39 0 0 14.03.2025
Filmařka zdokumentovala život osmnáctileté Johany, která rodičům denně pomáhá s péčí o mladší sestru s postižením. "Třeba přátelské vztahy jsou hodně důležitou součástí životů skleněných dětí, protože jim přinášejí pocity nějaké normality. Sourozenci dětí s postižením jsou neviditelnými hrdiny, velmi často se upozaďují, nechtějí rodinu zatěžovat víc, než je třeba," popisuje Kochová.
Tyto děti často řeší pocity viny a zodpovědnosti. "Přemýšlejí nad tím, jestli toho dělají dost, snaží se pro nějaké své maximum - být třeba bezproblémoví ve škole. Nechtějí si říct o pomoc, nedávají své potřeby najevo. To byl i impulz, proč natočit tenhle film, aby si tito sourozenci řekli o pomoc, když cítí, že ji potřebují," vysvětluje režisérka.
"V takovýchto rodinných situacích s péčí o dítě se zdravotním postižením nebo nemocí se pravděpodobně cítí úplně všichni na druhé koleji," dodává Kochová s tím, že si často rodiče uvědomují, jak je situace zoufalá, ale nemají čas ani energii to řešit. "Často rodiče nemají síly na to, věnovat pozornost zdravému dítěti, ale ani sami sobě navzájem. Postihuje to celý systém," uzavírá Kochová.
Proč jsou ve vztahu ke skleněnému dítěti od rodičů důležité i drobnosti jako je pochvala? Co musí skleněné děti každodenně řešit a zvládla režisérka najít hranici mezi láskou k sourozenci a láskou vůči sobě? A v jaké západní zemi mají sourozenci dětí se zdravotním znevýhodněním větší podporu? Dozvíte s v rozhovoru v úvodu článku.