Ačkoli se takový návrh na první pohled může jevit jako absurdní, nejde historicky o úplnou novinku. Kanada je svou rozlohou větší než Spojené státy. Pokud by se měla stát součástí USA jako jeden celek, vytvořila by obrovský stát - rozlohou 23krát větší než Kalifornie a 14krát větší než Texas.

Podobně výrazné rozdíly existují i v počtu obyvatel. Kanada se svými téměř 40 miliony obyvatel lehce převyšuje Kalifornii, nejlidnatější stát USA.

Profesor Eliot A. Cohen z Johns Hopkins University poukazuje, že taková demografická změna by měla obrovský vliv na politické složení amerického Kongresu. Kanada, která se tradičně politicky orientuje mnohem více doleva než USA, by mohla přispět k výraznému posílení demokratů. Nové rozložení sil by tak rozhodně nevyhovovalo Trumpovým republikánům.

Jenže tato myšlenka není přijatelná pro většinu Kanaďanů. Podle aktuálních průzkumů veřejného mínění si až 90 procent Kanaďanů přeje udržet suverenitu a nepřeje si připojení ke Spojeným státům. Jedinou alternativou by tak bylo dobytí Kanady vojenskou silou - možnost, která byla v historii několikrát vyzkoušena, avšak nikdy úspěšně.

Už v roce 1775, během americké války za nezávislost, došlo k prvnímu pokusu o dobytí Kanady. Američané se snažili získat podporu tamních obyvatel prostřednictvím propagandistických letáků "Byli jste dobiti do svobody". Tehdejší venkovské obyvatelstvo bylo z velké části negramotné a jejich šlechta a faráři, kteří uměli číst, byli pevně na straně Britů. Vojenské tažení tehdy skončilo fiaskem a řadou zbytečných obětí.

Druhý významný pokus proběhl během války v roce 1812, kdy Thomas Jefferson označil dobytí Kanady za jednoduchou záležitost. Ani tentokrát však Američané nedosáhli vítězství. Série invazí skončila většinou porážkami. Generál William Hull dokonce s 2500 vojáky kapituloval mnohem slabšímu nepříteli v Detroitu, což ho následně přivedlo až před válečný soud.

Od té doby Spojené státy žádnou oficiální vojenskou invazi do Kanady nezahájily, ačkoliv některé konflikty jako povstání kanadských patriotů v letech 1837 až 1838 či feniánské nájezdy v 60. letech 19. století měly americkou podporu.

Dnešní Kanada sice disponuje menšími ozbrojenými silami, čítajícími přibližně 42 tisíc vojáků, ale její vojenská historie ukazuje, že je schopna velkých obětí a odhodlání. Kanaďané se významně podíleli na operacích během druhé světové války, a to jak na souši, tak ve vzduchu a na moři. Jejich odvaha a obětavost v bitvách, jako byly vylodění na Juno Beach nebo boje u Šeldy, ukazují, že vojenský potenciál Kanady nelze podceňovat.

Také kulturní a historické okolnosti hovoří proti snadnému pohlcení Kanady Spojenými státy. Zejména Mohawkové, příslušníci původních obyvatel, kteří žijí na hranici mezi USA a Kanadou, by mohli představovat vážnou výzvu vzhledem ke své tradiční bojové povaze a zakořeněné nelibosti vůči Američanům.

Z historického i praktického hlediska se tedy záměr připojení Kanady ke Spojeným státům jeví jako nereálný a potenciálně škodlivý nápad, který by pravděpodobně vedl jen k trapným situacím a zbytečným konfliktům. Vojenská historie obou zemí jasně ukazuje, že Kanada zůstane pravděpodobně samostatnou a nezávislou zemí i nadále.

Mohlo by vás zajímat: Kanada nikdy nebude 51. státem, řekl předseda kanadské Konzervativní strany Pierre Poilievre (12. 2. 2025)