Jak se člověk stane lovcem bouří?

Bouřky mám rád od mala. Co mi vyprávěla maminka, narodil jsem se při bouřce. Od malička jsem se na ně rád díval z okna; na chalupě, jak se vzadu blýská. Postupem času to přešlo do tohohle - pro někoho šíleného - koníčku. Bouřky se mi líbily, strach jsem neměl. Síla přírody, blesky, energie. Když jsem zjistil, že jde bouřku vyfotit, bylo rozhodnuto. První foťák jsem si pořídil asi ve dvaceti. Všechno jsem se učil nejdřív sám metodou pokus omyl. 

Změnilo se focení bouřek během let? Dnes je spousta meteorologických aplikací a radarů, ke kterým se dostanou bez problémů i laici, zatímco dřív nic takového nebylo.

Dřív to vždycky začalo ve zprávách. Hlásili, že budou večer bouřky, a člověk čekal, jestli se zatáhne. Když se zatáhlo, tak jsem vyrazil. Dnes je to úplně jinde.

Jste dnes díky aplikacím a přesnějším informacím v lovu úspěšnější?

Díky aplikacím je člověk připravený dopředu, modely kreslí dva tři dny předem, že bude nějaká zajímavá situace, takže dneska už jen hypnotizujeme radar.

Když víte předem, že se něco blíží, berete si dovolenou v práci?

Ono se to neblíží. Modely naznačují dobré podmínky pro rozvoj bouřek. Bouřka se neřítí z oceánu, ona vzniká. Začne vznikat kupovitá oblačnost, postupuje studená fronta, zkrátka se vytvoří optimální podmínky a je jasné, že by z toho něco mohlo být. Občas jezdím na Moravu, kde jsou zajímavé situace často. A když to za to stojí, beru si dovolenou. Ne vždycky ale bouřka přijde a člověk tak jede zbytečně. Bouřka nevznikne, uhne jinam nebo prostě nepřijde.

Co si berete na lov s sebou?

Techniku; stativy, foťáky, dron, kameru, která mi sbírá časosběrná videa - k tomu používám autokameru, kterou mám na časosběr nastavenou. A spoustu dalších kravinek jako třeba Lightning trigger. To je zařízení, které dokáže blesk vyfotit za dne. V noci je to jednodušší, to se fotí na dlouhou závěrku, ale ve dne je tohle super vychytávka. Umožní vám blesk fotit přes den, protože ho detekuje ještě dřív, než vyletí z mraku.

Je focení okamžik, kdy se neohlížíte na riziko?

Ne, to se nesmí podceňovat. Člověk musí mít pokoru a respekt. Je třeba si něco o bezpečnosti nastudovat. Nikdo nechce být zmlácený kroupami, dostat bleskem nebo aby na něj spadl strom. Lovci se jádrům bouřek snaží vyhýbat, nechceme do ní. Tam už jen prší, lítají blesky a padají kroupy. Není tam nic zajímavého. Fotíme ji zepředu, z boku. Z dálky. Pak, když už nás dohoní, jsme v autě, to už není třeba sledovat. Do poslední chvíle nikde s foťákem neběhám, člověk musí mít rozum.

Co takhle vyfotit si letecky třeba oko hurikánu? To by vás nelákalo?

Jo, to by mě lákalo, ale na to tady nejsou podmínky. Kdyby by mi to někdo nabídl, šel bych do toho stoprocentně. Zatím se mi nesplnil ani sen jet na tornáda do Států.

Bojí se o vás žena a děti?

Děti ano, děti se bojí. Manželka už to dneska bere tak, že jsem prostě blázen, ale ví, že se chovám zodpovědně.

Vzal jste ji někdy s sebou?

Ne, moc ji to nezajímá. Děti jsem s sebou vzal, aby se podívaly z dálky. Úkoluji je, když jsem třeba v práci, aby kontrolovaly výhled a třeba nějaký záběr udělaly. Jsou šikovné a pomůžou. Snaží se mi bouřky fotit třeba i o prázdninách u babičky. Ostatně maminka se také snaží mi takhle občas fotit, ale jen proto, aby mi udělala radost. Potěší je, že já mám radost, ale je samotné to moc nebere.

Když se řekne nejsilnější zážitek, co se vám vybaví?

Morava. Když tam byly podmínky na vznik tornáda, a ono opravdu vzniklo a sedlo na zem. Sice jsme ho s kolegou nestihli, protože jsme zůstali na D1 v zácpě, ale i tak jsme tam jeli.

Co fotka, která je pro vás něčím zajímavá?

Asi fotka tromby nad Prahou. Fotil jsem ji od Černého mostu. Byla to jedna z největších tromb, které jsem kdy viděl. Dnes už tromby vznikají docela často a lidé si jich také víc všímají.

Nastala situace, kdy jste se už v bouřce necítil dobře?

Loni, když nám v Hodkovicích pěticentimetrové kroupy zničily celé město. Nezůstal tady kámen na kameni, to bylo nepříjemné.

Jedna věc je radost z krásné fotky, druhá věc, co může bouřka způsobit. Je jiné, když se to člověka dotkne osobně?

Určitě, je to jiný pocit. Beznaděj, když nic nemůžete udělat. Když mi to loni zničilo zahradu, skleníky, altán, nové auto… A také ta Morava. Když jsme se dozvěděli, že tornádo opravdu sedlo na zem a napáchalo, co napáchalo, nebylo nám dobře. Ano, člověk je blázen, který je nadšený a fotí, ale bere to životy, majetky… Bylo nám hodně úzko.

Na sociálních sítích vám stále roste počet sledujících. Cítíte odpovědnost, když své fanoušky varujete před možným nebezpečím? Vážíte každé slovo?

Dávám si pozor. Musím. Sledujících je hodně a člověk musí být opatrnější. S počtem sledujících narůstá i počet nenávistných komentářů. Je třeba si rozmyslet, co zveřejním. Být trošku při zemi.

Po tornádu na Moravě mnozí lidé kritizovali Český hydrometeorologický ústav, že nevydal varování. Vy jste na svém profilu na podmínky, které vzniku tornáda nahrávaly, upozornil. Neříkal jste si někde zpětně, že jste mohl udělat víc?

Asi se víc udělat nedalo. Ten, kdo si to přečetl, že tam ta možnost vzniku tornád je, si to přečetl.

Dočkal jste se někdy naopak poděkování, že vaše výstraha někomu pomohla?

Jo, to je docela častý jev. Napíšou mi na Facebooku. Je fajn vidět to i v okolí, že když si já schovávám rajčata, ostatní lidé také dávají nad kytky kyblíky.

Co byste doporučil čtenářům Aktuálně, nač se o bouřkách mrknout?

Na YouTube je spoustu videí lovců bouřek z Ameriky. Dokumenty, kde popisují, co jde pozorovat, jak jevy vznikají. Stačí otevřít internet a hledat a číst a číst. Pokud se chce někdo něco dozvědět, tak na internetu.