrolou v košíku. Víc se bojím lidí a divokých psů než vlků."

Stezka jako lék pro tělo i duši

Na Stezce zažila i další silné chvíle. Například noc v zaniklé krušnohorské osadě Königsmühle. Nebo vtipné setkání s trail angelem (trail angels jsou lidé na Stezce, kteří dobrovolně pomáhají těm, kdo putují - pozn. red.).

"Domluvila jsem si nocleh u jedné slečny, která doma nebyla, ale měli tam být její kamarádi. Když jsem dorazila, nejdřív přiběhli k brance čtyři ohaři a pak nějaký pán. Řekla jsem mu, že to mám domluvené a že u něj spím. Samozřejmě jsem si spletla dům - navigace zaměnila číslo popisné a orientační." Nakonec u něj opravdu přespala. Byl to soused původní slečny.

"Tak jsem si vyrobila vlastního trail angela," směje se Veronika. Do noci si povídali o psech i o myslivosti.

Pro Veroniku je Stezka Českem způsob, jak si psychicky odpočinout. "Motivuje vás to k věcem, které by vás jinak třeba ani nenapadly. Člověk zažije spoustu dobrodružství." A hlavně - i její čivava Hačiko z cesty těží. "Za celou dobu neměl ani jeden epileptický záchvat," usmívá se Veronika.