Dnes pětačtyřicetiletý Jao Ming se stal symbolem basketbalového boomu v Číně, ale také tváří, na kterou začala těžce doléhat politika a tlak cenzury.

Když v roce 2002 vstoupil do NBA jako jednička draftu a posílil Houston Rockets, bylo to jako přistání mimozemšťana.

Do té doby liga nezažila, aby hráč bez americké univerzitní zkušenosti, navíc z komunistické země, nastoupil s takovým očekáváním. "Byl jsem nervózní, každý můj krok sledovaly miliony očí," vzpomínal Jao Ming později.

Jeho první zápasy byly rozpačité, mnozí pochybovali, zda obstojí proti tvrdým pivotům NBA. Jenže technicky zdatný Číňan s výškou úctyhodných 229 centimetrů postupně umlčel skeptiky.

Během několika sezon se stal oporou Houstonu, pravidelným vítězem hlasování All-Star i mostem mezi dvěma světy. "Najednou NBA sledovala celá Čína. Jao Ming změnil, co pro nás znamená basketbal," říkal tehdy jeden z komentátorů šanghajské televize.

Vliv byl obrovský. V Číně rostla sledovanost zápasů NBA na stovky milionů diváků. Dresy Rockets mizely z obchodů, mládež začala více než kdy dřív napodobovat hvězdy zámořské ligy. Jao Ming se stal globální ikonou, o které psal americký tisk stejně jako čínská státní média. Basketbal v Číně zažíval zlatou éru a NBA se stala součástí každodenní kultury.

Jenže s obdivem přišly i problémy. Jao Ming byl nejen sportovcem, ale i politickým symbolem. Komunistická vláda v něm viděla ideální obraz moderní Číny: disciplinovaný, úspěšný, respektovaný ve světě.

"Na jeho ramenou ležela očekávání celého národa," připomněl kdysi komisař NBA David Stern.

Tento tlak však znamenal, že si Jao Ming nemohl dovolit otevřeně komentovat citlivá témata.

Naplno se to ukázalo v roce 2019, kdy manažer Houstonu Daryl Morey podpořil demonstranty v Hongkongu. Čína okamžitě zastavila přenosy, NBA čelila obrovskému tlaku a právě Jao Ming, už tehdy jako prezident Čínské basketbalové asociace, stál v první linii.

Jeho vyjádření byla opatrná, diplomatická, často spíš mlčel. "Každé slovo se otáčí proti vám," přiznal později.

Pro část veřejnosti v zahraničí byl příliš loajální, pro domácí byl zárukou, že sport zůstane pod kontrolou.

Do toho se přidaly i zdravotní problémy. Série zranění kotníků a chodidel ukončila jeho hráčskou kariéru už v roce 2011, když mu bylo pouhých 30 let.

Přesto se rychle našel v nové roli. Od roku 2017 vedl čínskou basketbalovou asociaci a snažil se zlepšit domácí ligu, infrastrukturu i podmínky pro mladé talenty.

"Chtěl jsem, aby další generace měla lepší cestu než já," vysvětloval.

Ani v této funkci se nevyhnul politickým tlakům. V roce 2024 na svůj post rezignoval s tím, že jeho představy o modernizaci narážejí na limity systému.

Dnes Jao Ming symbolizuje více než jen úspěch sportovce. Je příkladem, jak se v Číně prolínají sport, politika a obchod.

Ukázal, že talent dokáže inspirovat stovky milionů lidí, ale také, že sláva je často svázána neviditelnými pouty.

Jeho jméno navždy změní podobu basketbalu v Číně - a jeho životní příběh připomíná, že cesta k vrcholu bývá lemována nejen obdivem, ale i tlakem, kompromisy a těžkými rozhodnutími.